Na hlavním norském serveru pro předpověď počasí www.yr.no, jenž je považován za velice spolehlivý, natolik spolehlivý, že ho používají a věří mu lidé na opačné straně zeměkoule, jako např. jihoafričtí rybáři, se o zajímavostech v počasí dá dočíst více než dost.

Trajektové spojení mezi hlavními městy Dánska a Norska bylo postiženo, cestující čekali celý den na to, kdy budou moci vyplout. Podobně jako u místních trajektů, vlaků a letadel byl několikrát ohlášen nový čas odjezdu, jen aby byl opět a zas posunut. Podle ředitele lodní společnosti Roara Funderuda nešlo o bezpečnost cestujících, nýbrž o jejich pohodlí a ušetření před nezvykle vysokými vlnami 13-15 metrů vysokými. Místo letadel byl v některých případech mezi několika od sebe vzdálenými městy jako např. mezi Oslem a Stockholmem zřízena náhradní doprava autobusy.

Z Dánska se dostávají zprávy o převrácených kamionech. Most spojující Dánsko a Švédsko byl dočasně uzavřen. Dánsko, jež je placatou zemí, a proto velice vydávána všanc silám moře, se obává stoupání hladiny vody až o dva metry kvůli přílivu v důsledku bouře. Z toho důvodu byly uzavřeny přístavy několika měst. Také údajně bylo ohroženo muzeum pěti bezmála tisíce let starých vikingských lodí ve městě Roskilde.

Pokud jde o Norsko, tak to byla zejména nejjižnější část a západ, jež si odnesly rozmary počasí. Skočný příliv zaplavil centra některých měst. Menší lodě se utrhly z míst, kde kotvily, některé se násilně ocitly na březích, jiné se potopily. Vítr roznášel volně položené i nedostatečně připevněné předměty, které se proměnily v odpad v přírodě a na moři, kde zůstanou, než časem vyplavou na břehy.

Živel ze střech uvolňoval tašky nebo rovnou vytrhával celou střechu a ponechal převrácené stromy ve velkých částech jižního Norska. Tisíce lidí se ocitlo bez elektřiny.

Některé ropné společnosti přemístily část svých pracovníků na souši a pečlivě vyčkávají, co dále. Také pro Norsko tak důležité lesnictví muselo opět čelit obtížným, nákladným a nebezpečným pracím, aby byla zachráněna alespoň částečně hodnota stromů, jež pokácela bouře, či jí byly poškozeny, a tak zamezit ztrátám. Každý rok se přihodí úmrtí a vážná poranění spojená s tímto druhem těžby dřeva. Práce ale lze provádět pouze při zmrzlé půdě a minimu sněhu. Zapadne-li na poškozené stromy hodně sněhu a přimrznou-li stromy k půdě, musejí práce počkat do jara.

Vítr ve spojení s mrznoucím deštěm způsobovaly, že autobusy sjely ze silnic, mosty byly pro provoz uzavřené, vítr přenášel i letadla, jež kvůli tomu na letištích bourala. Škody v Norsku jsou především hmotné a na rozdíl od Dánska a Švédska se živel obešel téměř bez újem na zdraví a životech.

Náledím je pokrytá značná část Norska, zato sníh letos leckde na sebe nechává čekat. 27. 11. 2013 byl nejteplejším listopadovým dnem za více než 100 let. Nikdy od r. 1899 nebylo tak teplo tak pozdě v listopadu. Naměřeno bylo v Oslu 13,7 stupňů. Podle norského Meteorologického ústavu se teploty v Oslu během hodiny zvýšily o deset stupňů. I v jiných částech Norska byl listopad mimořádně teplý, a vroucí vzduch proudící z hor, tzv. fén, dokonce přiměl některé květiny k tomu, že odmítly přejít do režimu zimního spánku.

Jinde je ale sněhu dost a ředitelství silnic ho jako obvykle při větších nánosech najednou nestíhá odklízet. Policie varuje před vozovkami kluzkými, jako kdyby byly namydlené.

Dlužno dodat, že jednotlivé poryvy větru byly daleko silnější než „na pomezí orkánu“, aniž se podle zpravodajských serverů jednalo o orkán v pravém slova smyslu.

Bylo to již potřetí, co se Norsko letos potýkalo s extrémním počasím tak, jak je pojem definován norským Meteorologickým ústavem. Od roku 2010 to bylo již poosmé. Dokonce v Oslu foukaly tuhé vichřice silné až 23 metrů za vteřinu, což je na tuto část Norska velmi vzácné.

Nejhorší přírodní pohromou, kterou Norsko od r. 1867 zažilo, byl novoroční orkán 1. ledna 1992. Tehdy byly naměřeny poryvy větru o síle 62 metrů za vteřinu.

Nemusíme se vrátit o tolik nazpět, než do dnů kolem 16. listopadu, kdy zažili lidé ve středním a severním Norsku silné bouře. Následky nízkého tlaku si odnesl hlavně nejsevernější norský kraj Finnmark se silou větru přesahující 30 metrů za vteřinu. Tamní lidé takové povětrnostní podmínky berou vesměs v klidu, ještě dříve letos měl vítr sílu 26 metrů za vteřinu.

Ovšem ani za takové situace Norové nešetří humorem. Někteří takové počasí nazývají dobré sušení prádla, zatímco jiní mají za to, že se pouze jedná o to, čemu se říká severonorské léto. Pud sebezáchovy je v tamních končinách silný a snad musí být, když si vezmeme, co musí protrpět za počasí. Vzdor je vyjádřen slovy „Vi står han av“, tedy česky „Přečkáme ho“. Kdo je „on“, není až tak jednoduché říct. Můžeme v tom rčení vidět souhrnné označení všech živlů.

Mysleli jste, že extrémní počasí znamená totéž v Oslu a okolí jako v severním Norsku? Státní meteorolog Bjørn Harald Hval Flobekk uvádí serveru www.nrk.no, že vichřice se silnými poryvy větru stačí, aby bylo počasí v první oblasti vydefinováno jako extrémní, zato na severu země je zapotřebí téměř orkán. A také proto lidé na severu mají ty „Jihonory“ za slabochy, kteří moc remcají a málo vydrží.

Aby norští meteorologové nahlašovali extrémní počasí, platí zcela specifická kritéria. Rozhodujícím není pouze druh počasí, nýbrž také to, o jakou postiženou oblast jde. Klíčový je potenciál škod a jejich následky v hustěji obydlených oblastech, kde bude v případě ztížení života postižených více osob. Podle meteorologů je sever Norska postaven tak, aby vydržel špatné počasí.

Však do tohoto pohledu na problematiku tepe např. ředitel norské Výzkumné rady Arvid Hallén. Ten se prostřednictvím serveru www.nrk.no nechal slyšet, že záplavové škody způsobené extrémním počasím v polovině listopadu jsou dalším příkladem, jenž dokládá, že Norsko pokulhává, pokud jde o to, aby se přizpůsobilo podnebí, jež bude obnášet více extrémního počasí. Míní, že Norsko je v přípravě daleko pozadu. Jeho tvrzení podporuje vedoucí výzkumu Střediska výzkumu podnebí Asbjørn Aaheim. Prý vláda neuznává svoji odpovědnost a rozdělení odpovědnosti mezi státem a komunami (okresy) není jasné. „Dnešní systém je snem pro ty, již si přejí studovat, jak věci nefungují.“

V budoucnu to bude horší. Podle Aarheimovy badatelské kolegyně Trude Raukenové schází úřad na národní úrovni, jenž by pomáhal komunám s potížemi, jež přináší povrchová voda, která je následkem změněné pravidelnosti a výskytu srážek a způsobu odtékání v důsledku ztvrdnutí zeminy. Vědomostní základ o potřebách změn v opatřeních jako přípravách na vlny extrémního počasí není jasný a je ovládán odlišnými směry a zájmy. Mnozí místní odborníci požadují srozumitelnější směrnice od centrálních úřadů, aby mohli lépe chystat opatření.

Nahlásí-li norský Meteorologický ústav extrémní počasí, vždy jsou návaly extrémního počasí pojmenovávány. Jaká jména ale dostanou, to vědí pouze meteorologové sami. Již nyní znají jména dalších návalů. Alespoň tolik prozradí meteorolog Kristen Gislefoss, že v pořadí nejbližšímu z nich budou věnovat mužské jméno na l. Jinak to není veřejné.

Před několika lety mediální společnost pojmenovala určitou bouři dříve, než ji ústav nahlásil, načež se rozhodlo, že seznam jmen musí být tajný, jelikož je to pouze Meteorologický ústav, jenž odpovídá za hlášení extrémního počasí v Norsku.

Jmenný seznam návalů extrémních počasí sestavený dopředu se skládá střídavě z mužských a ženských jmen v abecedním pořadí. Vyhýbá se však jménům v Norsku veřejně známých osob. Až příště udeří extrémní počasí, jméno začne užívat ten, kdo zrovna vykonává službu a dozor. Účelem pojmenovávání je usnadnit komunikaci mezi úřady a meteorology tak, aby nevznikla nedorozumění. Vždy má být zcela jasné a zřetelné o jakou událost počasí se zrovna jedná.

Nelze dávat ruku do ohně za to, že bude moci každý připravit vánoční speciality: Provozovatelé sítě elektřiny to slibovat nemohou, protože ještě na několika místech síť v důsledku bouře nepřetržitě opravují. Tak si alespoň škrtneme sirkami. Alespoň v severním Norsku se kvůli tomu nebude kňučet. Přece zážeh radosti pro zahřátí nejen přístřeší, ale především lidských srdcí, k Vánocům patří.