Velká Británie je pro Norsko jedním z nejdůležitějších obchodních partnerů a jedním z jeho hlavních spojenců. Avšak nikdy neproběhla žádná diskuse o tom, jak blízké má být Norsko Velké Británii a nakolik má být na ní závislé. Její vystoupení z EU ovlivní i vztahy Norska k EU a úlohu Norska v Evropském sdružení volného obchodu, pokud by ji podepsala i Velká Británie.

Podle některých komentátorů bude trvat několik let, než bude možné následky  Brexitu nějak hodnotit. Nicméně nalézáme již nějaký ten pátek v norských médiích řadu rozborů toho, jak by mohl Brexit ovlivňovat norsko-britské vztahy. Někteří, třeba z řad opozičních politiků, mají za to, že norská vláda byla příliš pasivní tehdy, když vyšlo najevo, že Velká Británie EU opustí.

Prý by nebylo nic lepšího, než kdyby se bývala stala Velká Británie znovu členem Evropského sdružení volného obchodu, jelikož by to znovu oživil tento obchodní blok. Politické špičky a zastánci členství v EU jsou pochopitelně proti jakékoliv konkurenci EU jako projektu politické integrace. Vzorem norské premiérky Erny Solbergové je Angela Merkel a výroky Elisabeth Vikové Aspakerové, norské ministryně pro evropské záležitosti o tom, že členství Velké Británie ve sdružení by mohlo posunout rovnováhu vzbudily rozruch v britských médiích s tím, že „Norsko by mohlo Brexit svým vetem znemožnit.“

Stane-li se Velká Británie členem Evropského sdružení volného obchodu, tak by se norský rybářský průmysl mohl obejít bez cla na norské ryby vyvážené do Velké Británie. Odvětví bedlivě monitoruje situaci a nechápe skepsi politiků. Uvádí to norský list Klassekampen. Norsko by mělo vítat Velkou Británii v Evropském sdružení volného obchodu. Prohlašuje to Audun Maråk, předseda organizace námořní rybářské flotily.

Norská Rada pro mořské potraviny (norsky Sjømatrådet) se obává, že Brexit povede k poklesu cen nezpracovaných i zpracovaných norských ryb a plodů moře. Klesající libra může srazit trh a tím pádem vývoz a celkově poptávku po norském zboží i surovinách. 

Tzv. ropný fond (přesněji oficiálně řečeno státní důchodový fond) investovaný v cizině kvůli Brexitu nezkolaboval, jen se dočasně propadl, a to zejména po úpravě hodnot britských nemovitostí v následku Brexitu. Nemovitosti ve Velké Británii tvoří 23 % portfólia nemovitostí fondu. Cca. 60 % fondu tvoří investice v podobě akcií, 37 % jsou pevné papíry s pevným výnosem a 3 % nemovitosti. Pak stoupla hodnota fondu díky tomu, že norská koruna oslabila v poměru k mezinárodním měnám a mimochodem také mj. díky popularitě hry Pokémon Go.

Skotové měli k připojení k Norsku nebo alespoň daleko užší spolupráci prostřednictvím Severské rady blízko. Někteří vidí v Norsku a Skandinávii světového předáka a vzor sociální spravedlnosti, životní kvality a štěstí, ovšem není to tak jednoduché, aby si Skotové nárokovali přízeň Norska sami pro sebe, jelikož jsou norská pouta k Anglii rovněž silné. Orkneje, Shetlandy a Hebridy mají na Norsko těsné vazby, byly již součástí Norska a řada obyvatel vidí své kořeny spíše v Norsku, než ve Velké Británii. A stane se Island někdy 20. norským krajem, jak si někteří přáli během hospodářské krize na ostrově a někteří ještě teď? Island byl původně osídlen Nory a v letech 1262 až 1380 pod norskou nadvládou. Dodnes se Islanďané dobře starají o svůj jazyk, jenž je v lecčem svým způsobem starou norštinou a tím pádem i součástí kulturního dědictví Norů a Islanďané jsou Nory vesměs vnímáni jako modernizované verze původních Norů.

Zato EU se může rozplést. To přimělo přední politiky EU k tomu, aby rozdávali šicí potřeby, aby unii sešili. Jenže je dost těch, kteří by raději než jehly používali nůžky. V Norsku byl odpor proti norskému členství v EU v posledních letech natolik velký, že otázka členství se stala takřka irelevantní. Jediným místem v Norsku, kde je přes dvacet let většina pro členství země v EU, je parlament. V Norsku je t.č. třetina poslanců po všelidovém hlasování o přistoupení k EU v r. 1972 a pak v r. 1994 stále ochotná převálcovat vůli lidu, ačkoliv se národ dvakrát vyslovil proti. S porážkou se síly napříč stranami stále nemohou smířit a aktivně usilují o vnucení obyvatelstva do spárů EU „zadními vrátky“. Což vytváří stále větší opovržení politiky a představami, podle nichž funguje zastupitelská demokracie.

Organizace pro odpůrce členství v EU i dohody o evropském hospodářském prostoru jásala nad Brexitem a věří, že Velká Británie bude mít výhodnější smlouvu s EU než má Norsko prostřednictvím dohody o evropském hospodářském prostoru tak, aby mohli britští politici a soudy vládnout ve vlastní zemi. To bude muset znamenat kýženou a obnovenou diskusi o dohodě i v Norsku. Ovšem plného průlomu pro boj proti této dohodě zatím nedosáhla, a to ani u členů-příslušníků politických stran, jež jsou zastánci dohody, tak mocných podporovatelů mezi zemědělci a jejich organizacemi.

Smlouva o evropském hospodářském prostoru je neustále upravována, aby se přizpůsobovala potřebám EU. Brexitem se může smlouva Norsku pořádně prodražit, jelikož chce EU dávat najevo, že stát mimo blok a přitom mít přístup k vnitřnímu trhu má svou cenu a unie chce zastrašovat další země a odradit je od toho, aby učinily totéž, k čemu se odhodlali Britové.

Podle některých komentátorů by přistoupení Velké Británie ke Sdružení volného obchodu znamenalo oslabení Smlouvy o evropském hospodářském prostoru a skrze to činit EU pro Norsko méně přitažlivou. Velice se norské strany vyhýbají diskuse o vystoupení Norska ze Smlouvy o evropském hospodářském prostoru, či přinejmenším vyjednávat pro Norsko nové podmínky, jež by byly více v jeho prospěch. K tomu bude muset Norsko s nejistými výsledky vyjednávat nové smlouvy s Velkou Británií, přičemž to Norsko zatáhne do procesu vyjednávání Velké Británie a EU se sebou navzájem, jenž se bude nést v negativním duchu.

Přitom argumentů je dost. Brexit je příležitost Norska vyvléct se z nevolnické smlouvy, jak se nazývá, a proti EU spojit se s Velkou Británií, Islandem, Švýcarskem a případnými dalšími zeměmi, jež by vystoupily z EU, jenže politici chtějí toto téma umlčet, proto je to tak dlouho pseudotématem. Rozdíl mezi Velkou Británií a Norskem je v tom, že ve Velké Británii všelidová hlasování něco znamenají. V Norsku lid dvakrát hlasoval „ne“, nicméně politici dělají to, co chtějí, někdy přesný opak toho, něž co by si voliči přáli. EU je norskými odpůrci přirovnávána k současné verzi francouzské aristokracie a všichni víme jak dopadla: Jen žije z práce jiných. Avšak nejistoty kolem volnější EU, o kterou některé její členské země usilují, se mohou ukázat být pro Norsko větší výzvou, než je Brexit samotný.