Trhá jim to srdce a žádají jeho hlavu, a to ještě neměl šanci cokoliv předvést. Je prý snadnou kořistí pro všechny, jež mají v oblibě šklebit se a vrčet na všechny, jež jsou jiného názoru a překrucovat vše, co tvrdí. Totalita je údajně maskovaná jako její opak. Nesnášenlivost kvůli toleranci a ve jménu tolerance. Pokrytectví a neobjektivita místo omílaná prohlášení o otevřené mysli. Vůči pravdě a svobodě se prý pěstuje extrémně nepřátelské prostředí. Byť „trolení“ třeba pomoci veřejnoprávní televize, jež ještě nepochopila, že vyhrál Trump, asi není ničím nad čím bychom se měli v zemi trolů pozastavit...

Norská média údajně přehlížela z valné části ty proudy, jež vedly k Trumpovu zvolení a tak přispívaly k oddalování se od běžných lidí stejně jako politický establishment. Míní to např. Reidun Kjelling Nybøová, tajemnice Norského svazu redaktorů. Prý by měla média jít do sebe. Komentátoři norských deníků uvádí např. to, že Trump nemá zkušenost se světem a má málo pochopení pro svět, jenž je daleko větší než jeho byznys. Mnozi vidí nebezpečí v politickém začátečníkovi-revolucionářovi údajně zcela prostého znalostí a s nestálým temperamentem. Bude ve světě více konfliktů a budou nebezpečnější. Prý se bojí i norské děti, které to mají od svých rodičů.

Vzácné jsou hlasy, jež tvrdí, že Hillary Clintovová by byla snad větší hrozbu, pokud jde o světový mír. Jen jeden poslanec veřejně prohlásil, že podporuje Trumpa a jeho prohlášení o normalizaci vztahu k Rusku a že je načase začít brát občany vážně. Prý se vymstilo sázet na vítězství Hillary Clintonové, jejíž nadace norští politici podpořili částkou přesahující 700 milionů norských korun, jež je nyní předmětem vyšetřování.

Norská premiérka Erna Solbergová odmítla komentovat dopad amerických voleb jinak, než tím, že nyní začíná práce pro norské zájmy. USA jsou čtvrtým nejdůležitějším odbytištěm norského vývozu a jsou v dovozu třetí.

Jens Stoltenberg, generální tajemník NATO, si je podle norských médií jist, že Spojené státy se budou i nadále zavazovat se k zajišťování bezpečnosti Evropy. Dává Trumpovi za pravdu, pokud jde o kritiku evropských zemí za to, že na obranu a bezpečnost všech investuje málo prostředků (USA přispívají 70 %) a má jasnou objednávku pro Trumpa, aby tomu tak bylo i nadále. Není čas se tázat na partnerství USA a Evropy. Přes tisíc evropských vojáků zaplatilo nejvyšší cenu během mise v Afghánistánu, což je přímá odpověď na útoky na USA.

Norsko již má vlastní zkušenost s tím, jak se svět ocitl na pokraji jaderné války. Z ostrova Andøya byla dne 25.1.1995 vystřelena střela, jež takovou válku málem rozpoutala. Údajně scházelo nějakých 30 až 60 vteřin, než by Rusové spustili své ofenzivní jaderné systémy. Jacob Børresen, bývalý velitel norské armády, se stejně jako řada dalších na norském serveru na podporu posílení obranyschopnosti www.aldrimer.no na Trumpa dívají jako na nepředvídatelnou, impulsivní osobu, jež je snadno urážet. V krizové situaci se může přestat ovládat a to může spustit neřízenou eskalaci a dokonce jadernou válku. Pro některé norské odborníky na obranu je Trumpovo zvolení stejně velké jako pád berlínské zdi nebo nejpřevratnější událostí od atentátu na Kennedyho. Jaká bude bezpečnostní struktura Evropy? Mnoho norských politiků bralo jako samozřejmost podporu USA v úsilí o to, čelit údajné ruské hrozbě a siláckými řečmi se sebejistě ohánělo vojenskou silou tohoto spojence, zatímco vlastní armáda byla v útlumu. Karsten Friis, poradce norského Ústavu pro zahraniční politiku, komentoval Trumpovo zvolení tak, že je ironické, že norský parlament o den dříve, než byl Trump zvolen schválil dlouhodobý rozpočet rezortu obrany. Měli by den počkat a třeba zdvojnásobit rozpočet.

Po Trumpově vítězství panuje v norském parlamentu velký neklid ohledně mezinárodní spolupráce na snižování emisí a pokusech o „uzdravení“ od záporných jevů klimatu. Vidar Helgesen, norský ministr pro podnebí a životní prostředí, dostal během interpelací řadu otázek např. na tzv. klimatickou dohodu z Paříže a míní, že bude trvat několik let, než Spojené státy dokončí práci na zrušení všech úmluv týkající se podnebí a životního prostředí. Chabá to útěcha pro Trumpovy odpůrce v zahraničí, neboť podle ministra lze čekat oslabené americké vedení světové politiky pro zlepšení podnebí. Za mnoha z pokroků na tomto poli je podle ministra v posledních letech třeba vidět americké vedení a podněty od Američanů. Trump sliboval zastavit veškerou podporu OSN v boji s globálním oteplováním a vyjadřoval se o výzkumu klimatických změn jako o podvodu a nesmyslu.

Průzkum Pew Research zveřejněný na stránkách www.truthrevolt.org potvrdil to, co již nějaký čas ví mnozi z nás, a sice to, že bílí, vzdělaní liberálové tvoří ve srovnání s jinými skupinami nejméně tolerantní čast obyvatelstva. Pokud jde o respektování Trumpových voličů, tak 68 % dotázaných s tím má velké potíže.

A tak bude pro ně dobrá zpráva, že útočiště jim podle nových norských webových stránek a zpravodajského serveru www.framtida.no nabízí bezpečný přístav a útočiště. Ovšem samozřejmě, že se jako vždy nikdo neptal starusedlíků, ani těch domácích, ani těch přespolních, na jejich postoj. Cílem soukromé firmy Ringerike Utvikling, jež za inzerátem stojí, je spojování zájemce s místními zaměstnavateli a přispívání k větší tvorbě hodnot. V prohlášení na webu www.emigrateme.com míní, že místa je dost pro všechny, ať již pro potomky emigrantů z Norska, či dalších lidi. Nabízí naléhavou pomoc těm, jež se chtějí odstěhovat od Trumpa a zvažují nový začátek v cizině a nalézt svůj klid. Firma láká norskou rovností, místní přírodou a bezplatným školstvím a zdravotnictvím (což není úplně pravda, neboť za knihy na střední škole, materiál a návštěvy lékaře až po určitý strop se platí a výdaje za zubní lékaře reprezentují v Norsku pro lidi s churavými zuby významnou položku).   

I Norsko mívalo své „nepolitiky“ tak, jak Trump udělal pointu z toho, že je. Nejznámější je Carl I. Hagen, jenž se na čas vyšvihl do čela dění tím, že k lidem začal mluvit nepolitickým a srozumitelným jazykem o námětech zaběhnutých nepořádků, jež je velmi dlouho trápily a tím pozvedl Pokrokovou stranu (norsky Fremskrittspartiet). Za dobu své existence byla neznalci hlavně v cizině označována za krajní pravicovou i populistickou stranu a střídavě byla druhou i třetí nejsilnější norskou stranou. Ta usilovala o to, aby se stala novou stranou, v níž se mohli obyčejní lidé vidět, a tak strana přebírala voliče zejména sociálně demokratické strany (Dělnické strany, norsky Arbeiderpartiet). Hagen míní, že strana časem, a to především prvním podílením se na vládě, jejíž součástí stále je, přišla o svůj radikální a pobouřenecký profil.

V Norsku bylo a do velké míry stále je pro lidi trapné a určité tabu přiznávat se k podpoře Pokrokové strany, byť podle nejrůznějších šetření podporuje podobnou politiku a takové nasměřování země daleko více lidí než ti, jež stranu de facto volí. Někteří cítí určitou škodolibost po letitých pokusech o nabourávání establishmentu, jenže odtud je k otevřené podpoře Trumpa a jemu podobných stále velký skok, to byste byli drtivou většinou považováni za pomatence. Proto se můžeme pouze dohadovat, kolik Norů mu tajně fandí.

Opravdu staví zájmy své země nade vše tak, jak volič očekává? Lžou sobě samým, tahají voliče za nos a ti si na něj nechají věšet bulíky? Mnoho norských voličů má své politiky úplně přečtené, a byť do sklepa vedou i další schody, pro leckoho se znemožnili natolik, že by rádi viděli někoho nového. Neboť to, že pro politiky není nic svaté, není žádná novinka. Jenže cenu za to musí jako vždy platit lid. A třeba je leckdo již unaven z toho, být zrazen znovu a zas.

Kdopak stojí o stojaté vody? Podle četných jejich prohlášení Trump a jeho podporovatelé šli do voleb s tím, že vysuší žumpy, kde je tabu ventilovat to, co není politicky korektní. Reprezentuje Trump čerstvý závan a je konečně osvoboditelem pro lid, jež vyprostí z toho, co mnozi vidí jako jařmo politické korektnosti, monopol dlouholetých bezostyšných lží a předstírání v zajetí rovnostářského prostředí bez reálných alternativ a politické konkurence? Zda to byla pouze holá slova, plácnutí do vody, to ukáže jen čas.