Mnozí z vás, jež tam již byli, koukali jak puk. Určitě jste již měli určité představy o tom, že ceny budou o něco vyšší, než jinde, kde jste již byli, jenže o tolik? O tom se vám snad ani v těch nejdivočejších snech nemohlo ani zdát.

Mysleli jste snad, že Oslo je nejdražším velkoměstem na světě? Podle několika šetření již mnoho let vévodilo na žebříčku nejdražších velkoměst světa. Porovnáváno bývá několik nejdůležitějšího zboží a služeb. Ještě loni bylo Oslo třetí. Ovšem letos třeba podle magazínu The Economist skončilo až na 13. místě. Předběhla ho mj. Kodaň, jež se umístila na osmém místě.  

Ceny bytů a domů stoupají neustále a je stále obtížnější opatřit si něco schůdného. Přesto je podle Norského svazu makléřů nemovitostí prostřednictvím serveru www.klikk.no dost těch, jež je ochotno platit hodně, aby bydleli na určitých místech. Některé z nejdražších ulic, kde můžete mít svoji adresu, se nacházejí na poloostrově Bygdøy v Oslu, kde najdete i řadu muzeí a královský statek. Další ceněné lokality v městě najdeme především podél fjordu, na místech okoupených sluncem a poblíž areálů pro rekreaci a sport. Cena za m2 se pohybuje od dechberoucích 100000 do 200000 norských korun. Krásný výhled je pro mnoho lidí důležitý a to, vedle investování, víry v trvalý růst cen nemovitostí a dlouhodobě nízké úroky, táhne ceny nahorů.

Nejen studenti mají problém najít střechu nad hlavou, aniž se vydali z peněz: Průměrné nájemné za jednopokojový byt je v Oslu takřka 9000 norských korun měsíčně, za dvoupokojový cca. 12000 NOK, za třípokojový okolo 15000 NOK. V druhém největším městě Bergenu jsou ceny za zmíněné velikosti bytu cca. 8500 NOK, resp. 11500 NOK a 14500 NOK. V  třetím největším městě Trondheimu a čtvrtém Stavangeru o něco málo méně, uvádí Sdružení nájemníků prostřednictvím norských médií. Přesto bývá na prohlídkách hlava na hlavě. A tak je pro mnohé  lepší jako klíště držet se třeba toho prvního, co se najde.

Taktéž v takovém Sogndalu, městečku v západním Norsku s necelými 8000 obyvateli, zato s cenami za byty a domy srovnatelnými s Oslem. Starší bydlení je dražší než nové, jelikož ti, kdo se stěhují, nemohou/nechtějí čekat na dokončení novostaveb, přičemž průměrna cena za m2 staršího bydlení je bezmála 50000 norských korun. Velice se vyplácí renovovat starší domy a pronajímat je studentům a jiným mladým lidem. Právě studenti táhnou ceny nahoru, neboť stejně jako v řadě dalších měst poptávka převyšuje nabídku. K tomu ženou ceny výše zeměpisná omezení, jež zde, vklíněně mezi horami a fjordem, podobně jako leckde jinde v Norsku, nedovolují pro nedostatek místa další výstavbu a rozvoj.

Sdružení vlastníků bytů a domů každým rokem vypracovává přehled výší místních poplatků v každém okrese, tedy vodné, stočné, čištění komína a svoz odpadů. Poplatky v nejdražším a nejlevnějším okrese Norska se liší o nějakých 17000 norských korun. A to ještě není vše: Do toho není započítaná třeba daň z nemovitosti. Nejdražší okresy si za zmíněné služby účtují okolo 23000 norských korun, zatímco nejlevnější 6000 NOK a to je třeba již řadu let ani nezvyšovaly. Zato poplatky jiných okresů se opět a zas zvyšují mnohem více a častěji než inflace v zemi: Podle zmíněného Sdružení vlastníků bytů a domů převýšilo navýšení inflaci každý rok od zahájení měření v r. 1992 v průměru více než o 50 %.

Jak se v Norsku říká, je drahé být chudý: Chudé okresy často stahují své obyvatele z kůže. Některé z nejbohatších okresů Norska najdeme na jihozápadě země, jako v kraji Rogaland. Ti si řadu let odměňovali své obyvatele nižšími poplatky, než bývá zvykem. Osídlení je poměrně husté a investice do inženýřských sítí se rozdělují na více okresů. V říději osídlených okresech je mezi obyvateli dále, což prodražuje stavbu sítí a svoz odpadů. Vyšší poplatky ale mohou souviset s obnovou např. sítí, z čehož budou mít obyvatelé prospěch. Levnější okresy mají mnohdy dobré investiční plány, vypracované v předstihu, než opravdu spěchá. Kromě toho podléhá ve snaze šetřit více služeb v takových okresech výběrovému řízení a místo vlastních sil bývají poskytovány soukromými firmami.     

Jinde se dočteme, že Norsko má nejdražší dojíždějící. Investice do infrastruktury po „pár“ lidí, třeba silnice, most, či tunel se mnohdy vyšplhávají do závratných výší. Za posledních deset let podražilo jízdné v největších městech v průměru o 50 %, zato cena benzínu „jen“ o 18 %.

Postavili záchodky za 1,2 miliony - nemohou si dovolit úklid. Nadpis na zpravodajském serveru www.nrk.no. Jeden příklad hovoří za všechny. Po celém Norsku je spousta zařízení a budov, na jejichž postavení byly peníze, avšak na provoz již ne. A tak se v případě záchodků vrátilo k starému, s vykonáváním potřeb v křoví a zahrádkách místních lidí, což je přesně to, čemu se chtělo vyhnout. A mezi veřejnými záchody je v Norsku často daleko.  

Norové budou vytrženi z dosti stereotypního pohodlí, na které si navykli. Pomalu, ale jistě Norům dochází, že změny v hospodářství země budou dlouhodobé. Premiérka Erna Solbergová si nechala slyšet, že Norové nemohou počítat s ponecháním stejných standardů. Nelze očekávat, že nová pracovní místa, jež mají nahradit ta v ropném a plynárenském sektoru, se budou zúročit stejně tolik. Norsko prý potřebuje pracovní místa, jež by byla s to, aby hájila vysokou hladinu mezd, platů a sociální benefity. Nová odvětví se budou muset prát v silnější soutěži, než byl případ ropního a plynárenského sektoru. 

Podle šetření Evropské komise zprostředkovaného zpravodajského serveru www.e24.cz je Oslo na vrcholu žebříčku nejlepších měst pro život. Lidé v Oslu patří se s 99 % spokojenosti dělí se švýcarským  Curychem o titul nejspokojenějších měst Evropy. Komise měřila kvalitu života 40000 lidí v 83 městech. Kritéria zahrnují zdravotnictví, situaci na trhu práce a v oblasti vzdělávání.  

Souvisí snad bohatství se vstřícností a ochotou pomáhat ostatním? Jsou lidé hodní, protože na to mají, nebo je to postaveno na něčem jiném? Není to smutné, jak rychle lidé na vás zapomenou, aby si vzpomněli tehdy, když po vás něco potřebují? Jak s tím souvisí jedno z nejvíce sdílených videí pořízené skrytou kamerou a reportáže o experimentu organizace SOS Dětské vesničky? Souvisí proto, že drahota ani chudoba snad se vstřícností souviset nemusí. Někdo by potvrdil, že chudí lidé jsou mnohdy štědřejší než bohatí. Někdo nemá nic a chtějí vám dát vše.

Zmíněná organizace si chtěla zjistit, kolik lidí by bylo ochotno pomoci spoře oblečenému ztracenému chlapečku, jemuž byla zima na autobusové zastávce v Oslu. Deník Aftenposten uvádí, že natáčení probíhalo dva dny a před tím se myslelo, že chlapečku nabídne svoji bundu dejme tomu dva a tři lidé. Místo toho to byli ze všech dva a tři lidé, jež mu ji nenabídli. I za největší oselské zimy naskočí a zaskočí srdečnost řady lidí i za situace, jež nebyla až tak nápadná.

Jiné reportáže vypráví příběhy třeba o tom, jak se „náhodně“ poztrácely peněženky v několika evropských velkoměstech a že Oslo bylo jedním z měst, kde se jich poctivě vrátilo nejvíce, nebo o tom, jak někdo našel cizí peněženku a vrátil ji za pár týdnů s ještě větším obnosem i s vloženým vzkazem.

Dalším lidem je na základě reportáží o tíživé finanční či zdravotní situaci darováno vše potřebné a ještě více.

Ovšem říkali byste toto o Norech? Někdo by říkal, že mají chytré telefony, ale nemají duši: Průzkum provedený agenturou KRC Research a citovaný v norských médiích odhalil, že většina lidí by za situace, kdy ve vašem bytě/domě hoří, nejprve zachránila mobilní telefon a teprve potom mazlíčka, živou bytost.