Čím se vyznačují? Zadržený projev většiny Norů je asi dost dobře známý. Cítí, že si nemohou s někým promluvit jen tak, aniž k tomu mají důvod. Ovšem když jste ve správné chvíli na správném místě, stojíte poblíž nějakého Nora a on si najednou řekne „Je tamten někdo, koho bych měl znát?“ Rozhovor zahájí třeba poněkud svérázným „Takže to si myslíš ty“ nebo „Tak to říkáš ty“, aniž byste se vůbec znali nebo spolu mluvili.A během hovorů říkává lidem věci jako “jak napínavé”, “až tak” atd., aniž by to tak myslel.

Jeví zájem o příběhy a průpovídky, jež vypráví tím, že vydává ze sebe zvuky místo slova, jako např. mmmmhh… a rychlé nadechnutí, zatímco ti, jež ho poslouchají, dělají zvuk na “ha”. Dále mívá ve zvyku vydávat ze sebe zvláštní zvuky jako “uffda”, “uffameg” a “oi oi oi.” Přitom nechápete, proč to dělá norské mládeži problém rozlišovat mezi š a kj v slovech jako sjokolade (čokoláda), ski (lyže) a kjøkken (kuchyň).

Rád při své komunikaci také užívá citoslovcí, jichž je v norštině hodně. Nelekněte se ale „norského národního symbolu“ – vdechnutého „ja“ – tedy „ano“.Dialekty se charakterizují střídavým stoupavým a klesavým tónem. Zpívá se, mluví se prudce nárazově, šťavnatě a také klení je častější. Norové mluvící nářečím také mj. personifikují vítr a jeho vlastnosti. Říkají třeba, že „on byl dnes silný (nebo hrubý)“, kde „on“ je ten vítr. Soud už několikrát dal za pravdu lidem nejen ze severu země, jež se hájili proti obvinění za přednesení vulgárních výrazů na adresu policie či jiných veřejných činitelů a vyhráli, protože to soudy uznaly jako součást místní kultury. Ajaj, zapomněl jsem na to, jak se to řekne norsky, nebo nevím, že pro to existují norská slova, jež dokonale vyjádří to, co chci sdělit? Vůbec nevadí, nahradím to anglickým slovem.

Pohled ostatních na ně samotné a jejich zemi, to Nory dost zaměstnává. S hrdostí Norové cizincům vyprávějí, odkud z Norska jsou a jak se jejich „rodná hrouda“ liší od Osla nebo toho místa, kde momentálně bydlí a jak touží po místech svého dětství. Když se Nor stěhuje z jednoho místa na druhé, založí spolek lidí, kteří se přestěhovali ze stejného místa jako on. Přitom se pře s dalšími o tom, kdo má vlastně právo nazývat se označením, jenž se používá o lidech z toho či onoho města či regionu, pokud se tam nenarodil či tam pobýval jen přechodně.

Bývá závislý na šňupacím tabáku a je vidět jak ho jazykem neustále posunuje výše mezi horní ret a zuby, zatímco tvrdívá všem, že s ním skoncuje, aniž to kdy udělá.

Způsobil si pro některé lidi iritující norské společenské zlozvyky, jako např. přislíbit účast na třech mejdanech během téhož večera, načež se objeví jen na jednom z nich a během tamní návštěvy odřekne účast na dalších, či se celý večer přemísťuje od rautu k rautu.

Nepřijde mu tak intimní mít s někým sex na jednu noc, když jsou oba podnapilí, než povídat si s touž osobou na ulici, potká-li ji náhodou (a za střízliva).

V kuchyňské zásuvce mívá několik hoblíčků na sýr a balení papírků o velikosti mírně přesahující kráječe chleba, jež se dávají mezi krajíce balíčku svačiny, aby se pomazánka pokud možno nedostala z jednoho krajíce na druhý.

V šatníku mívá několik sad vlněného spodního prádla na nošení venku, kromě další výstroje na všechny druhy počasí, v různých barvách, značkách a tloušťkách, než stíhá nosit.

Ví již jen pohledem na styl a barvu outdoor bundy či kalhot v kterém roce si je majitel pořídil.

Má několik párů lyží a vlastní místnost na mazání lyží a odstraňování starého vosku, a pokaždé, když se někdo ptá na to, kolik ty jeho nové lyže a ta drahá bunda stály, tak před tím, než uvede cenu, nezapomene mu oznámit, že byly ve slevě.

Jestli ještě žádnou nemá, tak neustále kouká na servery nabízející chaty. A jakmile na horách již jednu má, tak se pustí do hledání další, tentokrát u moře (nebo obráceně). Má přehled o tom přesně za kolik se prodávaly byty či domy ve vlastním sousedství a byl na prohlídkách bez úmyslu si nějaký pořizovat.

Na dotaz, zda bylo počasí o dovolené pěkné, odpoví “vydrželo to bez srážek.” Dívá se na předpověď počasí prostřednictvím národního vychvalovaného serveru www.yr.no alespoň osmkrát denně a je si vědom předpovědí ve vlastním městě/regionu a alespoň ještě několik míst, jako třeba na mezi Nory oblíbených Kanárských ostrovech, u své chaty a v bydlišti rodičů partnera/partnerky.

Je půl šesté ve čtvrtek odpoledne, je stále v práci a má pocit, že pracuje kolem dokola. Přitom si nedovede představit život v práci bez kávy, pátečních dortů se spoustou krému a marcipánu se spolupracovníky nebo svačiny bez pomazánek.

Jakmile rtuť stoupne na vice než dvanáct stupňů, tak se oblékne do kraťasů a sedne si do zimy a napije se piva. Mimochodem považuje každé pivo v hostineckém zařízení za méně než 70 norských korun za mimořádně výhodnou koupi.

Flirtuje s lidmi, kteří se mu zamlouvají tím, že se mu podívají do očí tři dlouhé vteřiny.

Vypráví hystericky vtipy suchého humoru, aniž by hýbal jediným svalem v tváři.

Je-li muž, sotva vydrží čekat na otcovskou dovolenou. Dospěl k závěru, že není nad norské způsoby jak věci dělat a norský model životosprávy a společnosti. Ovšem narazí-li na krajana v cizině, pustí se do líčení všeho, co je na Norsku špatné, jako např. silnice, privatizace po několik generací “našeho” společného majetku, daňová hladina. Oficiálně odsuzuje přísnější imigrační politiku, jenže sám pro sebe by si ji přál. Byť si pro to musí do peněženky sáhnout stále hlouběji, stěhuje se do etnicky norštější části města nebo alespoň tam posílá své děti, zatímco se optává cizinců, kdy se budou vracet do svých zemí…

Věci, jež má rád, dělá jen tehdy, pokud si to skutečně zaslouží, jako např. dát si za odměnu čokoládu poté, co uběhl pár kilometrů.

Byť to nedává ostentativně najevo, bývá přirovnáván k termosce - zdánlivě chladný, jenže až ho poznáte, tak vřelý. Neboť prý není vřelost jako vřelost. Led a oheň. Předstírá, že je šťastný a třeba si ani nestěžuje, ale přitom v podstatě vůbec nemusí nikdy být šťastný s tím, co již má, poněvadž mu to nestačí.