Facebook usiluje o co nejvyšší míru zasahování do našich životů/nejpevnější úchop našich životů. Nevíme co je horší: Když cenzuruje robot/počítač nebo člověk. A vlastně podle jakých kritérií a směrnic? Kritiků rostoucí převahy Facebooku v mediálním světě bylo zatím málo. Facebook přitom vychází kromě vlastních etických směrnic z amerických zákonů.

Tom Egeland, norský autor několika děl, jež byla přeložena i do češtiny, se pokoušel na svůj profil umístit ikonickou fotku z vietnamské války napalmem popálených, nahých dětí, ale myslíte si, že mu to prošlo a fotka tam zůstala? Kdepak. Pro Facebook je snímek zobrazující nahotu snímkem zobrazujícím nahotu a Egeland byl ze sociální sítě vyloučen.

Egeland namítal, že nejde o pornografický snímek, nýbrž o historickou válečnou fotografii. Uvedl, že že Facebook nejen že smaže snímek, ale s ním smaže zároveň i kritickou společenskou debatu a kritiku ohledně uplatňování svých vlastních pravidel. Ježí se z toho vlasy/mám z toho husí kůži/, tvrdí prostřednictvím norských médií Egeland.

Mazání přimělo tisíce dalších lidí, aby z protestu snímek sdíleli, jenže i těm byl snímek smazán. Uvádí to norský server www.kampanje.com. Pak podnikl deník Dagsavisen  rozhovor s nadací Kim Phuc Foundation o snímku, jenž přispěl k změně společenské nálady a ukončení vietnamské války. Anne Bayinová, mluvčí Phucové, prohlásila, že Phucovou rmoutí, že někdo klade důraz na nahotu tohoto historického snímku, místo aby se soustředil na silné poselství, jež zprostředkovává.   

Facebook chce mít co nejvíce uživatelů a začíná s ním spolupracovat stále více deníků a další média. V Norsku třetina dotázaných a téměř každý obyvatel mladší 30 let odpověděl, že Facebook je jejich hlavním zdrojem informací. Je tak v Norsku vnímán jako podstatný činitel společnosti. Zároveň není ochotný se scházet s novináří či veřejností, aby ujasňoval podmínky užívání a postoje k cenzuře, ani aby sám se sebou probíral vlastní moc a vliv, když tolik informací prochází jeho kanály. Některé náměty se prostě rozebírat nebudou a hotovo.

Pak se do diskuze vložila norská premiérka Erna Solbergová a umístila na svůj profil nejprve nezcenzurované, pak zcenzurované válečné snímky, včetně toho z války ve Vietnamu. Facebook ustoupil nátlaku, což podle premiérky ukazuje, že nátlak pomůže regulovat činnost sociálních médií, i takovou, jež směřuje proti takovým médiím samotným. Člověk musí zvednout svůj hlas na to, aby dal najevo, že si přeje změnu. A za to jsem ráda, sdělila premiérka norské televizi NRK.

Deník Aftenposten napsal dopis Marku Zuckerbergovi, šéfovi Facebooku. Ten ustoupil, avšak jen anonymním prohlášením o tom, že udělají výjimku. Snad se bude týkat více témat než jen onoho konkrétního snímku. V ohlasu na iniciativu Aftenpostenu zvedli hlas uživatelé z celého světa a také média jako CNN, Financial Times a The Guardian. Ministryně kultury Linda Hofstadová Hellelandová sezvala redaktory a zástupce Facebooku, aby diskutovali o svobodě projevu.

Před rokem byl Facebook nucen povolovat snímky kojících žen. Podle komentátora norské televize TV2 díky nátlaku Norů. Ovšem v posledních týdnech se cenzura objevuje znovu. Organizace pomáhající novopečeným matkám kojit tvrdí, že pro ně neexistuje alternativa, jelikož jsou na Facebooku všichni a tedy i osoby, které se snaží oslovovat informačními materiály s dotyčnými snímky. Avšak podle vyjádření Facebooku by tato skutečnost mohla urážet či být choulostivá pro děti a mládež a z kulturních důvodů i pro některé dospělé.

Dle slov komentátora TV2 jsme díky Facebooku nikdy neměli větší svobodu slova. Dokonce Facebook  nazývá dodavatelem svobody projevu. Norská média jsou podle některých komentátorů čím dále více závislá na Facebooku jakožto distributorovi obsahů, přičemž nechápou, že nemusí nést zodpovědnost redaktora.

Na to, abyste okomentovali články a příspěvky řady elektronických médií, musíte být přihlášeni přes Facebook. Sociální síť, jež přebírá stále větší roli v komunikaci mezi lidmi. Některým smrdí posedlost sběratelstvím osobních dat. Někdo si myslí, že je problematické verifikovat jména účastníků diskusí skrze komečního činitele jako Facebook a že to vylučuje značnou část obyvatelstva, jež není členy poloveřejného hřiště, či bojiště (jak se to vezme), jakým je Facebook. V případech třeba zpravodajských serverů bývá cenzura přenechávána externím firmám.

Žijeme ve společnosti a kultuře, jež jsou do malé míry vystavovány politické a ideologické cenzuře. Avšak prostřednictvím Facebooku svým způsobem zakoušíme, jaké to je pohybovat se v režimech, kde cenzura skutečně jde na úkor demokracie a svobody projevu, míní Egeland serveru www.dn.no.

Ovšem cenzura tu podle komentujících z řad veřejnosti bují daleko důvtipněji, než si mnozí myslí. Volná výměna názoru je často považována za samozřejmost. Přitom tomu tak není, neboť to má spoustu háčků. Svoboda slova má stísněné podmínky a to se netýká pouze zemí, s nimiž si myslíme, že máme pramálo společného. Jsme vychovánáni k tomu, že jsme privilegovaní za to, že můžeme žít v moderní evropské zemi, ale i zde jsou pravdy mnohdy překrucovány, mlží se a mlčí. 

Jeden případ za druhým ukazuje, kdo se v zemi těší plné svobodě projevu a kdo snad může být volně štván a zostuzován. Někteří komentátoři v norských médiích hovoří dokonce o teroru proti jinak smýšlejícím. I norská média svým selektivním vyběrem kauz, kde se smí a nesmí komentovat, či svým zdánlivě účelovým výběrem hostů do pořadů prý balancují na ostře nabroušené čepeli mezi demokracií na jedné straně a totalitními tendencemi na druhé straně. Zatajování a překrucování pravd znevěrohodňuje a může přinést zpětný úder.

Předpokladem demokratického rozhodování je otevřená, svobodná a vyvážená diskuse, kde se dává prostor rozmanitým názorům a kde se média aktivně dostat ke slovu. Ovšem místo protipólu názorů v televizních a rozhlasových diskusích jde podle kritiků více o přesvědčování a klamavá ujišťování. V diskuzích zpravodajských serverů se nesmí používat jistá slova, anebo se některé příspěvky mažou, aby byla diskuse manipulována ve prospěch té či oné strany. 

Takové praktiky jsou jedním z důvodů, proč procházejí tradiční mediální firmy útlumem, klesá jim obrat a propouští se. Vlastníci jakoby nepochopili, že redakce kazí produkt, z něhož mají žít. V sousedním Švédsku se dokonce tzv. alternativní média dotáhla na stejnou průbojnost jako ta státní.  

Goethe prohlásil, že nikdo není více beznadějně zotročen, než ti, jež mylně věří, že jsou svobodní. Jste-li si 97 % jistí tím, že se někomu na tom, co píšete či říkáte, něco nelíbí a přitom jste si 100 % jistí, že je vám to úplně jedno, tak jste dosáhli nebezpečně vysoké úrovně toho, čemu se říká svoboda.