Jak přeživší cestující, tak posádka hovořili o neuvěřitelném chaosu v osudný den během odbavování u přístavu v Oslu. Trajekt Scandinavian Star opustil přístav s tříhodinovým zpožděním. Posádka byla složena z lidí vícero národností, jež prý nerozuměli sobě navzájem.

Přes 26 let uplynulo od požáru na palubě trajektu plujícího na lince z Osla do dánského Frederikshavnu. 159 osob přišlo o život, z nich 136 Norů. Dosud nebyly nalezeny důkazy, jež by umožnily za ně někoho obžalovat. Prostřednictvím dalšího vyšetřování policie ani nedokázala poskytnout jasný obrázek toho, co se stalo, kdo byl zodpovědný nebo průběhu požáru. Uvádí to deník Aftenposten i další média.

Vyšetřováním v letech 1990 až 91 byla uzavřena první etapa vyšetřování, jež bylo uzavřeno tím, že pravděpodobným viníkem byl dánský občan, v minulosti trestaný za žhářství a jenž sám během požáru zahynul. Domněnky o něm jakožto pachateli se ale dosud neopírají o důkazní základ.

Pochybnosti jsou bolestivé. Otázky visící ve vzduchu taktéž. Policie případ odložila s tím, že další vyšetřování již nemusí mít smysl. Je to selhání policie, pokud jde o objasnění pravděpodobně nejhoršího případu žhářství v dějinách Norska.

Že by to nyní mohlo stačit? Že by jak přímo dotčené osoby, tak ostatní měli uznat, že pochybnosti budou žít vlastním životem dále, a že by nyní měl nastat klid? Žhářské útoky nemají v norském právním řádu promlčecí lhůtu, jenže pravděpodobnost je mizivá, že by se tak dlouho po požáru měly objevit stěžejní informace, jež by pohnuly vyšetřování dále.

V průběhu těch let byla přednesena dlouhá řada tvrzení o pohromě, vyšetřování a úředním vypořádáním. Šlo o krycí operaci někoho z posádky, pojistný podvod? Nasvědčuje tomu údajná sabotáž hydraulických potrubí pro větší intenzitu požáru.

Terje Bergsvåg, místopředseda Nadace pro vyšetřování žhářského útoku na Scandinavian Star, vyslovil pro norská média domněnku, že policie dostala rozkaz dospět k tomu závěru, k němuž přišla. Také Sigurd Klomsæt, právník pozůstalých, míní to, že práce policie byla vedena snahou o ochranu těch, jež odpovídali za vyšetřování v letech 1990 až 91 a selhali a že norským úřadům nikdy nešlo o odhalení toho, co se na lodi přihodilo.

Měla/má policie nějaké úmyslné stanovisko a pokud ano, tak jaké? Opravdu jí byla důvěrně pověřena mise podávat poplašné zprávy? Je pravda, že policie tolik let cvičila, jak bude prezentovat svou verzi tak, aby nemohla být dešifrována prvním novinářem, jenž položí svůj dotaz? Lpí snad policie na lžích, přitom jí nejde  o to, aby přišla na něco nového, zatímco tráví svůj čas zakrýváním toho, co dosud nebylo uspokojivě odůvodněno?

Podle některých je případ doprovázen chybami, jichž se policie dopustila v počáteční fázi vyšetřování. To by dnes bylo zorganizováno jinak. Podpůrná skupina blízkých obětí vypracovala za dobrovolnou pomoc odborníků zprávu.

Trvalo mu dosud 26 let, než vyšel s pravdou ven a mnozí čekají na to, že tak učiní. Někteří ho dokonce mají za zrádce, pokud všechna ta léta věděl, jak se věci mají a přitom vše zatajoval. Flemming Thue Jensen, jeden z bývalých vedoucích Námořní inspekce, tvrdí, že jsou dva aspekty případu: Pravda a trestněprávní stránka věci. Z hlediska trestněprávního jsou vyžadovány velmi silné důkazy, a ty se ve světle policejního projednávání obtížně zjišťují. Ovšem doteď Jensen nepředstavil žhavé důkazy, jakousi pistoli, z níž ještě kouřilo, nýbrž řetězec nepřímých důkazů.

Podle něj nemohla být přehřátí příčinou třetího požáru, jenž vypukl dvanáct hodin po tom prvním. Avšak podle policie snad došlo k opakovanému vzplanutí požárů kvůli nedostatečnému dohašování.