Nedbají varování, vzdorují nebezpečí a vzpečují se: Obce prý budou mít možnost zabránit lidem v podnikání vycházek do přírody, jsou-li nevhodně či spoře oblečení. Jedna agentura dokonce usiluje o uzavírání turistických destinací za nepříznivého počasí.

Jen za deset dní devět záchranných akcí a v jeden a týž den hned čtyři. A to jen cestou na Trolltungu /Trolí jazyk/, což je známý norský turistický cíl. Kvůli četnosti záchranných akcí jsou záchranáři unavení a jejich vybavení se opotřebovává. Výsledek: Musí odmítat žádosti o pomoc.

Podle předpovědí totiž Trolí jazyk navštíví letos až 100000 osob (před pěti lety jen tisíc), Preikestolen (Kazatelnu) 300000, Besseggen 30000 atd. Snímky atrakcí oblétávají svět a mnoho nejen angickojazyčných hlavních deníků a magazínů, nýbrž také velkofilmů s mezinárodním osazenstvem, jež se zde natáčejí, pojednává opět a zas o místech, jež se musí navštívit alespoň jednou za život.

Na Trolí jazyk je třeba urazit jedenáct kilometrů čili osm až deset hodin v každém směru, a aby toho nebylo málo, nyní se občas čeká více než hodinu ve frontě před ním, než se může nastoupit na samotný jazyk. Byla kladena otázka, zda by se nemělo přestat reklamovat třeba prostřednictvím oficiálního kanálu Visit Norway za tento náročný a za nepřízně počasí a nevyhovujícího vybavení nebezpečný turistický cíl a jim podobné destinace.

Vrátíme se příští rok lépe oblečeni, dušuje se jeden Polák deníku Bergens Tidende. Na sobě má trénikové oblečení a tenisky plné bahna. Jeho těhotná žena musí kráčet tam, kde je pro nohy oporu, aby na mokrých kořínkách na pěšině neuklouzla. Lidé, jež nás míjeli, si mysleli, že to nebyl dobrý nápad procházet se bez světla poté, co se začalo stmívat. A tak jsme se to rozhodli otočit zpět, ujišťuje.

Lidí jako jsou oni je tu dost. A špatných rozhodnutí při potížích v horách jakbysmet: V Norsku o nich kolují příběhy. Tři příklady, o nichž vyprávěl Arild Fjedsbø, předseda norské odnože Červeného kříže: V tom prvním jedna z tří kamarádek z Jižní Ameriky se během vycházky vyčerpala. Kamarádky ji poprosily, aby si sedla a čekala na pomoc. Odešly od ní, jenže o něco později se i ony ocitly v potížích a byly nuceny si zavolat o pomoc. Mezitím se jejich kamarádka od stezky oddálila několik kilometrů až na okraj propasti. Dobrovolníci z Červeného kříže ji sháněli celou noc, až ji našli pomoci termovize.

V druhém případě byli dobrovolníci z Červeného kříže na cestě nahoru k výletníkům toulajících se tmou bez baterek. Cestou narazili na partu lidí ze zahraničí, vybavenou dobrými baterkami a zeptali se jich, zda viděli ty v úzkých. To potvrdili, ovšem na dotaz, proč jim nepomohli, jen krčeli ramenou.

Ind ležel u stezky a byl velice malátný, aniž mu kdokoli pomohl. Lidé došli k dobrovolníkům z Červeného kříže, aby oznámili, že onen muž potřebuje pomoc, sami mu ale nepomohli.

Dalo by se pokračovat příběhem o dvojici s jednoletým dítětem... Na co mysleli, než se vydali? Chtějí ho snad zabít, nebo co?

Když jim pomáhali, aby se dostali z hor dolů, byli zcela vyčerpaní a stan jim odfoukl vítr. Šestnáct osob, z nichž šest s mozkovou obrnou, plánovalo tři dny na přechod hořského hřebene Besseggen. Poněkud přecenili své možnosti.

Každý není rozumný a otočí to včas. Většina zásahů se koná po setmění. O této sezoně se až na jeden případ jednalo o cizince. Složité situace jsou doprovázeny jazykovými problémy kvůli neschopnosti se dorozumět.

Někteří dobrovolníci-záchranáři si za 24 hodin složí hlavu jenom třeba na dvě hodiny. Opouští partnerku/partnera a děti, aby se celou noc mohli hledat lidi v tísni a nezvěstné po horách a nosit je na nosítkách v neschůdném terénu. Bez jejich podpory by to nikdy nešlo, tvrdí. Kromě toho všichni mají své zaměstnání, o nějž se musí starat. Jsou to řemeslníci, řidiči autobusu, ošetřovatelé, řidiči sanitky... A aby toho nebylo málo, tak se v tom málo volném čase, jenž jim zbývá, podílejí na shánění prostředků na další provoz. Např. smaží vafle, jež se prodávají, pořádají bleších trhy a chodí ode dveří ke dveří a sbírají od lidí zálohované láhve a plechovky.

Soustřeďování cestovního ruchu na několika málo místech se může ukázat jako neudržitelné pro životní prostředí a vyvolává mnoho dilemat, vč. užívání lidských a finančních zdrojů. Přesto se lidé derou právě tam. A ani tam není o hluchá místa nouze: V mnoha oblastech Norska není krytí pro signály mobilních telefonů ani tísňové sítě.

74 % zahraničních turistů přijíždějících do Norska sem cestuje kvůli přírodě a 40 % jich plánuje delší pěší túry. Norové jsou zvyklí si vystačit sami tehdy, když se vydávají na vycházky, a nečekají, aby bylo vše uzpůsobeno. Některým třeba placaté kameny, takové větší draždice, jež na stále více místech tvoří stezku nahoru na místní kopec či horu /vyhlídkové body/, vadí kvůli tomu, že je to porušení norské outdoorové tradice.

Na druhou stranu nikdo v Evropě neutrácí za outdoorové vybavení více než Norové. To podle norského tzv. Spotřebitelského institutu a zpravodajského serveru www.nrk.no. Říká se, že jde o snobismus. Jako kdyby brali místní přírodu jako arénu na módní přehlídky, kde se musí tímto chlubit. O vybavení, jež by stačilo i na dobytí Severního pólu, specializované, funkční vybavení, jež se ale nosívá i do práce či každodenně jen tak, říkají zkušení „hořalé jediné: Šílenství. Neboť jak často to používají? Nepodléhají jejich majitelé při rozhodování se spíše skupinovému nátlaku než skutečným potřebám? Norům údajně záleží na životní prostředí, avšak zároveň toho nakupují hodně, takže výroba ani likvidace není k němu zvlášť šetrná.

Dost lidí baví napodobovat ostatní co nejvěrněji. Pak není divu, že není kde parkovat nebo že je rušno po celé trase až na vrchol, kde si uděláme selfie v růžové softshellové bundě, zatímco bilancujeme na okraji propasti. Ovšem pro někoho je pořád ještě důležitější to, co máte mezi ušima než to, co máte v baťůžku či v krosně.

Cestovali kolem půl zeměkoule a mají málo času, a stůj co stůj si prokleští cestu k svým cílům, ať lije takřka horizontálně, či fouká tak, že se málem neudrží na nohou, ať se jim pokoušel nalít do hlavy nebezpečí norské přírody kdokoliv.