EDM /elektronická taneční hudba/ se podle norského rozhlasu hodí k mejdanům a je některými kritiky též nazývána rockovou hudbou naší doby, jež přispívala ke zvýšení podílu streamované norské hudby na 25 %, a to hodně díky jejímu přednímu představiteli, 24letému zpěvákovi, skladatelovi, remixerovi, D.J., kurátorovi a budovateli značkového zboží Kygovi, vlastním jménem Kyrremu Gørvell-Dahllovi, jenž se narodil a stále bydlí v Bergenu, druhém největším norském městě.

Mladíkovi to trvalo zhruba dva roky, aby se stal jednou z největších hvězd nejen skandinávského hudebního nebe a představuje výraznou osobnost, jež právě dnes hraje pro stovky milionů televizních diváků v Riu de Janeiro během závěrečnému obřadu ke konci olympijských her, v nichž mimochodem norští sportovci od r. 1984 poprvé nezískali jediné zlato.

Slávu si Kygo vybojoval mj. díky serverům YouTube a SoundCloud. Vyrobil remixy pro Rihannu, kanadského zpěváka Weeknda (vlastním jménem Abęl Makkonen Tesfaye) a Eda (Edwarda Christophera) Sheerana. Remixem Younger švédské zpěvačky Seinabo Seyové se v r. 2014 umístil na první příčce. Úspěchem byl odměněn za písničky Firestone, Stole The Show, Nothing Left a Here For You. V prosinci 2015 vystoupil na koncertě k udělení Nobelovy ceny.  

Sbírá trofeje jako v Norsku prestižní cenu Spellemannsprisen a cenu za podporu vývozu norské hudby, hostí vlastní festivaly a pouštěl se i do výroby filmové hudby, např. pro seriál Entourage, nicméně byl nucen pro nedostatek času odmítnout tvůrcům velkofilmu The Hunger Games, poněvadž se chystal na turnaj. Nápodobně několika hvězdám před ním též jako módní návrhář uvedl vlastní oděvní kolekci a sluchátka.

Například podle blogera Leifa Gjerstada Kygo svými hity téměř přivedl streamovací služby ke zkratce. Jen na Spotify byly písničky jako Firestone a Stole The Show pouštěny více než miliardkrát, a to za nejkratší dobu v dějinách serveru, jenž ho loni vyhlásil globálním nováčkem roku. Od dob skupiny A-ha žádný norský zpěvák neměl ani blízko k stejně velkému mezinárodnímu úspěchu. Ani skupina Röyksopp na to nestačila.

Žádný Nor se nikdy neumístil výše než Kygo. Jeho první deska Cloud Nine získal na Billboardu 200 /oficiální žebříček prodaných desek/ 11. místo. Tehdy, když v r. 1985 vydali A-ha svou první desku Hunting High & Low dosáhli 15. místo. Písničkou Take On Me se dostali až na vrchol žebříčku desek o jednu písničku Billboard Hot 100. Röyksopp se v r. 2014 deskou Do It Again vyšplhali na 14. místo.

V lednu norská média uvedla, že Kygo koupal USA v rudém, bílém a modrém. Mezi 48000 fanoušky nechal rozdělit náramky Kygem řízené z dálky v rytmu hudby. Pěkně svádí jak obecenstvo, tak alespoň část domácích kritiků a takřka se chrlily vržené kostky ukazující nejlepší vyhodnocení, tedy šestici. Podle serveru www.hegnar.no si Kygo již vydělal více než 100 milionů norských korun.

„Najednou jsou splněny sny, jež jsem měl. Vše proběhlo tak rychle.“ Cesta od výroby jednoduchými prostředky v klukovském pokoji až po bouřlivé dobytí světa urazil raz dva. Jaký je důvod, proč má tak širokou odezvu? Na to Kygo prohlásil deníku Dagbladet, že ještě před rokem znělo mnoho z elektronické hudby velmi podobně. Možná na té mé hudbě něco bylo, nové bylo znění a nový byl styl. Kromě toho se mi od kamarádů dostává zpětnou vazbu, říkají, že se moje hudba líbí jak rodičům, tak prarodičům. Je to paráda. Moje hudba je o něco méně intenzivní než jiná elektronická hudba. Můžete sedět doma a poslouchat ji, a jsou to melodie, vysvětluje Kygo, jehož idolem a inspirací je kromě zníměného Eda Sheerana mj. švédský hudebník Avicii (vlastním jménem Tim Bergling).

Avšak ne vždy se mu zamlouvala myšlenka vystupovat před velkým publikem. Zamlada nikdy neměl odvahu hrát na závěrečné akci školy před prázdninami. Zájem o klavír u něj nastal tehdy, když ho jeho matka proti jeho vůli přihlásila na hodiny klavíru. Po čase mu ovšem došlo, že si mohl něco z toho mít a když mu bylo 15 až 16 let, vzbudil se v něm zájem o elektronickou hudbu. Nicméně započal s vlastní výrobou až v osmnácti.

Nyní se podle norského rozhlasu stal jakýmsi ambasadorem stylu tropic house, jenž velice houževnatě zapustil kořeny jak v Norsku, tak mezinárodně. Hvězdy jako Justin Bieber nyní údajně kopírují Kyga. Zároveň bude muset obnovovat sebe i svoji hudbu, má-li mít slovo i nadále.

Avšak podle dalších kritiků převálcuje Kygova komeční průbojnost vše ostatní, a je neuvěřitelná a nepolapitelná, trochu jako Jak dělá liška z r. 2013 bratří Ylvisových (vlastním jménem Ylvisåker). Jiní zase označují jeho hudbu za nudnou, naivní a lacinou a míní, že mu uprostřed tropického nádechu svých písniček o rychlosti ukolébavek slaďoučké náplně pro uši bez kontrastů ve skladbách a smršti hostujících vokalistů došly nápady. Každá písnička čím dále více zní jako ta předchozí, jako velebené skladby z pianových barů, ovšem bez nutné přidané hravosti a velkých citů. 

Je průměrnost ve vkusu sklonem a cílem Norů? Buď jak buď, je to poprvé co komerční norský představitel populární hudby jako první definoval nový globální hudební trend jakožto frontman nového žánru uspokojujícího potřeby ohromného nového obecenstva. Alespoň zdánlivě nekompromisně a odvázaně.

Jistě se dočkáme řadu dalších odrhovaček. O Kygovi tvrdí jeho rodina, že je tak plný hudby, že ji prostě ze sebe jen sype. Pokud jste ještě nevěnovali Kygově hudbě pozornost, nalaďte si nějakou ukázku jeho tvorby a posuďte sami.