Uvádí to deník Aftenposten. Osm z deseti Norů vlastní byt či dům, v němž žije. Od r. 2000 se ceny bytů a domů zvýšily o 140 %, dvakrát oproti obecnému růstu cen. To kvůli nízké míře nezaměstnanosti, nízkým úrokům, velkým daňovým zvýhodněním spojeným s investicemi do bydlení oproti jiným investicím, růst obyvatel, stěhování se do měst a předpisy, jež tlumí stavbu bytů a domů.

Cena za hypotéku na bydlení s fixní úrokovou sazbou nikdy nebyla nižší. Na jaře 2016 nabídlo několik bank fixní úroky nižší než 2 % za tříletý závazek. Chce-li se někdo vyvázat z nepříznivé dohody, tak se může vyplatit si počkat. Nyní je možné vázat úroky za hypotéku také po dobu deseti let za nominální úrok ve výši 2,8 %. Nejnižší sazbou fixního úroku na tři roky a pět let je t.č. 2,2 %, resp. 1,8 %, píše mj. server www.e24.no.

Přístup k nabídce nemají všechny skupiny zákazníků, mj. záleží na tom, jakých odborových či profesních organizací jste členy. Ovšem oddělení trhů některých bank, jako např. Den norske bank, očekává ve vyhlídkových zprávách zvýšení desetiletých swap úroků (zjednodušeně fixní úroky, jež banky platí na trhu za půjčení peněz po dobu deseti let) ve výši cca. 1,5 %, což bude pravděpodobně znamenat vyšší fixní úroky. Uvádí to server www.pengenytt.no

Můžete mít štěstí a ušetřit toho hodně, pokud by úroky náhle a nečekaně stouply. Zároveň budete mít jistotu a předvídatelnost pro stálé výdaje, což je pro Nory povětšinou podstatné. Přesto je pravděpodobnější, že budete mít vyšší náklady tím, že necháte zavázat úroky, než pokud si zvolíte kolísavou úrokovou sazbu. 

V minulosti to bylo tak, že jste mohli kdykoliv z hypotéky s fixním úrokem vystoupit a snížit svůj dluh odpovídající té částce, o niž byste přišli při realizaci další hypotéky s fixním úrokem za předpokladu, že se úroky mezitím zvýšily. Nyní to již není tak jednoduché. Řada bank totiž nenabízí tradiční hypotéky s fixním úrokem, nýbrž úvěry s úrokovým „zámkem“. To znamená, že si banka ponechá zisk tehdy, přejete si vystoupit z hypoteční smlouvy a úroky na trhu se zvýšily. Klesly-li, požadují také zaplaceno. Banky se tak pojistily proti změnám v obou směrech. 

V úvěrové válce, jež nastala po posledním snížení základní sazby centrální banky, banky nejsou ani blízko toho, jak moc mohou snížit úroky z hypoték, míní např. profesor Ola Grytten z norské ekonomické univerzity Norges Handelshøyskole. Dokud budou banky vydělávat více na tom, co půjčují, než na tom, co si sami půjčují, tak mohou snižovat úrokové sazby. Záleží též na konkurenční situaci a požadavcích na vlastní kapitál bank. Proto řada lidí nyní vyčkává dalších snížení.

Za současné situace banky vydělávají nesmírně moc na tom, že lidé sami nekontrolují, že jim banka při snížení úroků poskytne správnou novou úrokovou sazbu. Lidé si tak drží u sebe Pandořinu skříňku.

Není možné se stavět ven z krize bydlení, dokud budou úroky nízké. Ceny bytů a domů budou růst i přesto, že se bude stavět více. Tvrdí to Reid Krohn-Pettersen, hlavní ekonom organizace Norsk familieøkonomi deníku Dagsavisen. Bude-li se stavět více bytů, tak bude jich více kupováno nezadluženými padesátníky s milionovými jměními.

Veškeré racionální počínání není v širší perspektivě žádoucí. Nicméně je pro lidi, jež řadu let rozumně nakládali se svými příjmy za dnešní hospodářské situace racionálnější prostředky investovat do bydlení za účelem pronájmu s přiměřeným čistým výnosem, než aby je vkládali do bank s nízkým úrokem. V Oslu je takřka třetina bytů a domů prodávána spekulantům.

Jen za posledních deset let se v pětimilionovém Norsku podle norského statistického úřadu zvýšil počet přistěhovalců o půl milionu. Podle úřadu se bude muset i nadále min. každých deset let stavět jedno město téměř o velikosti hlavního města Osla.

Přistěhovalci získávají úvěr na vlastní kapitál. Úvěr, jenž je etnickým Norům odepírán a pronajímají-li si bydlení, tak je to podle statistického úřadu ve větší míře než u etnických Norů financováno přes sociální úřady z peněz daňových poplatníků. Ti platí též městské nakupování bytů pro přistěhovalce. Jen v Oslu bude město pro ně kupovat byty za neuvěřitelných 880 milionů norských korun.  

V březnu překonala centrální banka sazbou 0,5 % rekord základní úrokové sazby. K tomuto kroku ji podle vlastního prohlášení přiměly oslabené vyhlídky norské ekonomie a očekávaný snížení růst cen. Na tom ušetří vypůjčovatelé tisíce. Podle norského statistického úřadu činila průměrná úroková sazba hypoték v uplynulém roce 3,2 % a ten letošní předvídá, že bude v průměru 2,4 %. Na druhou stranu klesla bylo v příkrém rozporu s očekáváním centrální banky poptávka Norů po nových hypotékách.

Podle některých ekonomů, jako např. Olav Chen ze Storebrandu a běžných zákazníků bank si centrální banka snižováním základní úrokové sazby prokázala medvědí službu, jež ji zahnala do kouta a ztíží finanční politiku. Nástroj byl spotřebován. Co kdyby banky nabízely nižší úroky z hypoték za předpokladu, že se splátky zvýší minimálně o snížení úroků? Pak by mohli ti, jež o to stojí, snižovali svůj dluh, aby čelili drsnějším časům poté, co se úroky opět zvýší.

Nízké úroky jsou projevem choroby, prohlašuje Trond F. Mellingsæter, šéf banky Danske bank, prostřednictvím serveru www.e24.no. Obává se, že úroky zůstanou dlouho nízké. Jak moc budou nízké úroky znamenat pro marže bank?

Co kdyby byla vkladová úroková sazba bank v centrální bance negativní tak, jako např. v Dánsku, Švédsku a Švýcarsku? To by prý spustilo nebývalou nedůvěru drobných spořitelů k bankám a upřednostňovali by hotovost před penězi v bance za poplatek za vedení účtu. Pokud by se staly negativní i úvěrové sazby, tak by obyčejní lidé vydělávali na půjčování peněz od bank. Hlavní ekonom sekce trhů banky Den norske bank míní, že drobní spořitelé by mohli rychle začít poptávat kredit a přejít ze vkladů k hotovosti a hromadění hotovosti místo nových investic a úvěrů na jiné projekty. 

Někteří ekonomové, jako např. Jan Ludvig Andreassen z finanční skupiny Eika Gruppen, mají za to, že prognózy norského statistického úřadu jsou příliš kladné a navrhují zavést na řadu let stálou negativní vkladovou úrokovou sazbu. Uvádí to deník Dagens Næringsliv. 

Svaz norských makléřů je prostřednictvím norských makléřů znepokojen tím, že snižování úroků jakožto předepsaný lék zvýšenou poptávkou posílí tlak na ceny v těch částech Norska, kde již je příliš vysoký, jako např. v Oslu a dalších větších městech. Carl O. Geving, ředitel Svazu, míní, že není náznaku bubliny dříve, než praskne. Paradoxně celková poptávka roste úměrně cenám. Lidé se cítí bohatí, rostou-li ceny. To může vést k míře zadluženosti, jež není únosná ani pro domácnosti, ani pro banky.

A návrh jednoho běžného občana, vyčten ze serveru www.e24.no? Odstraňte alespoň nárok na úlevu za úroky z dluhů (dnes stejně toho až tolik neznamenají) a nastavte hodnotu bytů/domů na faktickou úroveň, tedy tak, aby byla investice do nemovitostí hodnotově pro finanční úřad stejná jako kdyby byly prostředky vloženy do banky/cenných papírů. Tím se výrazně omezí poptávka po nemovitostech.