Přemnoho let chystaná komunální reforma, jež má v norském parlamentu většinu, je podle norských médií čím dál méně populární a většina by si podle listu Klassekampen přála zachovat mapu v její současné podobě. V řadě případů ale nevypadá příliš logicky, např. jsou části odtržené od zbytku okresu, kam se dostane jedině a složitě přes jiný okres.   

Podobně jako v jiných zemích  existuje i v Norsku komplexní soustava místní samosprávy, jež se skládá z poradních shromáždění na okresní a krajské úrovni. 50 nejmenších okresů má mezi cca. 206 a 1250 obyvateli a každý z těch okresů má svého starostu a správu.

Komunální reformou se prahne po rozsáhlých sloučeních dnešních 428 okresů. Ty měli do letošního července s možností prodloužení termín, do kdy se měli usnést, že se dobrovolně sloučí. Proces by měl být ukončen nejpozději k 1.1.2020.

Před komunálními volbami napsal ministr pro místní rozvoj a modernizaci Jan Tore Sanner starostům z vlastní strany Høyre pravého středu, aby neuspořádali referendum a pokud ano, tak měli formulovat otázku pro referendum sugestivně.

Svoboda na vlastní zodpovědnost a nebezpečí je v pořádku, dokud budete dělat co chce nejeden politik. Těm, jimž sloučení není po chuti, hrozí nucené sloučení nebo přikázanou spolupráci s dalšími. O tom svědčí též průzkum mezi starosty pro deník Nationen, z nichž se domnívá jen 16 % to, že v jejich okrese dojde k dobrovolnému sloučení.

Polovina starostů se podle průzkumu provedeného pro veřejnoprávní televizní a rozhlasová společnost NRK staví pro použití donucovací prostředků v případě sloučení okresů a většina jich to připouští v případech, kdy by jeden okres kladl překážky jiným, jež se přejí sloučit.

Hovoří-li ministr o tom, že místní starostové a další politici mají projevovat vůdcovské schopnosti ve skutečnosti prý míní, že mají jít proti přáním/požadavkům obyvatel. Podsouvá se mu, že jim předepsal lék, aniž věděl, jaká je to choroba a nyní se prázdnými, bezradnými gesty snaží dostat z úzkých, kde mu již scházejí pádné argumenty pro sloučení.

Účast na referendech ukáže nejednotný zájem občanů vytáhnout na obranu svého okresu. Bývá velice odlišná od ani ne 20 % až přes 75 % a místní lidé se ukazují být v otázce, koho si vyberou za „nápadníka“ rozštěpení. Záleží na zeměpisných podmínkách, spádové oblasti, rozsah sdíleného pracovního trhu, komunikacích, sympatii a nesympatii a mnohém dalším. Jaké město/městys/vesnice bude novým střediskem a jaký bude název nového útvaru. 

Mezi ty, jež nezvládají své závazky, patří některé z malých okresů i řada velkých měst. Hlavními argumenty pro sloučení jsou velkoprovozní výhody a převádění státních úkolů, zejména tehdy, pokud jde o pečovatelskou službu.

Není to vše, co bude lepší, hlavně, že bude větší. Některé úkoly se prý lépe řeší v malém počtu odborníků na svou oblast, zato jinde je nespornou výhodou jejich větší koncentrace. Několik průzkumů prováděných pro norské listy v posledních letech nasvědčují tomu, že jsou to v nejmenších okresech, že jsou obyvatelé nejvíce spokojení se službami poskytovanými jejich okresem.

Zmíněný ministr se snaží mermomocí prodávat své vize a s lidmi to nehne. Ideologie nade vším. Centralizace, větší provozovny. Přitom zastánci sloučení nemohou vyjmenovávat jediný okres, kde se něco po sloučení zlepšilo. Zkušenosti leckde potvrzují, že sloučení neotočí/nepřesměřují proudy lidí stěhujících se do větších měst, či z jednoho regionu do dalšího. Komunální reforma v takovém Dánsku nevedla k finančním úsporám a podle průzkumu provedeného mezi starosty deníkem Berlingske Tidende údajně trpí periferie a průbojnost místní demokracie. Byrokracie si prý uzurpovala vliv na úkor okresních politiků. Kromě toho si Norové ponesou osudy reforem sociálního a pracovního úřadu, zdravotnictví, policie atd. a nechápou, proč politici závodí i nadále, aniž se ohlíželi a poučovali.

Neběží tu ve skutečnosti jednoduše o to, aby se někteří starostové a další politici polepšili rozšířením svých „provozoven“? Avšak šest z deseti starostů podepsalo petici, v níž obviňují ministra Sannera z vynucování komunální reformy. Někteří starostové se obávají, že byť  třeba nedávno rozhodl některý okres v neprospěch sloučení nakonec je finanční bič nad nimi vžene do sloučení. Příčinou je návrh  nového systému příjmů pro okresy.     

Dnes se podle veřejnoprávní televize přiděluje každému okresu základní příspěvek ve výši o něco přes 13,2 milionu korun. Vláda navrhuje místo státního příspěvku v plné výši vypočítávat základní příspěvek v závislosti na hustotě obyvatel. Tzn. nejvíce prostředků nejlidnatějším okresům. Podle ministra trestá dnešní systém příjmů ty okresy, jež si přejí spojit síly. Je-li parlament zajedno v tom, že potřebujeme pro budoucnost silnější okresy pro péči o občany, tak musí systém příjmů učinit, že se jim to vyplácí.

Proslýchá se, že chtějí tu omezenou demokracii omezovat ještě dále. Sloučení okresů omezí počet zvolených a převádí pravomoci na méně lidí, jež pak převádí více moci byrokratům. Blízkost k těm, jež přijímají rozhodnutí o své obci a okrese, má pro řadu Norů nevyčíslitelnou hodnotu a nechtějí, aby se staly periferií nového, sjednoceného, většího okresu.

Ptají se, jak to bude se zastoupením ve vedení většího okresu, zda budou moci jejich děti mít možnost i nadále chodit do nedaleké školy a budou smět starší stárnout v pečovatelském domově poblíž, nebo zda i ten bude zrušen a centralizován.

Sloučení okresů je otázkou spornější než si mnozí politici myslí, tvrdí politolig Anders Todal Jenssen z trondheimské univerzity listu Klassekampen. A co když se okresy sloučí napříč hranicemi krajů? Pakliže jich bude v jednom kraji dost, má pak kraj i nadále právo existovat? Málokdo ale napadá krajskou úroveň, kde byrokracie údajně vynakládá na okresy to, co rozhodla vláda a přezkoumává to, co rozhodly okresy.     

Vzácné, ale přece: Podle některých nemá smysl slučovat okresy, dokud nebudou zrušeny kraje. Neboť pokud má komunální reforma omezit byrokracii, tak by měly být jako první instituce rozpuštěny kraje. A zcela výjimečně najdeme politiky prosazující zřízení nové regionální úrovně mezi tou dnešní státní a komunální.