Rozhlas

Představte si, že byste již nemohli poslouchat rádio. Co by vám scházelo? Co je na rádiu to nejlepší v různých časech během dne? Kdybyste si měli vybírat mezi papírovou verzí vašich místních novin a regionálním vysíláním v rádiu, co byste si vybrali?

Někdo si jistý kanál spojuje především s norskou hudbou, někdo má za to, že určitý kanál nejlépe poskytuje aktualizace dění ohledně dopravního ruchu. Zase jiný kanál má podle některých posluchačů nejlepší ranní program/show. A třeba si myslíte, že je v rádiu málo zvuků motorové pily? Pozor, norský rozhlas občas vysílá pořady vysloveně pro vás.

Pro několik generací Norů je rádio jednou z těch složek, jež nejvíce utvářejí náladu dne. Rádio osobností a pořadů, na nichž si málokdo přeje něco měnit, jinak rádio sklidí bouři protestů. Jsou-li sami, mívají v pozadí puštěné rádio, to ono dělá jim společnost.

Alespoň zatím není možné vidět, co mají na sobě ti, jež na Vás promluví skrze rádio a snad i proto je rádio více než televize médiem, jež více spojuje, než rozděluje. Nějaký křížek v jamce na krku nehraje roli tak, jak v norské televizi dokáže pohoršovat.

Charakteristika regionálních veřejnoprávních rozhlasových vysílání NRK je za ta léta řada: Slouží jako doprovod dnem, poskytují rychlé aktualizace zpráv, košatý obrázek dění doma i v zahraničí v politice, předpovědí počasí a dalších informací, třeba pro spotřebitele, hrají dobrou hudbu a kryjí místní události v kultuře, zprostředkovávají zajímavé diskuse a rozhovory, kvalitní reportáže, zábavu.

Zajistě záleží na moderátorech, nakolik se jim daří vyzdvihovat podstatu představovaných námětů/kauz. Řada lidí má za to, že se příliš žvastá a o ničem, nemůže vystát vysílanou hudbu. V některých kanálech to jsou naopak především posluchači, jež vytváří vysílání. Volají z celého světa, třeba se z rodné obce již dávno vystěhovali, vypráví, zdraví. Žertují, že jediným místem, odkud jim nikdo ještě nezavolal, je Měsíc.

Představte si, že v Norsku bylo v 50. a 60. letech přes 30 továren, v nichž se vyráběly rádiové přístroje, jež byly vyvážena do více než 60 zemí, mimo jiné do mnoha afrických. Norským pojmem byla značka Tandberg a továrna Radionette. V zlatém věku rozhlasu, než přišla televize, byla nejoblíbenější značka přístrojů Kurer, a to obzvlášť ve verzi s imitací aligátoří kůže.

Dobrá, již uplynul nějaký ten pátek od dob, kdy lidé neměli moc peněz a tím pádem neměli ani moc kam chodit, aby si užili akci, a proto si pořádali svou soukromou tančením k rádiu. Nicméně jaký bude nový „rádiový“ všední den Norů?

Od té doby, co bylo vynalezeno rádio, jsou signály analogové. V Norsku již za několik měsíců ztichnou. Důvod: Již v r. 2011 norský parlament rozhodl o digitalizaci pro efektivnější využívání frekvencí a tudíž rozšíření o další kanály a služby.

Rozhlas vyzýval posluchače k investování do DAB přístrojů, navzdory tomu, že standard nebyl vyhovující a musí být aktualizován tak, že se spousta starších DAB přístrojů stává nekompatibilních s novějším DAB+ a tak nepoužitelných.

Někteří lidé se cítí podvedení: Zvuková kvalita DAB rádia ve srovnání s FM rádiem je prý jako mezi CD a vinylovou deskou. DAB údajně schází dynamika FM pásma. Proč jiné země, jež byly jinak průkopníky v zavádění nových technologií, nejeví o DAB stejný zájem? Podle některých proto, že DAB je již zastaralou (z r. 1987) a špatnou alternativou.

S FM sítí to bylo tak, že měli-li jste rádio, tak jste ho měli. Nemuseli jste utrácet za další verze, aby zvládalo kanály vyžadující náročnější přístroje. Namítá se, že DAB prý není rádiem, nýbrž data a digitální signály, jež jsou vysílány přes vysokofrekvenční vysílač. Nová auta se standardně vybavují DAB+, zato pro motoristy se staršími vozy spočívá řešení ve výměně rádia či zasazení DAB adaptéru a antény, ovšem v druhém případě příjem signálů nemusí být optimální ani obsluha není tak pružná a stále nejsou pro všechna auta a modely plnohodnotná řešení. 

Od roku 2013 se roztrhl pytel s prodejem DAB rádiových přístrojů (samotná branže prodejců elektroniky vyhlásila DAB rádia vánočním dárkem roku), a nejvíce se prodává autorádií. Cca. polovina poslouchávání rádia Norů probíhá v autech. Vznikly plně digitální radiostanice, na druhou stranu se ale některé kanály, na něž byli lidé zvyklí, nedaří přes DAB přijímat. Od lidí přicházejí stížnosti na výpadky signálu a hluchá místa nejen v řídce osídlených oblastech. Pro tyto lidi je DAB stále spíše než funkce kuriozitou a bývá přezdíváno Dreadful Audio Broadcasting (příšerné zvukové vysílání).

Je ale dost těch, jež si volí jiné řešení/bojkotuje nátlaky inscenované politiky řízenými trhem a nepořídí si další box s tím, čemu říkají za několik let stejně dalším zastaralou technickou platformou. Přes Internet přijímají celý svět. Streaming, mp3, Podcast, og Spotify přes Bluetooth z telefonu nebo mobilní sítě s možností propojení s autorádiem... Někteří předvídají, že mobilní data budou bez omezení tak, jak tomu již je u volání a SMS zpráv. Pak se bude více užívat mobilu jakožto přijímače v autě. Nyní je to příliš nákladné. I z toho důvodu někteří vyčkávají, než si pořídí DAB přístroj.

Podle serveru www.digi.no trvala výstavba dva roky a stála miliardy norských korun. Provedena byla firmou Norkring, z 60 % vlastněnou veřejnoprávní televizní a rozhlasovou společností NRK a z 40 % polostátní telekomunikační firmou Telenor.

V posledních letech NRK vědomě přesouval populární programy na DAB, aby přelákal lidi, a zároveň oslaboval síť FM s následkem stále horšího signálu a krytí. Přežije FM síť? Obě sítě (FM i DAB) by mohly existovat vedle sebe, podobně jako stará mobilní NMT síť a GSM. Údržba dvou sítí by ale údajně nebyla finančně únosná.

Jsou takoví, jež namítají, že internetové rádio kvůli kapacitním potížím GSM sítě nebude následovníkem FM sítě a že náklady za výstavbu by daleko přesáhly náklady za DAB síť. Avšak DAB vysílače polykají nesmírně mnoho elektrického proudu a není to prý šetrné životnímu prostředí.

Prestiž, či přezíravost? Proč zrušit něco, co funguje? Jen výměna FM přístrojů spotřebiteli je odhadována na 22,5 miliard. Veřejnoprávní rozhlasová společnost, spolu s polostátní telekomunikační společností Telenor utrácejí peníze poplatníků a uživatelů na síť, o niž stál a z níž má užitek jen málokdo. Jde o možnou korupci tak, že mají prodejci nového systému těsné vazby na bývalé politiky. To upevní monopol.

Lidé jezdící po Norsku zahraničními vozy nebudou moci přijímat rádiové signály a tak, stejně jako místní, jimž nepůjde DAB, neuslyší hlášení v krizových situacích atd. DAB má mnoho slabin a mnoho otázek celkové obrany a pohotovosti v případě pohrom není vyřešených, jelikož je FM jejich síť součástí.

Navíc mohou zeměpisná omezení a finance „odříznout“ místní radiostanice od DAB sítě. DAB vysílač je dvacetkrát dražší než FM vysílač. Budou se lidé vracet k dlouhým vlnám a zahraničním vysíláním tak, jak tomu bylo po válce před výstavbou norské sítě a modernizace Norska?

Alternativou DABu by mohlo být tzv. HD rádio bez nutnosti výměny přijímače, jelikož vysílá jak přes analogovou FM síť, tak digitálně, což by vyhovovalo těm bez pokrytí i těm, jež za DAB nechtějí utrácet.

Zmíněná firma Telenor se před časem rozhodla zrušit pevné linky v zemi, nakonec si to ovšem rozmyslela kvůli oblastem bez dostatečného mobilního krytí.