Sečteno, podtrženo. Dochází na to. Norové roztínají nejeden uzel, rozplétají nejednou chobotnici. Zapletly se do pavučiny skrývání a utajování: DNB. Statoil. Kongsberg-gruppen. Telenor. Hydro. Yara. Všechny hlavní podniky částečně či z větší části vlastněny státem jsou podle norského deníku Verdens Gang nyní v úzkých.

Yara je s více než 12 000 zaměstnanci ve více než 50 zemích největším dodavatelem minerálního hnojiva světu. Økokrim, zvláštní útvar norské policie pro odhalování hospodářské kriminality, uložil firmě pokutu činící více než 295 milionů norských korun za závažné případy úplatkářství v Libyi, Indii a Rusku. Yara dosud uznala úplatky za více než 70 milionů norských korun. Mimo jiné bylo slibováno pět milionů dolarů pro syna libyjského ministra ropného průmyslu. 1.5 milionů jich bylo vypláceno na účet, jimž onen syn disponoval ve Švýcarsku.  

Tři miliony dolarů byly slíbeny synovi vysoce postaveného indického úředníka. O podzimu r. 2007 byl milion dolarů vyplácen skrze podniky a účty v Liberii, Hong Kongu a na Panenských ostrovech. Økokrim míní, že úplatkářství bylo zakotveno v bývalém vedení koncernu. Thorleif Enger, bývalý ředitel Yary, byl loni v létě odsouzen k tříletému vězení za závažné úplatkářství. Tor Holba, Ken Wallace a Daniel Clauw, tři další bývalí šéfové, dostali mezi dvěma a dvěma a půl roky.

Kommunikační ředitel Esben Tuman se dušoval, že by se měly klást zvlášť vysoké požadavky na firmy, v nichž se na vlastnictví podílí stát: „Soustavně jsme pracovali na zakládání a posilování prověrek asystémů na prevenci opakování. Máme za to, že dnes máme velmi dobré systémy na to, aby se činnost vykonávala tím způsobem, jakým by se podle našeho názoru vykonávat měla a jaký naši vlastníci od nás čekají.“

Telenor je od konce 90. let jedním z hlavních vlastníků VimpelComu, šesté největší telekomunikační společnosti na světě. V listopadu r. 2014 odhalil norský list Klassekampen, že peníze za pořízení licence za vstup na uzbecký trh skončily v rodině prezidenta. Norské úřady požádaly Telenor o vysvětlení a zahájily vyšetřování za korupci. Později se provalilo, že VimpelCom zaplatil dceři uzbeckého prezidenta přes miliardu norských korun více, než kolik dříve myslelo.

Kontrolní a ústavní výbor norského parlamentu věc projednával. Telenor byl výborem kritizován za to, že nevyvíjel úsilí proti korupci ve VimpelComu. Sigve Brekke, jenž v srpnu převzal post ředitele Telenoru, potvrdil v norské veřejnoprávní televizi, že Telenor během slyšení zatajoval informace před kontrolním a ústavním výborem norského parlamentu.

„Přejeme si být ideálem, nezávisle na tom, že jsme státem vlastněnou společností. Ovšem vidíme, že mediální skutečnosti poslední dobou vykreslují jiný obrázek, než tam, kde si přejeme být. Přijímáme to, že lidé mohou zažívat, že máme výzvu ohledně našeho renome, a to bereme neuvěřitelně vážně.  

Prohlásil to šéf komunikace Telenoru Atle Lessum listu Verdens Gang. Zdůrazňoval, že vypořádání se s nepřístojnostmi probíhá. „Záleží nám na otevřenost, zároveň máme Norům každý den nabízet dobré krytí a atraktivní služby tak, jak čekají.“

Angola je mimo Norsko nejdůležitější zemí, kde má Statoil výrobu. Analytici Transparency International řadí zemi jako šestou nejvíce zkorumpovanou zemi na světě. Z ropného bohatství v zemi měl zisk především prezident, jeho rodina a politická elita. Více než polovina obyvatel žije pod hranicí chudoby.

Pro získání licence na těžbu ropy u břehů Angoly se Statoil zavázal k zaplacení celkem 3.8 miliard norských korun za tzv. signatářský bonus a sociální příspěvky státní ropné společnosti Sonangol. 420 milion korun mělo být vyhrazeno výzkumnému středisku, z něhož dosud nic není.

Kontrolní a ústavní výbor norského parlamentu žádá ministra ropy Torda Liena o vysvětlení toho, kam se podělily peníze, jež Statoil zaplatil angolským úřadům i toho, jak se ministr postará o to, aby parlamentní usnesení o protikorupčním úsilí bude v státním podniku dodržováno.

Kladli jsme důraz na vykonávání své činnosti v Angole v souladu s příslušnými zákony proti korupci. A byli jsme zcela transparentní ohledně naších transakcí v Angole. Tak, abychom jak my, tak další, mohli klást otáky na ty pokročilé účely, za něž se zavázala společnost Sonangol prostředky utrácet, tvrdí Bård Glad Pedersen, informační ředitel Statoilu, deníku Verdens Gang.

Po dobu 23 let kupuje Hydro hliník z Tadžíkistánu. Země, jež podobně jako Angola patří k nejvíce zkorumpovaným zemím světa. List Dagens Næringsliv v řadě článků si posvítil na činnosti společnosti Hydro v Tadžíkistánu. Odhalil, že Hydro měla před uzavřením dohod schůzi s prezidentem a jeho nejužším kroužkem. Uzavřela přímou smluvu s TML, společnost na Panenských ostrovech se skrytými vlastníky. I ohledně ní žádá kontrolní a ústavní výbor norského parlamentu o vysvětlení.

Deník Aftenposten odhalil, že pobočka Mossack Fonsecy v Lucembursku prodávala pobočce norské banky DNB v Lucembursku firmy, jež byly hotově zaregistrovány v daňovém ráji, na Seychellách. Banka v tom figurovala jako zprostředkovatel svých zákazníků a bylo prokázáno, že DnB přispívala ke krácení daní nabízením zákazníkům o firmách, jež jsou anonymně na Seychellách tzv. virtuálními firmami. Banka tvrdí, že by se toto nemělo dít a že šlo o nešťastnou, byť nikoliv nezákonnou praxi.  

Økokrim hlásil soudní dohru pro Kongsberg Gruppen a dceřinou společnost Kongsberg Defence and Aerospace. V r. 2014 byly obviněny za závažné úplatkářství v souvislosti s dodáním komunikačního zařízení do Rumunska v letech 1999 a 2008. Smlouvy měly hodnotu přes 1.4 miliard korun. Komunikačního zařízení mělo sloužit policii a pohraničníkům v zemi. A prohlášení Kongsberg Gruppenu? „Spolupracujeme s Økokrimem, což děláme celou dobu. Jde nám o to, abychom se v této kauze dobrali dna, a vyčkáváme, než poskytneme další prohlášení až Økokrim vyřkne závěr.“ Tolik Ronny Lie, komunikační ředitel Kongsberg Gruppenu.

V zemi omluv a slibů bez naplnění a náprav se do toho pustili naplno. Copak lítost může odčinit závažné zločiny?