Někdo dostane třeba pět let za kapesní krádeže v časovém rozmezí o něco přes týden, jenže státní zástupce se odvolá s tím, že by měl být vynesen trest odnětí svobody na jednou tak dlouhou dobu. Důvod policie pro požadavek na daleko přístější trest než v předchozích případech téže povahy? Snaha o učinění přítrže nekontrolovanému rozmachu v počtu kapesních krádeží přicestovalých zločinců. Jen za dva roky se počet takových krádeží zvýšil o 100 %.

Ve Švédsku je několikanásobně přísnější trest za kapesní krádeže než v Norsku a počet krádeží je v Oslu třikrát vyšší než ve švédském Göteborgu, městě se zhruba tímž počtem obyvatel. Mimo jiné i tím argumentoval státní zástupce.

Ovšem v rozsudcích vyšších soudních instancí měli žádaný trest za příliš přísný v poměru k hladině trestů za spáchání jiných druhů zločinů. Za to se postavila právnička pachatelů, jimiž byli v dotyčné kauze, stejně jako tolikrát jindy, Rumuni.

Podle právničky se věci mají tak, že byť je nepříjemné příjit o mobilní telefon či peněženku, tak jsou to prachobyčejné krádeže od osob, jež si v podstatě ani nevšimli toho, že jim bylo něco odcizeno. O výhrůžky či násilí se nejedná. Desetiměsíční trest vězení odpovídá hladině za násilné loupeže na ulici, zatímco pětiměsíční odnětí svobody je typické pro někoho, kdo někde ve městě někoho srazí na zem a zlomí mu nos.

Zda má být potírán explosivní rozmach kapesních krádeží tím, že se zvýší hladina trestu či zvýšenými zdroji, jimiž bude disponovat policie, tak to je na zákonodárné a financující úřady po širším zvážení, a nikoliv, aby to bylo předmětem náhodného soudného řízení. Takhle se to uvedlo v rozsudku zmíněného soudu. Tolik norský deník Dagens Næringsliv.

Nejvyšší soud, na nějž se státní zástupce odvolal, založil precedens s vyššími tresty za kapesní krádeže. Přiměřený trest za závažnou krádež na veřejném místě je 90 dní za každou krádež. Dosud to bylo 50 až 70 dní. Rozhodující se stala profesionalita, systematičnost a záměr: Živit se trestnou činností. Uvádí to deník Verdens Gang. Přímí účastníci řízení to nerozporují. Alespoň ne na straně obětí.

S tím je ovšem v rozporu rozsudek z r. 2010, kdy Nejvyšší soud prohlásil, že zneužití azylového systému není platným odůvodněním toho, aby byly ukládány zvlášť přísné tresty žadatelům o azyl, jež jsou přistiženi za prodej menších množství drog.

Koukejte dát ty, kteří brání své životy a svůj majetek, pod zámek, a to na dlouhou dobu. Zločinci mají nárok na odškodění za újmy způsobené při vykonávání „práce“. Pachatelé uniknou trestu, zato ti, jež se brání, mohou být klidně připraveni o život. Morálka příběhů? Kriminálníci si zaslouží veškerou sympatii, zato ti, jež brání existenci sebe samých a své rodiny, jsou skandální násilníci. Pomalu je nebezpečné odjíždět do práce, jelikož si to mohou všimnout zločinci a využít příležitosti. Není divu, že více lidí má doma či v autě snadno přístupné pomůcky pro obranu, jako např. sekyru, baseballovou pálku, dýku či klíč na výměnu pneumatik.

Toto se dočteme na zpravodajském serveru norské veřejnoprávní televize www.nrk.no, kde se rovněž pojednává mj. o případě, kdy se dvaatřicetiletý otec malé holčičky odvážil ztlumit hluk z rautu od vedle. Pro něj to skončilo smrtí, pro pachatele sedmiměsíčním vězením. V rozsudku se poněkud nepřiměřeně trestu zmiňuje o způsobení újmy někomu za zvlášť přitěžujících okolností, které skončilo smrtí. Po třech letech v soudním systému je žalobce vyřízen a má pocit, že stále nezahojené rány se neustále otevírají.

18 z 65 městských soudů nestihlo vyřizovat případy během tříměsíční lhůty a žádný ze šesti odvolacích soudů nezvládl ustanovenou lhůtu a to ani za posledních pět let. Kromě zvýšeného náporu na obětích mohou pachatelé v nejzávažnějších případech na zdržování vydělávat a může jim být vyřčen nižší trest proto, že dlouhá doba přípravy procesu a odkládané soudní řízení vedou k úlevám na trestech.

Oběti násilných trestných činů mnohdy čekají až rok i více na soudní řízení. Mezitím spáchají pachatelé další trestné činy. Obětem třeba zůstane ztráta paměti a neschopnost soustředění. Představitelé policie i soudů čas od času poukazuje na to, že mají-li být potírány vlny loupeží, tak mají být roznášeny tresty rychleji než dnes.  

Kvůli dlouhé době vyřizování mohou být přenášeny na země, odkud odsouzení pocházejí, pouze rozsudky určité délky. Rozsudek již musel vstoupit v platnost a musí zbývat odpykávat alespoň šest měsíců trestu ve chvíli, kdy žádost obdrží příslušné úřady ve vlasti odsouzených. I tam bývá vyřizování zdlouhavé, a to mj. proto, že si řada států vyžaduje vyřizování přes své soudnictví. Tvrdí to Torgeir Heimli, zástupce ředitele oddělení Ministerstva spravedlnosti pro vězeňství prostřednictvím zmíněného serveru www.nrk.no.   

Úleva z trestu platí též za doznání se k činu, po nasčítání trestných činů, a pokud jste si již odpykali dvě třetiny trestu a chovali jste se slušně, můžete být předčasně propuštěni. Takže čím více jste porušili pravidel společnosti, tím větší máte slevu. Spáchejte těch trestných činů více, odplata stejně bude jen za ty první. Což je některými kritiky viděno jako následek zastaralého myšlení, dědictví generace 68.

Kdyby bývali byli zločinci postaveni před soud a předběžně vězněni po každém porušení zákona, nestíhali by pak páchat tolik dalších trestných činů s úlevou, dočteme se v listu Verdens Gang.