Proč utrácet tolik peněz za jednoho muže?

„To nám tedy do baráčku přivedli pěkného ptáčka“…„Zamkněte a klíč zahoďte do moře.“ Pomstychtivost je hodně vidět a znát z komentářů z řad veřejnosti i spoluvězňů.

Nepřiměřeně mnoho prostředků již šlo a ještě půjde na Breivikovo blaho, bezpečnost a právní jistoty. Breivik je podle norských médií bezkonkurenčně nejdražším vězněm Norska. Již bylo utraceno 160 milionů norských korun na minulé soudní řízení v r. 2012. Každý den strávený Breivikem ve věznici stojí norský stát 30000 norských korun.

Rozsudek nad Breivikem není bez nepříjemného dovětku. Probouzejí se a ozývají i tací, jež se za běžných okolností neozývají. Zdaleka převažují nesouhlasné reakce, a to zdaleka nejen z řad příbuzných obětí. Splín, pocit zahanbení z toho, že je někdo Norem, distancování se od úřadů, pomstychtivost vůči Breivikovi, ale i pochopení pro něj. Rozsudek je spouštěčem spousty i obnovovaných diskusí o norském soudnictví i o norské politice v širším slova smyslu. Vztahy mezi lidmi jsou poněkud rozvrácené a tak se vše vyhrocuje. Rozsudek vyvolává napětí a vyvstává otázka, co by mohlo tyto emoce ztišit. Zatímco si někteří myslí, že by se Norsku ulevilo, kdyby se o Breivikovi přestalo mluvit a psát, a kdyby už nebyly k vidění snímky či záběry s ním, řadě lidí toto nevadí a domnivá se, že se to stále jistě těší zájmu široké veřejnosti.

Nesdělitelné zkušenosti s Breivikovými útoky, jež mají přímo zasažení, jakoby neudělaly na řadu lidí dostatečně silný dojem. Norové mají mezi sebou rozepře kvůli nepřipravenosti policie na zásah, faktu, že si musela na zásah vypůjčit člun místních a odsuzují třeba útěk předsedy mladých sociálních demokratů jako zbabělost atd. atd. Byly to útoky proti jedné politické straně či proti nám všem? Takové a další spory nalézají v Norsku stále živou půdu a jsou rozhojňovány každým dalším podnětem k medializaci něčeho, co s Breivikem tak či onak souvisí.

Pro nejednoho Nora Breivik přidal pověstnou poslední kapku, kvůli níž jejich pohár přetekl. Norské věznice praskají ve švech a jsou nuceny předčasně propouštět i recidivisty z předběžné vazby hlavně proto, že se konají nájezdy organizovaných zahraničních zločinců do Norska. Statistiky norské Vězeňské služby ukazují, že od r. 2000 do r. 2015 stoupal podíl cizinců v norských věznicích z 8,6 % na 34 % a dále roste. Norové se dvěma státními občanstvími nejsou do šetření zahrnutí. Počet přistěhovalců, jež získali norské občanství v posledních letech zrychloval růst. Přesto, mají-li cize znějící jména, platí mezi běžnými Nory za cizince. Zahrneme-li i tyto lidi, tak se možná blížíme 50 %. Norsko má největší podíl cizinců ve vazbě na Severu a v Kongsvingeru dokonce byla postavena nová věznice jen pro ně.

V stejném období klesl podíl Norů, jež spáchali trestné činy cca. o čtvrtinu. Jen od r. 2006 se počet občanů jiných států mezi vězni zdvojnásobil, píše norský list Bergens Tidende. Souvisí to podle badatele Ragnara Kristoffersena Vzdělávacího střediska Vězeňské služby s rozšířením Schengenu v r. 2006.

Podle deníku Aftenposten a Eivinda Borgeho, vedoucího oddělení taktické práce norské kriminální policie to jsou Litevci, jež opakovaně čení žebříčkům mnoha chmurných statistik. Přesto, že Litevci tvoří až šestou nejpočetnější skupinu přistěhovalců do Norska jsou na špici v statistikách vyhoštění kvůli zločinnosti. Na druhém místě ční polští výtečníci. Ani Rumuni se zcela neztrácejí.

Což má samozřejmě následky pro pohled Norů na země, odkud tito lidé pocházejí. Kdy politikům dojde, že zločinci z určitých zemí je vážným problémem pro kladné vztahy mezi našími zeměmi? Nebo lidověji řečeno: Nemůžeme vás mít rádi, když nám děláte toto. Nečekejte to od nás, dokud nepřestanete nám dělat problémy.

Kriminalita v některých evropských zemích prý klesá, protože jejich vlastní zločinci se sjízdí páchat zločiny jinam, jako např. do Norska. A to se jich ještě hodně vyhostilo. K tomu lze připočítat kriminalitu uchazečů o azyl. Norsko se během krátkého období stalo tržištěm obchodníků s drogami, nákladištěm zlodějů, lupičů a kapsářů a semeništěm sexuálních násilníků. 60 % věžňů v norských věznicích odpykává svůj trest za drogové delikty.

Délka výkonu trestu je neustálým předmětem debat, ovšem jen u části běžných lidí. Bývá velmi krátká, v průměru osm měsíců dlouhá a téměř z 90 % kratší než jeden rok.

Obecně vzato je vězeňský trest v Norsku míněn především jako opatření za účelem nápravy vězňů, aby byli způsobilí návratu do společnosti po odpykání trestu, aspekt odvety je až druhořadý. Ve věznicích se řada vězňů vzdělává a pracuje. Do dvou let od propuštění z věznic je 20 % bývalých vězňů zpět ve věznici kvůli spáchání dalších zločinů, což patří k nejlepším výsledkům ve vyspělých zemích. Ve Velké Británii je během pěti let znovu zatčeno 45 %, ve Spojených státech celých 76 % bývalých vězňů. Zato závažným a dlouhodobě neřešeným problémem je hromadění duševně chorých věznů, na něž nejsou peníze, aby jim byla poskytována odborná péče.

Kvůli přeplněným norským věznicím a vysokým nákladům v samotném Norsku země nakupuje prostory v nizozemských věznicích. Norským vězňům se tam ale nechce, pro návštěvníky z řad příbuzných a dalších je to daleko atd. a tak se množí počet lidí čekajících na odpykávání trestu.

Navíc se nejednomu cizinci nechce si odpykávat trest v rodné zemi, odvolává se na norské soudnictví, a tak se případy vláčí jako koule i nohy, které dříve trestanci mívali, i několik let.

Nicméně kdyby se chtělo, Norsku zrovna nechybí Bohem opuštená místa, kde by mohl být poslán nejen Breivik. Ledových pustin, odkud není úniku, jako např. Medvědí ostrov. Nic není věčné. Třeba i tomu tichu kolem této záležitosti a dalších příbuzných témat bude konec. Zkrátka, ledy se prolomí.