Na zámožnějším západě Osla dodávají místní mládeži alkohol speciální „chlastové taxíky“, jak se nazývají. Pro ilegální lihoviny stačí zavolat na čísla na řidiče-poslíčky lihu ze střední a východní Evropy, jež kolují mezi mládeži. Jev se podle norského deníku Aftenposten šířil i do dalších částí Norska a policie žádá prostřednictvím porad učitelů s rodiči, aby se s ratolestmi promluvili vážně.

Západooselská mládež tedy má snažší přístup k alkoholu a pije více než jejich vrstevníci na chudším východě města, obývaném v daleko větší míře málo vzdělanými přistěhovalci, z nichž řada jsou muslimové a ani nepijí. Přesto je riziko problémů kvůli alkoholu daleko vyšší a to údajně kvůli slabší sociální síti.   

Avšak mladí Norové údajně pijí méně než dříve a méně jich skončí na pohotovosti kvůli otravě alkoholem. Když tam přece jen skončí, myslí si, že jim někdo něco dal do drinku. Pak jsou šokováni a koktají „vždyť jsem pil/a jen alkohol“. Monitorování těchto mladých, z nich mnozí jsou na cestě, aby se stali závislými, začne v okamžiku, kdy se proberou z opojení. Oddělení pro psychosociální služby mapují, co se stalo minulý večer a snaží se mladým zabránit v dalším zřícení se do závislosti.    

Přesto se pije stále více alkoholu jak tradičně ve velkém, mnohdy nepřiměřeném, množství o víkendech, tak stále více ve všední dny a navíc za okolností, jež souvisejí s výkonem povolání. Při takové příležitosti zpozoroval svého nadřízeného opilého podle šetření 40 % Norů a jeden z tří Norů se domnívá, že se toho za pracovních souvislostí pije příliš. Na seminářích, firemních rautech, při obědech se zákazníky, v den výplaty, a při losování v práci, kdy bývají mezi výhrami láhve vína.

V moderních podnicích by jeden prý měl mít uvážený vztah k alkoholu a pochopit, že dobrá kultura v požívání alkoholu se týká též osob ve vedoucích pozicích. Jakožto vzory udávají tón pro to, co je na pracovišti příjatelné. Pije-li šéf hodně, může to vysílat signály napříč podnikem o tom, že je to v pořádku, což může přispívat k nátlaku, aby se pilo více, což vylučuje ty, jež z různých důvodů nepijí. Navíc může být znemožněno probírat věcí, které se staly poté, co se ředitel opil. Třeba v důsledku přílišné upřímnosti či sexuální pozornosti a vyústit to může v obtěžování, šikanu a násilí. Jde o zachování profesionality a serióznosti i v době následujících poté co se vypilo více, než je radno. Tvrdí to několik předsedkyní organizací pro rozumný vztah k alkoholu či na prevenci problémů spojených s alkoholem prostřednictvím norských médií.

36 % Norů se necítí bezpečně ve středu měst o víkendech a být méně opilství a násilí, 21 % dotázaných by do pohostinských zařízení chodilo častěji. Zároveň se mnoha Norům nelíbí ztížená dostupnost legálního zboží, jimž alkohol je. Průzkum proveden pro norský deník Verdens Gang ukázal, že většina Norů míní, že by měl být povolen prodej vína v běžných potravinářských obchodech.

Kvůli stále se zvyšujícím i tak rekordně vysokým daním na alkohol, jež podle deníku Dagbladet za rok rostou až o více než čtyři procenta, si více Norů obstarává alkohol jinak, třeba na cestách do ciziny, v tzv. tax free obchodech či od pašeráků.

Není dne, aniž nějaké norské médium informuje o zadržení Poláků, Litevců či dalších většinou osob ze střední či východní Evropy za pašování nebo jejich pokus o útěk. Rostou zejména objemy polských kontraband v kamionech či dodávkách, jež se snaží projet švédsko-norskou hranicí. Policie při pátrání po nich nasadí občas i vrtulník. Často jedou v koloně, jejíž řidiči mezi sebou hlásí třeba kontroly před sebou, aby se parta rozjela a nebyla načapana celá kolona. Někdy jsou pro účely pašování přestavěná a upravená vozidla natolik přetížená, že na norských silnicích způsobí nehody.

Pokuty jsou vysoké. Za pašování litru lihu je to 400 norských korun, popř. den ve věznici, za pět litrů 3400 norských korun či čtyři dny věznice, za až 1000 cigaret 2500 norských korun, popř. tři dny vězení. Pro ilustraci: 40000 norských korun musel uhradit viník v případě pokusu o propašování 367 litrů piv a 35 litrů lihovin. Kromě toho mohou celníci zabavit i auta pašeráků. Někdy se jim ale podaří je vzít zpět, jako např. v r. 2013, kdy takhle ze celního skladu najednou zmizelo devět vozidel.

Zabavená množství se neustále zvyšují, byť se celníkům podle vlastního odhadu daří zabavovat jen 5 až 10 % všeho co se do Norska pašuje. Státní pokladna na daních přichází o miliardy. Po zátazích se zabaveními se zvýší prodej na některých pobočkách sítě státem vlastněných prodejen s alkoholem.

35 % všech cigaret, jež se v Norsku vykouří, pochází z ciziny. Hlavní příčina: Organizované pašování. Podle pravidelného šetření výrobce tabáku Phillip Morris a zpravodajského serveru www.nettavisen.no se podíl cigaret cizího původu stále zvyšuje a jen za jeden rok zhruba o 5 %. Což znamená stále větší ztracených příjmů státu a krácení účinků politiky potírání užívání tabáku. Krabička s 20 cigaretami stojí v Norsku přes 100 norských korun. Prodej unikající dozoru se zaměřuje na nezletilé a probíhá z trafik, na ulicích aj. Část příjmů prý jde na financování teroru.  

Pašuje se i hodně masa, sladkostí atd. Jedna pašeračka měla podle listu Fredrikstad Blad v autobuse pro kupující na lince z Osla těsně za hranice sebou 440 kilo masa a v témž autobuse bylo nalezeno i dalších 600 kilo masa, k němuž se nikdo nechtěl přiznat a tak celníci neodhalili, komu patřilo.

Jsou ale i takoví, jež se zastávají těch, jež poruší zákony a převážejí sebou daleko více povoleného množství. Tvrdí například, že snad nevozí více masa, než má na těle los, jichž si může švédský vlk zcela bezcelně u nás v Norsku ukořistit 70 kusů ročně.

Nebo se nechávají slyšet, že než aby se v nejbohatší zemi světa ztrácel čas a prostředky na zabavování potravin, by celníky měly znepokojovat spíše návaly omamných látek, steroidů atd. Prý by měli šetřit malé soukromé spotřebitele, z nichž mnozí prý mají hlouběji do kapes. Dopřávají těmto lidem každé kilo, jež se jim podaří propašovat s argumentem, že by jim mělo být dopřáváno jíst, aniž by je to mělo sedřít z kůže. Viní to na malost státu, jenž si nevidí na špičku nosu na co všechno to vlastně utrácí.

Jenže hodně z toho masa se prý prodává dále přistěhovalcům provozující obchody a restaurace. A někdy se neuspokojí s obyčejným masem. Chtějí k tomu i něco navíc. Třeba maso opičí, velbloudí, krokodýlí atd. Takových je podle celníků a norské rozhlasové stanice P4 stále více. Z r. 2014 na 2015 jde o dvocetiprocentní nárůst zabavených masných a mléčných výrobků ze zemí mimo Evropu. Často se jedná o přistěhovalce, jež se z cest do vlastí vrací s poživatinami odtud.

I na cestě z Norska do sousedních zemí vás mohou zastavit celníci. Tímto směrem se pašují mj. dětské pleny do Litvy, ale i např. ryby pocházející z lovu směřujících do mnoha zemí. Jednou za čas na kontrolách spolupracují celníci s dopravní policie a zaměřují se nejen na pašování, ale i na stav vozidel.  

Ovšem Norsko má 78 hraničních přechodů z nichž jen tři jsou obsluhovány celníky ve dne i v noci. Nicméně pomoci monitorování kamerami budou lépe uhlídatelné. Umístění až 250 kamer schopných číst SPZ bude dokončeno do r. 2018. Kromě toho si celní služba podle zpráv norských médií pořídila pojízdná „rentgenová vozidla“ skanující náklad uzavřených prostor.

Avšak jestli celníci mapují činnost pašeráků, tak to funguje i obráceně. Svítí skrze okna budov celníků, aby si zjistili, kolik jich zrovna slouží, jiní pozorují areál dalekohledem.

O drogách budu psát jindy, jen zmíním, že zde podle norské policie prostřednictvím zpravodajského serveru www.nrk.no opět v roli těch, kteří je pašují do Norska, převažují Poláci a osoby žijící ve Španělsku, avšak v mnoha případech narozené jinde než ve Španělsku. A sem tam v policejních záznamech figuruje i některý Čech.