Od ledna 2013 byl zaveden nový systém pracovních směn policie v Norsku. Třeba na takových Lofotech slouží podle listu Avisa Nordland na celém dlouhém souostroví s výjimkou víkendů (kdy mají být hlídky dvě) jen jedna policejní hlídka a ta se má starat o veškeré potřeby veřejnosti. To vede k takovým žalostným situacím, že trvá až několik hodin, než k vám přijede, je-li na misi třeba takových 150 km od místa, kde se zrovna vyskytujete.

Policie je nucena neustále tvrdě dávat přednost jednomu tísňovému volání před druhým vycházejíc z počtu příslušníků, jež má zrovna k dispozici, přičemž přednost mají neštěstí, kde jde o život(y). Nápodobně má policie v Narviku kromě hlídkování ve vlastním městě obsluhovat i místa vzdálená až dvě hodiny v okresech Ibestad a Salangen. Podobně obsluhuje o víkendech celý kraj Hedmark o rozloze třetiny České republiky jediná policejní služebna. A tak by se dalo pokračovat.

Dne 1.1.2015 začala policie měřit kolik potřebuje času od chvíle, kdy je o nějaké události vyrozuměna, než dojede na místo události. Měření „času odezvy“ je prý důležitá kvůli očekávání veřejnosti, transparentnosti snažení policie a jejímu plánování vynakládání zdrojů. Požadavky na „dobu odezvy“, jež zohledňují činitele jako hustotu osílení oblasti a závažnost činu/události nepovedou k bezprostředním změnám, dokud nebudou stavy policie rozšířeny.     

Odpovídá policie na tísňové volání dostatečně rychle? Mají lidé v ústředně dostatečné znalosti? Byla vyslána správná hlídka a pojedou vozidla policie po nejrychlejší trase? Některé policejní špičky se ale obávají, že zvěřejňování „času odezvy“ bude mít pro zločince neocenitelnou hodnotu. Cítí se zhrožené efektem dvojsečného meče. Příliš podrobné informace by zločincům napomáhaly.    

Měření podle deníku Aftenposten ukázalo, že policii trvá příliš dlouho, než zasáhne, více než dvakrát tolik času, než jak se policie zdála potřebovat dříve. Mezi jednotlivými regiony jsou křiklavé rozdíly. A má-li policie vzít sebou zbraně, tak vznikne ještě větší odstup času od vyrozumění po příjezd. 

Velice se podle policie o bezpečí zasluhuje skutečnost, že zločinci neví, kde se policie zrovna nachází. To se týká zejména řídce osídlených oblastí. Kvalita něco stojí. Na překonání slabin kvůli rozdílům v kompetencích mezi okrsky je třeba více standardizovaných mentálních i tělesných cvičení, včetně těch naostro, testování taktického i technického vypořádání se se situacemi a certifikování. Nyní mají policisté až strastiplně rozličné podmínky na cvičení, např. málokde vlastní střelnice.  

Cílem současné vlády je podle norských médií dva policisté na tisíc obyvatel v každém policejním okrsku. Nyní je počet policistů 1,8 na tisíc obyvatel a někde pouze 1,1. Policisté mají černé svědomí, dopustí-li se pojídání svačiny v pracovní době, nemají čas na přestávky nebo musí kvůli řídkým stavům dočasně zavírat příjem veřejnosti na stanicích. Pod vedením Dělnické strany to prý nebylo o nic lepší. Bývalý ministr spravedlnosti Knut Storberget nechal zvýšit počet přijatých do policejní akademie. Když měli vystudováno, pak neměl pan ministr na to, aby je u policie zaměstnal!

Policejní stavy nestačí na zvládnutí velkých případů či několik středně velkých událostí současně. Z taktických důvodů policie odmítá vyzradit, kolik příslušníků je v daný okamžik v práci, jen doplňuje, že dozvědět se jak málo policistů je každou chvíli ve službě, veřejnost by byla udivená. Lidé si myslí, že jich bude více.  

23 z 27 okrsků muselo škrtat využívání přesčasů. Tím pádem nemají pohotovost 24 hodin denně. Třeba ve Finnmarce, nejsevernějším kraji Norska, je podle místních deníků práh pro výjezd policie podle jejích vlastních slov natolik vysoký, že ve většině případů hrozí vážné újmy na zdraví či ztráta života.

Podle zprávy Ředitelství policie a zpravodajského serveru www.e24.no se třeba hospodářská kriminalita cíleně zaměřuje na ty okrsky kde je menší riziko na odhalení kvůli omezenejším zdrojům policie. Nejvyšší kontrolní úřad míní, že není souvislost mezi zdroji policejních okrsků a podílem objasněných zločinů. Podle ministra spravedlnosti Andrese Anundsena jde o organizaci a vůli.

Z 354 služeben má jen 13 otevřeno 24 hodin denně, jiné zase jen 2 až 4 hodiny týdně. Mnoho zavřených služeben prošetřuje či objasňuje trestné činy. Přítomnost policie je prakticky nulová, a není soulad mezi tím, kdy policie slouží a kdy zločinnost udeří. Zvlášť zle je v noci ze soboty na neděli. Píše se to ve zprávě zprostředkované deníkem Verdens Gang. Podle oné zprávy byla schopnost norské policie přizpůsobovat se měnící se společnosti minimální.

Někteří policejní ředitelé ale usilují o zrušení téměř poloviny služeben. Je prý zbytečné, aby byla policie přítomná na tolika místech. Měla by z budov ven do vozidel vybavených jako kanceláře s vyspělými technologiemi. Veřejnost se na venku aktivně přítomnou policii bude obracet v jejích vozidlech, čímž se ušetří na správě i na nájmech za budovy.    

V Norsku je dost politiků, jež si myslí, že nemáme na to, aby byly v ulicích policejní hlídky. Na peníze na výzbroj polské policii se ale peníze našly. Výdaje za poradenské služby, hlavně na IT, se od roku 2004 zvýšil o více než 100 %. K tomu je nutné připočítat stále se zvyšující náklady za tlumočení kvůli zvyšujícímu se podílu zločinů spáchaných cizinci.

Policii nechybí jen lidé, nýbrž i dostačující přístup k Internetu. Policejní telefonní síť je přetížená natolik, že policisté jsou nucení užívat své soukromé mobilní telefony třeba na vyhledávání rejstříků norských sociálních úřadů, loděk, kol, psů, telefonních čísel či hromadných oznámení o stavech (obsazenosti služeben). 13500 zaměstnanců policie se musí dělit o 2000 licencí na Internet a nezvládá nahrávání stran za rychlosti, kterou by se dalo čekat v moderní době. Nejpomalejší je zjišťování údajů, jež se nenacházejí v stálé policejní síti. S ní ovšem z bezpečnostních důvodů nemohou být spojeny externí počítače, tablety či chytré telefony. Taškarice, o které nestojí snad nikdo. 

Jak se naloží s těmi policisty, jež se pokusí kritizovat své kolegy? Kjetil Rekdal, předseda západonorské pobočky odborové organizace policistů, tvrdí prostřednictvím několika médií, že není od něj odpovědné doporučovat nahlašování, neboť ochrana whistleblowerů, jež oznámí poměry hodné kritiky, není dostatečná. Zátěž při oznámení je nepřiměřená a nebezpečná zdraví. Společnost policii platí, aby nás chránila, přitom jim prý mnohdy jde především o krytí vlastních lidí.