I v Norsku trvalo, než se začaly o neštěstí podávat zprávy. Ovšem lidé byli více méně připraveni na to, že budou zprávy, jestli se k nám nějaké dostanou, zkresleny a v lepším případě poněkud zlehčeny. Zpočátku byly kusé, jelikož toho nebylo moc, z čehož mohla norská tisková kancelář čerpat. Sovětské úřady neuvolnily zprávy o pohromě dříve, než byly ve Švédsku zaznamenány zvýšené hodnoty záření v blízkosti švédské jaderné elektrárny Forsmark. Nastalo podezření na únik radioaktivity zrovna z tohoto zařízení.

Pak provedla Norská geologická služba rozsáhlé mapování spadu na norském území, jelikož se ukázalo, že hodnoty, které zaznamenal norský Státní úřad pro jadernou bezpečnost, byly mylné. Státní komise zjistila závažné selhání připravenosti státních orgánů na takové a podobné situace. Uvádí to norské encyklopédium Store norske leksikon.

Norské úřady tedy byly na neštěstí naprosto nepřipravené. To mělo za následek nekonzistentní a zavádějící informace a vypuknutí krize důvěry ve vztahu mezi úřady a veřejností. Není třeba se obávat, uvedlo ministerstvo sociálních věcí, zatímco v Černobylu stále zuřil oheň. Norové byli vyděšení a rodiče zakazovali dětem si hrát venku tehdy, když pršelo. Uvádí to norský deník Vårt land.

Byť se Norsko nachází od Černobylo daleko, bylo Norsko tou ze zemí kromě bývalého Sovětského svazu, kam se po neštěstí dostalo nejvíce radiaktivního odpadu. Vítr hnal a rozptyloval radioaktivní spad směrem na Norsko. V Norsku napadlo ve dnech následujících po neštěstí hodně srážek, přičemž se radioaktivní částice ve vzduchu jakoby přilepily ke kapkám deště a dopadly na zem, a tak byly tyto oblasti nejvíce postiženy zamořením, jak se lze dočíst v několika norských listech.

Nejhorší je radioaktivní cesium, nuklid 137Cs. Radioaktivní isotopy byly vstřebávány trávou a rostlinami jako lišejníky a mechy a tak se dostávaly do potravinového řetězce. Avšak od r. 1986 se hladina 137Cs v zemi na nejvíce zamořených středonorských horských pastvinách, snížila o cca. 40 %. Zato v obdělávané půdě jsou radioaktivní látky díky orbě a hnojení méně dostupné pro houby a rostliny. Uvádí to webové stránky univerzity v Oslu.

V období 1986 až 2014 stálo černobylské neštěstí Norsko odhadem přes 680 milion korun, a to zejména kvůli ztrátám za nevyužitelné maso a mléko hospodářských zvířat, a to zejména ovcí a ochočených sobů. Jen v r. 1986 muselo být kvůli příliš vysoké radioaktivitě vyřazeno maso z 100000 ovcí a veškeré sobí maso vyrobeno jižně od pohoří Saltfjellet v jižní části severního Norska.

V mase sobích mláďat bylo měřeno až 40000 becquerelů na 1 kilogram, v skopovém mase až 10000 becquerelů na 1 kilogram. Norské úřady ustanovaly jako nejvyšší příjatelná hladina radioaktivity jen 600 becquerelů na 1 kilogram masa. Pak byla hospodářská zvířata, a to jsou v některých oblastech dodnes, před porážkou svážena z horských pastvin do farem, kde jsou několik týdnů krmena neradioaktivním krmivem, aby se snižovala radioaktivita. Cesium se totíž neukládá v organismu, nýbrž je vyloučen během relativně krátké doby, je-li příjem omezen či zastaven. Přemísťování ovcí je jednodušší než stěhování sobů do oblastí bez radioaktivity. Sobi se navíc těžko bez jiných opatření přizpůsobují novým krmivům. Tak píše norský deník Trønder-Avisa.

Pro ně vyvinuli vědci krmivo, skládající se z tukových látek s příměsí sraženinou zvanou berlínská modř, jež je k cesiu velice citlivá. Cesium ve vysoké koncentraci v krvi pak vstřebá do střev, spojí se s berlínskou modří a vyprovodí se z těla ven.

O zdravotním riziku v následku černobylské pohromy panují nejednotné názory a neštěstí se údajně neprojevuje v statistikách výskytu rakoviny. Norové, jež jako ještě nenarozené plody v lůnech svých matek byli vystavováni černobylskému záření, získali nižšího skóre na IQ testech než jiné osoby. I nižší hladiny záření mohlo mít osudný dopad pro rozvoj mozku v nejcitlivější fázi těhotenství. Nálezy jsou ale sporné, míní se v časopise Scandinavian Journal of Psychology prostřednictvím deníku Aftenposten. Nicméně se varuje před tím, že riziko může být zvýšené u osob, jež se hodně stravovaly/stravují zvěřinou, sladkovodními rybami, bobulemi a houbami. Zejména houby přijímají daleko více radioaktivity než zelený porost. V letech, kdy vyroste více hub než obvykle se zvýší radioaktivita v zvířatech, jež se na nich pasou.  

A tak si můžete čas od času v místních listech dočíst, že po několika letech, kdy klesl počet ovcí, které byly krmeny neradioaktivním krmivem, jejich počet opět stoupl. Loni byl u ovcí rekordně nízká radioaktivita a tak bylo chovatelům vypláceno nejnižší odškodné od vypuknutí katastrofy. Ono odškodné jde právě na krmení neradioaktivním krmivem. A tak stálo monitorování hladin radioaktivity více než celková částka, která byla vyplácena na odškodněních. Takhle se to píše v listu Haugesunds Avis.        

Norští chovatelé ovcí a sobů budou muset ještě minimálně dvě či tři desetiletí žít s následky Černobylu a přijímat příslušná opatření. Tvrdí to Astrid Lilandová, vedoucí sekce norský Státního úřadu pro jadernou bezpečnost prostřednictvím zmíněného deníku Vårt land. Pravidelně jsou kontrolována nejen zvířata, jež chovají, nýbrž i samotní chovatelé. A stále obsahují ryby jistých jezer tolik radioaktivity, že jsou nepoživatelné. Až za 150 až 200 let poklesne hladina radioaktivity v dotčených oblastech na úroveň před Černobylem.

Sobí maso tvoří významnou část jídelníčku především u těch z příslušníků místní etnické skupiny Sámů, kterým se mimochodem také říká Laponci, kteří se živí chovem sobů. Takových je ale v posledních desetiletech stále méně, jelikož dlouho není dostatek potravy (toho málo, jež existuje, je v určitých lokalitách nadměrně využíváno s následky v podobě puštošení lišejníky, mechy a trávou krytých ploch), a tak přecházeli na jiná povolání, která zastává většinové obyvatelstvo. Zato skopové maso tvoří podstatnou složku pokrmů širokých vrstev obyvatelstva, a to nejen jehněčí, nýbrž i maso z dospělných jedinců. Právě Laponci vyšší hladinu cesia v těle než jakákoliv jiná etnická skupina ve světě. Museli mimo jiné drasticky snižovat spotřebu sobího masa a připravovat pokrmy jinak než v minulosti. Psychosociální následky měřeny nebyly. Hlásí to norská televize TV2.

Na rozdíl od Švédska či Finska nemá Norsko samotné žádné jaderné elektrárny, jen dvě zkušební zařízení, a tváří se k jádru velice skepticky, považuje jej za zahrávání si s ohněm. Nikdy to nebylo tématem politických diskusí, natož voleb, zda Norsko bude či nebude mít jaderné elektrárny. Spíše Norsku vadilo a vadí údajné nebezpečí neštěstí jaderných elektráren v cizině a nebezpečného ukládání odpadů z nich, a to obzvlášť zařízení Sellafield ve Velké Británii nebo ruských elektráren a také záření z vyřazených ruských jaderných ponorek rezavějících u břehů poloostrova Kola.

Právě Černobyl byl spouštěčem debat o povotovosti/připravenosti státních orgánů a opatřeních, která by se mohla přijmout pro lepší budoucí povotovost/připravenost, systémech hlášení atd. Zřízeny byly stanice na měření hladiny radioaktivity. Jako zdroje energie Norsko velice sází na velmi sporné krocení velkého počtu vodních toků, včetně vodopádů, k nimž mají mnozí hluboký vztah a také čím dále více větrných elektráren, které se stávají dominantami krajiny široko daleko.

Norsko se v r. 2014 podle listu Aftenposten zavázalo pomáhat Ukrajině se zabezpečováním čtyř jaderných elektráren zařízením a výměnou zkušeností za účelem snižování rizika neštěstí a v zabraňování nekalým činům.