Sylvi Listhaugová, ministryně nového norského vládního rezortu pro azylovou a migrační politiku, tento týden předložila parlamentu seznam 40 návrhů na zpřísnění azylové politiky menšími i většími úpravami zákonů a předpisů. Děje se tak na základě obav, že letos může do Norska dorazit až 100000 žadatelů o azyl. Loni jich na kole, pěšky, autem, autobusem, vlakem a letecky do Norska dorazilo bezmála 40000, což je zhruba čtyřikrát tolik než v minulých letech. A čísla děsí dále.

Ministryně návrhy na zpřísnění odůvodnila tím, že tzv. stát blahobytu nebo sociální stát je v ohrožení a jeho budoucí financování tím pádem nejisté. V Norsku je nyní mnoho zaměstnanců propouštěno a vyhlídky v oblasti zaměstnanosti a zaměstnávání dalších osob jsou temnější než řadu let bývávaly, což nevypadá dobře pro případný odklon nově příchozích žadatelů o azyl ze závislosti na dávkách a podpoře k osamostatnění, převzetí odpovědnosti za sebe a živit se sami.

Zastupitelé sousedního Švédska údajně se slzami v očích, nicméně tváří v tvář realitě na podzim oznámili, že si další žadatele o azyl nemohou dovolit. Je třeba podotkout, že jak Švédsko, tak Norsko, jsou zeměmi s neobyčejně vysokými náklady za cokoliv, včetně péče o žadatele o azyl a dávek a podpory jim vyplácených. Cílem tzv. smírčí dohody o azylu mezi vládními politickými stranami a opozice kromě jedné strany, která byla uzavřena loni v listopadu, bylo zabránit tomu, aby nezatěžovaly systém na úkor osob s údajně prokazatelnou potřebou ochrany zjevně neodůvodněné a neopodstatněné žádosti osob, které by neměly šanci na kladné vyřízení.

Do 9. února budou moci ostatní strany a různé organizace na podporu a ochranu žadatelů o azyl ventilovat své výhrady k předloženým návrhům. Cílem vlády je, aby navržené změny vstoupily v platnost ještě dříve, než se pravděpodobně nejpozději na jaře opět prudce zvedne počet žadatelů o azyl.

Zatím se do návrhů na zpřístění azylové politiky obuly strany politického středu Venstre (Levá) a Kristelig Folkeparti (Křesťanská lidová strana). Podle těchto stran může jít o porušení mezinárodního práva a budou-li návrhy uskutečněny, mohlo by to vést k tomu, že nebude poskytnuta ochrana mužům, ženám a dětem na útěku se skutečnou potřebou ochrany. V návrzích těmto opozičním stranám také chybí zmínky o tom, jak mají být nově příchozí žadatelé o azyl začleňováni do společnosti a jak budou ubytováváni.

Vláda má toho dělat více pro to, aby Norsko nebylo pro migranty tak přitažlivé, jenže podle ředitele norského úřadu pro azylovou a imigrační politiku Frodeho Forfanga a norských médií Norsko stejně nemůže získat efektivní kontroly nad tím, koho do země pouští. To činí Norsko opět zranitelnější. Navíc mohou k tomu přispívat švédská zpřísnění azylové politiky.

Z norskou vládou chystaných změn zmiňuji tyto:

Nikomu z uchazečů nebude udělen nic jiného než dočasné povolení k pobytu. Pro získání trvalého pobytu bude třeba, aby uchazeč o azyl složil závěrečné zkoušky z norštiny a občanské nauky. Nově by měly o osoby ve věku 55 až 67 let projít výukou těchto předmětů. Trvalý pobyt má být zamítnut tehdy, nebude-li žadatel o azyl spolupracovat k vyjasnění své totožnosti (podle některých představitelů norské policie až 90 % uchazečů o azyl lhalo o svém původu nebo se představovali několika falešnými totožnostmi, aby snadněji získali azyl) nebo odmítne sehnat cestovní doklady, tvoří-li toto překážku pro vrácení dotyčných do vlastí.

Znovu se bude rozlišovat mezi osobami majícími nárok na pobyt podle Úmluvy OSN o uprchlících a těmi majícími nárok na ochranu proti vracení do vlasti podle lidskoprávního zákazu vracení uprchlíků. Rychleji se budou vyhošt’ovat osoby, kterým byla zamítnuta žádost o azyl a to zejména lidem z těch zemí, odkud přicházejí nejvíce bezdůvodných žádostí.

U této skupiny se na jeden týden zkrátí doba, do kdy bude možné podávat odvolání proti rozhodnutí o neudělení azylu.

Opodstatnění (odůvodnění) pro udělení trvalého pobytu odpadne, odpadne-li v průběhu pěti let potřeba ochrany.

Zpřísní se také předpisy pro slučování rodin: Bude nutné nejprve pracovat nebo studovat čtyři roky před tím, že může dojít ke sloučení rodiny.

Místo hotovosti se budou uchazečům rozdávat platební karty, aby se vyhnulo tomu, že posílají peníze určené jejich naléhavým a bezprostředním potřebám svým rodinám, jež je v mnoha případech poslaly pryč právě proto, aby je živili.

Těm, kteří přijedou přes norsko-ruské hranice na tranzitní vízum nebude uděleno právo na proplacení právníka a soudních výloh má být zrušeno a případy nezletilých žadatelů o azyl budou po dovršení 18 let těchto žadatelů posouzeny znovu, aby se rozhodlo o tom, zda žadatel ještě splňuje podmínky pro ochranu či pobyt v Norsku na jiném základě.

Policii by mělo být umožněno uchovávat otisky prstů žadatelů o azyl po dobu 10 let.

Od nedávných změn ve vládě se slibovalo mimo jiné to, že bude zodpovědnost za azylovou politiku a politiku začleňování migrantů do společnosti soustředěna na jednom místě a že tato politika bude ucelenější, než tomu bylo dosud. Norsko, podobně jako další země, přestává zvládat nápor migrační vlny. Ovšem důležitým principem a závazkem vlády vůči opozici zůstává, že chystaná efektivizace nemá oslabovat vymahatelnost práv uchazečů o azyl.

Začíná se v sdělovacích prostředcích mluvit a psát o tom, že bylo dosaženo stropu, tedy mez možnosti malé, byt‘ bohaté země. Průzkum dokládá, že většina obyvatel je proti přijetí dalších migrantů. Mnoho z norských okresů odmítá příjmout další a tak je finanční zátěž na ty ostatní o to větší. Řada jich nemá dost bytů ani lékařů, psychologů a dalších odborníků na to, aby se mohla řádně starat o ty, kteří už v dotyčných obcích žijí, nemluvě o příchozích migrantech. Diskutuje se zda by se neměli migranti ve větší míře podílet na provozu ubytovacích zařízení, kde žijí. Situace údajně využívá řada podnikatelů, kteří zřizují azylová střediska v budovách, jimiž disponují prý za přemrštěné ceny.

Počty migrantů přijíždějících do Norska v posledních týdnech klesají, jsou ale stále rekordně vysoké. Dosud jich přijelo Ředitel norského úřadu pro azylovou a imigrační politiku Frode Forfang má co dělat, aby sehnal místa v ubytovacích zařízeních pro 100000 migrantů, které očekává, že do Norska přijede letos. Zatím jsou ve velké míře ubytováváni v drahých hotelech za peníze daňových poplatníků.

Několik norských listů jako např. Finansavisen, spočítalo výdaje na migranty a dospělo k tomu, že zátěž na tzv. sociální stát neboli stát blahobytu bude obrovský zejména proto, že si až polovina nenajde práci, nýbrž bude závislá na podpoře. Množí se také negativní zprávy o následcích ubytovávání tolika osob z kultur velmi odlišných do často malých vesnic a k změně postojů přispívá i několik vražd spáchaných uchazeči azyl v zemi, kde byl tento druh zločinu ještě donedávna stále poměrně vzácný. Žadatelé o azyl mizí z ubytovacích zařízení a nikdo neví, kde jsou a co dělají. Mějme na paměti také několik vln znásilnění, přepadení a loupeží minulých let, za nimiž stáli právě především uchazeči o azyl.

Připomínám jen tak pod čarou, že se norská vláda skládá ze dvou stran, ze kterých jedná údajně populističtější Pokroková strana. Sestává tedy ze dvou zdánlivě neslučitelných složek, a to ekonomických liberálů a umírněných nacionalistů a zastánců větší kontroly a represe v oblasti azylové, imigrační a justiční politiky.