4. rokem za sebou je jméno Muhammed nejen v hlavním městě Oslu nejčastějši používaným jménem, podle nějž jsou děti pojmenovaní. Uvádí to zpravodajský server www.nrk.no. Dále to, že se v zemi užívá alespoň 40 000 křestních jmen plus neznámé množství přezdívek a 150 000 příjmení.

Razím tu teorii, že když dávají dětem jména, dělají Norové ve větší míře, než některé jiné národy vybírají mezi více jmény. Hledání jména ratolesti je u některých závažná věc. Poradí se s příbuznými, v knihovnách mají knihy se seznamy jmen, ale už zřídka se pojmenovává po dědech a babičkách nebo jejich rodičích. Vyhledávají hřbitovy, aby si nalézali inspiraci.

Jde o směs biblických a pohanských jmen. Za častějším věnováním biblických jmen prý není vlna sílící náboženské víry, ale kdo ví, jestli v tom nehraje určitou roli reakce znelíbení a odporu vůči sílící imigraci ze všech koutů světa, jež chtě nechtě probíhá.

Před několika málo lety byla jeden čas oblíbená jména jako Katrine, Barbro, Cecilie, Margrete, Lise atd. – norské verze jmen původně křesťanských světců i světic. Z dlouhodobého hlediska si tato jména v moderních dějinách zachovávala své dominantní postavení, aniž by si většina lidí uvědomila, že se jedná o jména křesťanská. Na další starozákonní jména jako třeba Ezra, Jeremias, Esekiel narážíte častěji v severním Norsku, což nemusí nutně znamenat větší zbožnost, nýbrž spíše to, že tam byli otevřenější vůči novým zdrojům jmen. V současnosti se mnoho rodičů vrací k minulosti a dávají dětem jména svých pradědů a prababiček: Jensine, Andrine, Vilhelmine, Edvarda, Olava. Vycházejí z křestních jmen druhého pohlaví, jež byla předělána na ženská jména. Ovšem dokud dotyčnou/dotyčného neuvidí, těžko např. cizinci dopředu odhadnou, zda se jedná o dívku/ženu či chlapce/muže. Jména dívek nemusí končit na písmeno A a všechna jména končí nepravidelně.

Móda se střídá a tak i trendy, jaká jména se dětem dávají. V pořadí chlapeckých i dívčích jmen každým rokem nastávají velké změny. Ted‘ se vrací staronorská jména jako (u chlapců) Sverre, Egil, Gunnar, Sigurd, Håkon, Arne aj. a (u dívek) Liv, Sigrid, Ragnhild, Solveig, Frøydis, Kjellaug aj. často odvozena od jmen bohů i bohyň severské mytologie nebo staronorských slov označující vlastnost, popř. vlastnost bojovníka nebo části jeho výzbroje. Kromě funkce identifikace, aby se vědělo, o kom je řeč, si rodiče do jména vkládali naději, aby se dítě stalo nositelem příslušných vlastností a rysů (krásy, síly, odvahy atd.), jež měly doprovázet jeho osud. Jména po zvířatech či zbraních a zbroji měla přenášet sílu na dítě. Dále měla jména také určit příslušnost k určitému rodu, poněvadž rod byl povinen zabezpečovat své příslušníky a starat se o ně. Poměrně běžná jsou jména severských bohů jako Odin, Tor, Balder, Trym, Embla, Oda atd., což mělo děti chránit.

Zvyky se dost liší třeba od těch v ČR a stále převažují lidé s více než jedním křesťanským jménem, jako např. Odd Harald. Od 50. let přicházejí do Norska z angloamerické popkultury jména jako Tommy, Ronny, Bob, Kenneth, atd. Někdy se kombinují s norskými (někdy starými) jmény a zní to divně. Zářným příkladem, jenž Norům slouží k poukazování na tento fakt je Bob Kåre. Obdobně si střílí třeba z místně vymýšlených jmen, jako třeba Margon, což může, ale nemusí být něčí osobní variantou angloamerického jména Morgan.

Spousta Norů si pod určitým křestním jménem představuje člověka s určitou minulostí. Např. zmíněné Ronny bývá nazýváno jménem vězňů. 6 z 10 Norů si to jméno spojuje s rozsudkem na odnětí svobody a 7 z 10 se podle průzkumu domnívá, že má někdo s tímto jménem určitě nízké vzdělání a nízký příjem. Nehovoří ale jména spíše více o rodičích než o jejich dětech?

Křestní jméno prozradí, z jakého kraje pocházíte. Gulbrand Alhaug, profesor jazykovědy Univerzity v Tromsø, tvrdí přes zmíněný server www.nrk.no, že většina krajů v Norsku má řadu křestních jmen příznačných pro tu kterou oblast. Napsal encyklopedii jmen a ze svého výzkumu vyvodil např. to, že jsou lidé v některých regionech při vymýšlení nových jmen kreativnější než jiní. Ovšem dřív bývávaly větší rozdíly, pokud jde o to, jaká křestní jména si rodiče zvolili pro své děti. Nástupem médií se země více sjednocovala i v této oblasti. V severním Norsku bývávala oblíbená zejména dvoučlenná křestní jména, jimiž lidé pojmenovávali své děti nejen po jednom příbuzném, nýbrž po dvou a více. A tak vznikala z křestních jmen příbuzných jako např. Herbjørn (mužského jména) a Gunnlaug (ženského jména) Herlaug, ze jmén Nora a Alf Noralf atd. Další příklady křestních jmen, jež zřídka najdete mimo jednotlivé oblasti je Margido v Trøndelagu, Jone v Rogaland, Palma v Sunnmøre, Dyveke v městě Bergen a Rino v Østfold. Až do 50. let se jméno Hege používalo pouze v kraji Telemark.

Tradice pojmenování dětí byla jednou tak neústupná, že jste mohli být z místních komunit dokonce vytěsněni, pokud byste nepojmenovali děti po svých prarodičích. Nyní se místně stává, že jsou děti pojmenovány po oblíbených celebritách třeba v místním fotbalovém klubu nebo podle kreslené postavičky.

Ještě v 50. letech mohli kněží zamítnout pokřtít děti, jimž rodiče vybrali na ně ”divná” jména. Na druhou stranu se hemží křestními jmény, jež byla původně přezdívkami, např. Kåre(kudrnáč), Erlend (cizinec), Halfdan (napůl Dán). Z rarit mohu uvést, že má sedm Norů příjmení Homse (slangový výraz pro homosexuála), 69 Norů se jmenuje Flygel (hudební nástroj křídlo), 29 nosí jméno Tuba.

Proč je tolik lidí, jimž se nelíbí své jméno a přitom je málo těch, jež si ho změní? V jednom kraji Møre a Romsdal je s křestním jménem nespokojený jeden z pěti. Jméno je v Norsku povoleno nechat vyměnit jednou za deset let a většina těch, jež si ho v Norsku nechávají vyměnit, jsou cizinci, jež si přejí mít jméno, jež bude znít norštěji. Bez toho může být těžké získat dobrou práci, třeba nebudete ani pozváni na pohovor tak, jak se to stávalo řadě cizinců, o nichž psala norská média.

Příjmení byla přikázána používat všem těm, jež se narodili po r. 1923. Proto až do 70. let po Norsku chodili lidé, jež měli pouze křestní jméno. Příjmení jsou často odvozena od místa kde rod původně bydlel a jsou většinou významově neutrální, tzn. že se ani nedají zesměšňovat,- hora, stráň, údolí, někdy s přidanou vlastností tohoto přírodního útvaru – velký kopec, třpytící se jezero, slunné údolí, dlouhý mys, atd. Další velkou skupinu příjmení tvoří ta, která končí na –sen, což připomíná slovo „syn“ v severských jazycích. Tzn. že někdo byl někoho synem. V r. 1902 navrhlo Ministerstvo spravedlnosti, že měla být zakázána příjmení končící na –sen, jako třeba Andersen, Hansen, Nilsen atd., jelikož těch mnoho podobných příjmení způsobovala zmatky. Návrh nikdy nebyl uskutečněn.

Celkem běžný je zvyk, aby si kluci i holky během dospívání vzali také příjmení matky a i nadále používali obě. Až do r. 1979 musely vdané ženy získat souhlas manžela, chtěli-li si ponechat své rodné příjmení.

Někteří rodiče ke jménům dětí inspirovaly jejich koníčky a zájmy, jiné děti dostávají za křestní jméno příjmení, jako třeba Linn, Selmer či Tiedemann.

Nemůžete-li dát svým dětem nic jiného, tak mu alespoň dejte dobré jméno. Má za to Benedicta Windt-Val, norská výzkumnice zkoumající jména. Mít příliš vzácná jména není hrou. Šikana je pak téměř zaručená. Dnes v Generaci Já se prý jmena dětí staly cestou k sobeckému rodičovskému realizování sebe samých. Mají slabost pro výběr jmen na úkor dětí a vystavují celé jejich dětství napospas celému světu na internetových blozích.