Od té doby, co švédské úřady slibují trvalý pobyt všem Syřanům, jimž se podaří prodrápat do Švédska, tak údajně mají ti, jež pašují lidi, ještě větší důvod, aby si mnuli ruce. Nepřímo je tak i Švédsko vinno častým úmrtím na Středozemním moři, lze číst v některých norských médiích.

Jak bylo jednoduché opustit mezinárodní závazky a úmluvy, jež donedávna byly považovány za posvátné: schengenská dohoda a Dublinská úmluva se ukázaly být stejně solidními jako pavučina, poněvadž předpokládaly to, že se těch, jež usilují o to, aby se dostali do naších zemí díky úředním obstrukcím bude ubývat tehdy, bude-li počet žadatelů příliš velký (což se stalo hned jak nastal současný stav) a to prý snad výhradně s ohledem na místní obyvatele.... Vždyť většina běženců chce jen do „Germoney“, jak se nyní nazývá země, jez jsme dosud znali pod nazvem Německo.

Ty země, jež se snažily usilovně držet těch úmluv, byly okamžitě jednohlasně odsouzeny jako nelidské, zatímco lidé nectící zákony či zapojení do občanské neposlušnosti jako např. pašování lidí jsou oslavováni jako superhrdiny lidstva a příklady hodné následování.

Proč média nepokládají tu zjevnou otázku: „Takže vy jste pro zcela otevřené hranice?" Norská média představují stěhování národů veřejnosti jako kdyby se jednalo o nějaký druh radostných zpráv, jako semeniště nových příležitostí, jež prospějí obou stranám. Díváte-li se třeba na reportáže z Turecka, odkud se syrští běženci chystají do Řecka a západní Evropy, tak nezaznamenáte ani jeden dotaz o tom, zda jsou v Turecku v bezpečí. Chtějí do západní Evropy. Utíkají tedy z války nebo za sociálnám systémem? To, na co se zpravodajci ptají, je to, co můžeme pro běžence dělat my. Svět muslimů přišel na to, že je možné podrobit Evropu mírumilovným způsobem, za pomoc a dobré vůle Evropy a jménem dobra. Bývalý vůdce Libye Muammar Kaddáfí kdysi řekl zcela otevřeně tak, že to mohl slyšet celý svět, že se bude dít právě to co nedávno vypuklo. Varoval před tím, že se Středozemní moře stane „mořem chaosu“, a že se v tomto chaosu budou vyskytovat i bojovníci. V únoru italské tajné služby přes transkripce z telefonů zjistily, že Islámský stát usiluje o chaos v Evropě tím, že popožene půl milionu lidí na Středním Východě na útěk. V těch davech lidí, jež nyní pozorujeme proudit do Evropy lze snadno schovávat bojovníky IS. Jak se Norsku a Evropě může povést včas rozeznávat kdo je kdo a vylučovat ty nekalé a nebezpečné živly, z nichž mnoho je bez ověřitelné a jisté totožnosti?

Proslýchá se, že žádné z norských hlavních médií není schopno zveřejňovat přesné, objektivní a pravdivé informace o probíhající migrace. Stav ve světě norských medií dnes připomíná podmínky po dobu nacistické okupace. Rovnostářské a nepravdivé. Pročesávám norské, švédské a dánské noviny pro zdroje k článkům na toto téma a zejména ty dánské uvádějí také pochybnosti a odpor stávající migrační politice. Dokonce Andreas Kamm, generální tajemník dánské organizace na pomoc uprchlíkům Dansk Flygtningehjælp, varuje před chaosem, nestabilitou, rozštěpením, nedůvěrou, napětím mezi skupinami místo smíru, již jsme bráli jako samozřejmost: „Nemůžeme být zavázáni, abychom si zkazili vlastní společnost. Musíme zastavit dříve, dokud budeme vůbec moci,“ tvrdi Kamm prostřednictvím dánského listu Berlingske. „Chceme být těmi, kdo se k nim otočili zády, zatímco se lidé utopili?“ […] „Dotaz, jenž vám budou klást vaše vnoučata je tento: Na které jste byli straně tehdy, když se vše začalo vymykat z rukou? Budeme těmi, jež dopustili zkázu naší společnosti?“, pokračuje Kamm.

Norské deníky uvádějí, že cestovní kanceláře a letecké společnosti povolují norským dovolenkářům, aby brali s sebou materiál na pomoc běžencům na řeckých ostrovech. Někdo tráví celou dovolenou při pomoci jim, další volají cestovním kancelářím a ptají se na humanitární situaci a jak mohou pomoci. Jiní ale ruší své rezervace, popř. se do daných míst po nepříjemných zkušenostech s běženci nevrátí.

Norské posádky lodí v Středozemním moři běžence zachraňují, pořádají se koncerty, kde výtěžek jde na ně, konají se sbírky. Jenže jde této partě jen o deky a šatstvo? Kdepak. Minimálně o velký, parádní byt či vilku, auto, kompletní ošetření zubů, dávky a příspěvky. A je to v Norsku, že se má toto uskutečňovat. Fámy o dávkách a počtech, které se země chystá příjmout, se údajně šířily jako oheň v suché trávě. Je to snad logické, že hoří-li sousedův dům, pak přeneseme velké části požáru na vlastní dům, chceme-li pomáhat?

Kritici mají za to, že je smutné a drzé, že strany kupují hlasy zneužíváním svědomí dobrosrdečných lidí. Jestli se má příjmout dejme tomu 10 000 nebo 35 000 běženců snad nehraje roli, neboť koneckonců to znamená znevažovat celou problematiku. Nelze být spasitelem světa a do svých co se počtu obyvatel týče malých zemí příjmout tisíce běženců pokaždé, kdy se přihodí pohroma či vypukne válka někde na Zeměkouli, jelikož se to děje skoro pořád. Přes polovina světa žije v extrémní chudobě. Tito lidé rodí více dětí do chudoby, než bychom si kdy dokázali představit, že bychom příjali do Evropy poskytovat pomoc. Po světě řádí každou chvíli mnoho humanitárních krizí. Umírá daleko více dětí každým dnem, než přichází o život lidí v Středozemním moři. V tomto světle bude takové zvláštní vybírat si jednu skupinu uprchlíků a tvrdit, že jejich případ je důležitější než utrpení všech ostatních, jež trpí jinde po světě. Lidem se musí pomáhat tam, kde se nacházejí.

Evropa bude muset přitakat také těm dalším milionům, jež se na tento kontinent chystají. Pokud ne, tak uprchlíci nejsou uprchlíky, nýbrž jen prostředky „čehosi jiného“. Politici Austrálie se kdysi usnesli, že běženci mají být donucení k tomu, aby loď otočili dříve, než se dostanou k austrálským břehům. Maďarsko se pokouší odvádět úkol, jenž uložila EU všem zemím schengenského prostoru, totiž udržovat vnější hranice uzavřené. Zároveň přicházejí signály od jiných států v čele s Německem a Francií, aby byly hranice otevřeny všem dokořán.

Spíše než aby dala podnět k tomu, aby bylo znovunastoleno něco, čemu by se dalo nazvat vnější hranice, Merkelová prý odpoví pokusem donutit ostatním zemím EHS k tomu, aby ponesly následky té chyby, jež spočívá v přetažení (přehánění) vlastní dobroty, jež si namlouvaly, že konají. Dnešní situace je podle některých Norů prý srovnatelná s dobýváním Byzance v r. 1453. I tehdy byla většina lidí v Evropě příliš zaneprázděná každodenními starostmi a radostmi, než aby na hrozbu zareagovali včas.

Poslouchejte jak dupáme, řekla myš, prošla se spolu se slonem. Chcete utrácet peníze daňových poplatníků za menšinu vyvolených běženců, kteří mají zdroje, aby sem doputovali, nebo chcete pomáhat těm, co se skutečně nalézají v tísni, jež si nemohou dovolit zaplatit pašerákům lidí? Pravděpodobně musí více lidí dohnat holá, nepříjemná pravda bez příkras, přímé příčinné souvislosti, a stát jednou nohou nad propastí, aby jim tyto souvislosti došly.