Najednou Německo svévolně a po svém vypovědělo úmluvy, jež byly uzavřeny mezi zeměmi unie a přidruženými státy o zodpovědném vypořádání se s náporem lidí. Říká-li německá kancléřka Angela Merkelová, že Schengenská dohoda může selhat, nebudou-li země EHS, včetně Norska, ochotné přebírat větší část břemena spojeného s proudem lidí, je to třeba některými Nory srovnáváno k manželství mezi dvěma lidmi, jež sebe několik let navzájem zrazovali, podváděli se, využívali a vynadávali a může selhat, pokud se zázračným způsobem opět nestanou laskavými a věrnými.

Manželství tohoto typu samozřejmě již dávno přestalo fungovat, i kdyby si strany neobstaraly potřebné doklady ani nemají v úmyslu tak učinit. Právě tak údajně i Schengenská dohoda již dávno selhala, byť ji formálně ještě nikdo nevypověděl. A pokud by někdo ještě předstíral, že má cenu papíru, na němž byla napsana, je to prý přece jen tatáž podoba tyjátru, již může nečestná manželská dvojice vydržet nějakou tu hodinu, jen aby byli u toho, když má třeba jejich společné dítě nějakou důležitou akci.

Podle některých norských médií jsme přirovnáváni k odpadkovému koši: svět kolem nás do Evropy vyprazdňuje vše, čeho se chce zbavit: Přebytek obyvatel, nežádoucí menšiny, váleční běženci, váleční dezertéři, disidenti, zločinci a další. Dále může rozmach obyvatel nejen na Středním východě a Africe časem vést ke krvavým občanským válkám a zoufalým bojům o zdroje hned na jihu od slábnoucí Europy.

Nejde jen o Schengenskou dohodu, vnější ani vnitřní hranice. Stejně tolik jde o mentální hranice, jež jsou již dávno odbourávány na minimum. Bez vůle chopit se vlastního osudu se Evropa stala jakousi zátkou na světovém moři, již kdysi ovládala. Popluje tam, kam ji vezmou vzdouvající se vlny.

Ať třeba takové Maďarsko dělá, co dělá, tak je to špatné. Statisíce migrantů, jež nezákonně přecházejí přes hranice, jsou v norských médiích vykreslováni jako oběti, jež jsou v právu žádat kompletní servis od zemí, jejichž hranice narušili, zatímco země, do nichž míří, jsou znázorňovány jako zlomyslné buď proto, že je nepouští dál nebo proto, že nezvládají poskytovat narušovatelům hranic dostatečný servis uspokojivě rychle. Prohodily se úlohy i zodpovědnost.

Postaví-li Maďarsko plot na hranicích, tak to bude proti pravidlům správnosti. Zastaví-li běžence maďarská policie poté, co již přijeli na území Maďarska, tak je to také nefér. Bude-li Maďarsko donuceno příjmout kvótu „společného fondu“, tak to není v pořádku, protože může snad policie donucovacími prostředky nutit migranty do přijímacích středisek a připravených bytů? Má je snad policie hlídat tak, aby neutekli dále do Německa? V zemích, kde není na tom nejlépe spousta vlastních obyvatel, mohou bruselské kvóty vyvolat nové sociální problémy. A pokud by běženci zůstali v zemích jako Maďarsku, Srbsku, Makedonii a Řecku tak, jak vlastně žádá Dublinská úmluva, tak to také nebude vyhovovat, jelikož by tyto země nebyly s to, aby migrantům poskytovali servis na německé, švédské či norské úrovni.

Nehledě na to, nakolik by si přece jen jednou v budoucnu přály země EU respektovat své vnější hranice: proud lidí to nemusí nutně zastavit, jelikož „vůně džbánů mléka a strdí“ v Norsku, Švédsku a Německu bude ještě dlouho cítit daleko mimo Schengen. Cesty, kudy prchají, se mezitím upraví, úplatní strážci hranic budou upláceni a nové mafie začnou uplatňovat nové, kreativní způsoby.

Odstaví-li evropské země tyto lidi od dávek všem, jež zůstávají v jednotlivých zemích, aniž jim povolí pobyt, vzniknou další problémy. Země jako Norsko a Švédsko budou jistě ještě nějaký čas nezaujímat loajální stanovisko k tomu, na čem se dohodnou ostatní země, nýbrž budou zaručeně i nadále štědře rozdělovat peníze migrantům, což může vytvořit další migrační přesuny mezi zeměmi schengenského prostoru.

A mají-li se poslat ti, jimž nebude vyhověno se žádostí o azyl, domů, pak nastanou další problémy. Když je nelidské používat tělesnou sílu při hranicích, sotva bude méně lidské ji používat v evropských městech a ulicích.

Více-méně legalizovaný vpád zejména mladých mužů především z oblastí jižně a jihozápadně od Evropy podle některých svědčí o takřka bezvýhradním intelektuálním a morálním úpadku v západním světě. Co je horší? Nekontrolovaná migrace či kulturní a politický úpadek? První je prý příčinný následek toho posledního.

Ti politici, kteří se v dobách studené války starali o zájmy evropských národů, byli prý realističtí, pragmatičtí muži a ženy, kteří si byli vědomí svých omezení a byli více naladěni na vlně svých voličů. Příčinlivě posilovali ty instituce, jež měli chránit a zabezpečovat existenci země a občanů. Upřímně se zmiňovali o přicházejících hrozbách místo toho, aby mleli o tom, že jsme všichni stejní a ti druzí nemají v úmyslu nám a naše zájmy ubližovat a poškozovat. Vypadá to, jako by se realismus vypařil.

Toto se pravděpodobně bude rozvíjet dále a problémy budou trvat, budou se prohlubovat a rozrůstat. Čím déle budou trvat a čím budou větší, o to větší mohou být opravné protireakce. V některých zemích se již projevují určité tendence, jež ukážou, jakým směrem se může Evropa ubírat v nadcházejících letech. V Dánsku se krajně pravicová Dánská strana lidová (Dansk Folkeparti) stala při minulých volbách druhou nejsilnější stranou a ve Švédsku je podle průzkumů z minulých několika týdnů nejšilnější a i nadále sílí podobná strana Švédští demokraté (Sverigedemokraterna). Už má podporu více než každého čtvrtého voliče. Kvůli mlčení, bagatelizaci, zesměšňování a znevažování Švédských demokratů prý už mají v zemi tzv. alternativní média stejnou váhu jako „oficiální“ média. O tomto vývoji v zemích sousedících s Norskem nejen norská média takřka mlčí a když už, nanejvýš o něm pojednávají jako o okrajových skupinách využívajících stěhování národů ke hnětení strachu Evropanů. Jde o to, aby se z těchto tendencí nestaly otevřené konflikty. Jak je to proveditelné? Je dost těch, kteří na to chce odpověď.

Proč nemůže celý svět přijet do nejlepší, nejbohatší a nejhodnější země na světě? Že je to příšerně nespravedlivé, že to nesmí? Být štědrý může situaci zhoršit a vést k tomu, že stále více lidí riskují své životy a životy svých dětí. Mizí hlavní zdroj na budování jejich zemí: muži ve věku 18-35 let, jež si mohou dovolit dát dohromady několik tisíc eur, aby se dostali pryč. Jsou to ženy, děti a starci nemající na to, aby vypadli, jež mají tyto země budovat? Zlí jazykové tvrdí, že poté, co se všichni nastěhují sem do Norska, tak bude více než dost místa pro nás na Středním Východě. Pak budeme moci žít v mírném podnebí a zatímco budou různé znesvářené skupiny Syřanů a dalších Arabů válčit v Norsku, tak budeme těžit v Sýrii ropu zatímco se budeme válet po plážích. Bude to prý situace, z níž budou těžit obě strany.

Boj o území údajně patří k základním instinktům, jež nemůže odvolat ani Merkelová, ať již se jí zdá sebevíce o statu humanitární velmoci. Jiné síly jsou připravené proměnit Evropu na zcela jiné kvality a stavy, než laskavou pomoc a péči o pronásledované. To, co Hitler před tím, než se pustil do dobývání území, nazval Weltraum (prostor světa) prý proměnila Merkelová ve Welt-Vakuum (světové prázdno), jež nyní saje z válečného konfliktu v Sýrii podhoubí pro konflikty v Evropě, nejprve v podobě vyřizování si účtů gangů v městských částech, později v podobě větších konfrontací s většinovou společností. Do jaké míry jsou země jako Švédsko, Německo a Norsko spoluzodpovědné za to, že se nám nepřející a škodící lidé díky naivní politice dostávají do Europy?