„V řadě oblastí se rozvíjí větší rozdíly a dělítka mezi těmi, jimž se v pracovním životě daří a těmi, jimž se nedaří. Budeme muset myslet a pracovat jinak, abychom těmto lidem postavili mosty vedoucí k pracovnímu životu“, uvádí norským médiím Yngvar Åsholt, vedoucí pro znalosti a vědomosti norské sociálky.

Ovšem systém má tu smůlu, že řada ho využívá za jinými účely, než na něž je určen, přiživují si, dají si rok sociálky a přitom je to do značné míry společensky přijatelné, dokud si dáte pauzu a odjedete na pořádnou dovolenou alespoň dvakrát ročně.

Někteří lidé, jež jsou údajně plní lidských a jiných zdrojů, čerpají prostředky od sociálky jako kdyby to bylo jejich koníčkem. Máte-li skutečně různé pádné důvody k tomu, abyste nepracovali, tak získáte o dost méně toho, co pobírají třeba lidé závislí na návykových látkách. Dále spousta lidí čeká na to, že se budou moci zůčastnit různých programů a mezitím lenoší. Většinou existuje k tomu dobrý důvod, když se lidé nedostávají ze systému ven, ať se o to jakkoliv pokoušejí.

Škoda, že je to plně srozumitelné jen těm, jež umí norsky na určité úrovni, ale zkusím to vám přiblížit: dva norští baviči Bye a Rønningen udělali parodii na norskou sociálku, z jejíž zkratku NAV vzniklo před několika lety nové sloveso, jež znamená mít „za práci“ chodit na sociálku a živit se z jejich dávek. V Norsku se dokonce vžilo zbrusu nové podstatné jméno pro ty, kdo žijí z dávek, odvozeno z onoho slovesa. V písničce „Ut og nave“ představují 23letého muže, jež je tázán otčímem, co z něj jednou bude. Odpoví, že jaképak studium či prestižní zaměstnání. Velmi dobře ví čím se chce stát, dlabe na vzdělání. Bude pobírat dávky! Vždyť to je tím jediným co chce. Je to tak jednoduché, jednou za 14 dní vyplňovat prohlášení, která posíláte sociálce.

Aby byl každý den jako překrásný volný den. Neboť vy jste si zasloužili relaxovat. Nejen, že alespoň 11 uživatelů sociálky prý vstálo z postele dostatečně dlouho na to, aby si ofkliklo „like“ přes Facebook, ta písnička údajně dodala některým lidem odvahu skoncovat se školou/studiem a vydat se za sociálkou.

Přes 100 000 mladých Norů nebo-li více než každý desátý ve věku 15 až 29 let žije dnes stranou pracovního života. Někteří z nich ani nepracují ani nepřijímají dávky ani nestudují. Třeba sedí doma a hrají počítačové hry. Norská sociálka si stěžuje, že je méně často než ostatní tito mladí vyhledávají a že je to sociálka, jež se snaží vyhledávat tuto mládež, třeba prostřednictvím Facebooku.

Profesor Torberg Falch z norské univerzity NTNU spočítal podle norského deníku Dagens næringsliv kolik peněž společnost prodělává za každou osobu, jež vypadne z pracovního života dříve, než je jí 20 let: za každého člověka 7,1 milion korun a kromě toho následky v podobě zvyšujících se daní na financování dávek, vyšší pravděpodobnosti závislosti na omamné látky a zločinnost, účinků rozšiřujících a prohlubujících se záporných tendencí a nižší životní kvality.

Stále více osob pobírá v Norsku příspěvky na živobytí. Podíl příjemců je nejvyšší mezi mládeží od 18 do 24 let věku. Souvisí to s výkyvy na trhu práce. Zvýší-li se nezaměstnanost, tak se tato skupina stane zranitelnější, jelikož má kratší a menší zkušenosti se zaměstnáním a mnohdy měi kratší pracovní poměry než ostatní. Mnozí ještě nestihli odpracovat právo na dávky v nezaměstnanosti a pak jsou příspěvky na živobytí jedinou možností. 2/3 příjemců jsou muži mladší 20 let, jak tvrdí výše zmíněný Åsholt, vedoucí pro znalosti a vědomosti norské sociálky, poukazující na čísla norského statistického úřadu.

Podle badatele Christera Hyggena z Norského ústavu pro výzkum dospívání, životních podmínek a stárnutí prostřednictvím norských médií je v této skupině o tolik více mužů než žen za prvé proto, že více mladých mužů vypadá ze středních škol (skončí předčasně) a za druhé proto, že ve větší míře obsazují pracovní místa vystavovaná konkurenci zejména ze strany cizinců stěhujících se do Norska za prací. Někteří těch mladých Norů mají narušené zdraví nebo nepříznivou životosprávu a časem přejdou na jiné druhy dávek a příspěvků.

6000 dotázaných mělo podle norských sdělovacích prostředků norskou sociálku známkovat. Dostala za 4 (avšak nutno podotknout, že v Norsku platí za nejhorší známku 1, zato nejlepší je 6). Dopředu byly ale ze šetření vyloučeny všechny skupiny, o nichž je myslitelné, že by od nich mohly přijít záporné odpovědi. Týká se to příjemců dávek a podpor. Není složité vidět, že je nesmyslné tvrdit, že výsledky vykreslí věrný obrázek sociálky. Podle tohoto tedy nepříliš reprezentativního šetření jsou nejspokojenější starobní důchodci a nejméně spokojení nezaměstnaní.

Za rok dorazilo přes 4500 stížností na servis. 45 % uživatelů je nespokojených s poskytováním informací, pokynů a rad a s kontinuitou/návazností/sledováním jejich případů dále podle specifických potřeb uživatelů. Problém by byl viditelnější tehdy, kdyby bylo více těch, u nichž by se po letitých bojích se systémem ještě našla síla stěžovat si. Jste-li nemocní nebo postižení, musíte být na to, abyste sám bojoval proti systému zvlášť čiperní. Prý stěžováním ale stejně narazíte, má-li i nadále kozel být zahradníkem. Uživatelé tvrdí, že i tehdy, narazíte-li na porušení zákona třeba hrubými chybami při vyřizování žádostí úřadem samotným, nepostačí poukazovat na paragrafy a vlastní příručku a směrnice úřadu.

Když nesplňování povinností neobnáší žádné následky, pak není třeba práci vykonávat. Žádná odpovědnost – nic se nestalo. Mnozí se dělí o složitý systém, jenž je zneužíván zaměstnavateli. Průtahy s vyřizováním žádostí, nedostupnost po telefonu a neodpovídání na e-maily, přeposílání osob stále dále v systému a jednání se stále novými referenty. Někdy nemohou najít vaši podanou dokumentaci. Je třeba si ofotit a dožadovat potvrzení přijetí za vše, co jste kdy podali.

Praxe je zakotvena a ospravedlňována v postojmi lidí. Stupňující se agresivita a množství případů, kdy je zaměstnancům sociálních úřadů vyhrožováno: Čísla, jež od norského úřadu pro práci a sociální věci sehnal norský deník Verdens Gang, ukazují, že počet zaznamenaných případů vyhrůžek a násilí zaměstnancům úřadu za poslední dva roky silně stoupl. Úřady chtějí na posílení bezpečnosti svých zaměstnanců pravidelné informace o rizikových uživatelích od policie, vězeňství a zdravotnictví. K opatření, jež mají poměry zlepšit, patří přeorganizování prostor ve snaze zabraňovat útokům a cvičení ve vypořádání se a řešení sporů.

Sociální média jsou plná vyznání a zkušeností uživatelů. Ti si občas vzájemně vyčítají, že se prý nenaučili rozlišovat mezi zaměstnanci sociálky a systémem jako takovým. Zatímco zaměstnanci se mohou někteří pomalu rozkrájet, jak jsou přívětiví a nápomocní, systém se vůči svým uživatelům tváří podezíravě, zatímco hradí ziskuchtivým soukromníkům předražené a údajně neužitečné kurzy na zařazení do pracovního trhu.