Norská vláda usiluje o úpravu otevíracích dob obchodů a vychází přitom z předpokladu, že spíše než předpisy se hodí nabídka a poptávka a také z toho, že by dnešní režim měl být upraven, poněvadž svým povolováním výjimek může působit pro hospodářskou soutěž rušivě.

Již nyní má řada norských potravinářských řetězců otevřeno od 7/8 do 22/23 hod. a ostatní obchody od 9:30/10 do 17/18 hod. a v obchodních centrech ještě déle. A spousta malých prodejen o rozloze méně než 100 m2 má z předpisů o otevíracích dobách výjimku. Pro mnohé je nepochopitelné, že máme sociálně demokratickou vládou onehdy prosazený systém, jenž povoluje prodej potravin o nedělích či svátcích jen tehdy, je-li prodejna dostatečně malá.

Mají být specializované obchody vyňaty z úpravy? A nebude se nakupovat jen zanedbatelně více, i když bude otevřeno déle? Cenu za to si ale rozdělí všichni bez rozdílu - a co na to zaměstnanci? Nepovede větší zátěž k pozdvižení a nebude mít na svědomí více osob na nemocenské? Většině Norů chybí den mezi nedělí a pondělím a projde-li úprava zákona, dotkne to 300000 osob.

Podle průzkumu provedeného pro norskou soukromou televizi TV2 odmítají dvě třetiny dotázaných, aby byly neděle a svátky proměňovány v nákupní dny. Proti jsou i organizace zaměstnavatelů a živnostníků a podnikatelů, neziskové organizace, hnutí upozorňující na klimatické změny a snažící se o prosazování opatření proti nim, církev aj.

Čím jsou dotázaní starší a čím severněji žijí, tím více jsou proti. Proč je tak klíčové prosadit něco, co je již léta letitá zakotveno v mínění obyvatel? Na druhou stranu je podle diskusí mnoho těch, jež neumí rozlišovat mezi odstraněním zákazu a příkazem. Však nejde o příkaz mít otevřeno i o nedělích a svátcích, jen umožnění těm, kdož o to stojí, aby mohli prodávat a aby nakupující mohli nakupovat, aniž by museli uzpůsobit objekt, aby spadal nedělní a sváteční prodej pod rámec zákona.

Někdo nebude potřebovat nakupovat o nedělích, zato jiní by se ohradili proti tomu, aby jim někdo určoval, kdy mají nakupovat a kdy ne. Zaznívají hlasy jako „nechte ty, jež o to stojí, nakupovat v neděli a nechte je to dělat bez moralizování druhých.“ Podle některých jde tedy o schopnost plánovat nákupy dopředu. Zkušenosti ukazují, že to, co nezvládá spotřebitel nakoupit během šesti dní v týdnu, to nezvládnou ani toho sedmého dne. Pozdě večer mnoho obchodů zeje prázdnotou, lidé si povětšinou neobtěžují jezdit kvůli pár věcem, jež jim zrovna chybí.

Potravinářské řetězce mají zájem o to, aby měli větší část svých provozoven otevřených i v neděli, jak potvrzují jejich majitelé. Zároveň mají za to, že návrh vlády na povolení nedělního prodeje zvýší ceny, poněvadž zvýšený prodej nebude odpovídat zvýšeným nákladům. Tzn. že obrat nestoupne, jen že se nákupy rozdělí na ještě jeden den v týdnu. Tvrdí to prostřednictvím norského listu Verdens Gang Reidar Molthe, provozovatel norského serveru zastupujícího zájmy prodejců potravin Dagligvarehandelen.no. S vládním návrhem na nedělní prodej souhlasí parlamentní většina, jenže každý okres bude samostatně rozhodovat o tom, zda si u nich přejí, aby byly obchody otevřené v neděli.

Zvýšení cen potvrdila prostřednictvim několika norských médií též zpráva Norského ústavu pro zemědělského hospodářství (Norsk institutt for landbruksøkonomisk forskning) a také např. Tore Nilssen, profesor národního hospodářství Univerzity v Oslu. Podle nich budou mít o nedělích otevřené provozovny za následek nejen vyšší ceny, nýbrž také ztráty pro menší krámy bez dostatku zákazníků nebo třeba lidských zdrojů, aby mohly mít o nedělích otevřeno. Ty obchody, které by na rozšíření otevírací doby o neděli nejvíce prodělávaly kvůli snížené ziskovosti by byly malé, nezávislé obchody a menší řetězce. Některé obchody, které v zásadě neměly zájem o to, aby měly otevřeno i v neděli, by byly k tomu donuceny, aby nepřicházely o zákazníky. A v nákupních střediscích by nemohly jednotlivé obchody samostatně rozhodovat o tom, zda budou mít otevřeno či ne: bude-li mít otevřeno celé obchodní centrum, budou muset mít otevřeno také veškeré obchody, jež spadají pod jednou střechu.

Již dnes užívá řada lidí služeb a výrobků, jež jsou závislé na tom, že další lidé nemají volno. Zas se může někomu hodit, aby měli volno v jiný den než zrovna v neděli. Koneckonců jde o věc domluvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci ohledně toho, jak bude rozdělen pracovní týden.

Je ale norská premiérka Erna Solbergová v právu, když argumentuje odpočinkovým dnem muslimů a židů, aby se měnila společnost? Kdyby měla stejně málo úcty k norským zákonům a tradicím jako mnozí muslimští obchodníci, jež hladce převálcují předpisy o otevírací době a mají otevřeno svátek nesvátek. Možná se premiérka pokouší nadbíhat a pokud možno stranit muslimům, když naši kulturu svými počty a arogancí mění tak jako tak za požehnání a napomáhání politikům, jejich nohsledům/sebemrskačům a vůbec jiných outsiderům. Musí ustupovat ohledy na vlastní, svébytnou kulturu, jež ji, stejně jako ostatní Nory odchovala?

Někteří poukazují na potřebu snižovat údajně stále se zvyšující společenské tempo. Jediný den v týdnu by měli mít lidé od nátlaku nakupování a pořizování si toho či ono pokoj a trávit čas jinak jako třeba pobývání s rodinou a přáteli, návštěvami, různými činnostmi pro volný čas jako turistikou atd. Psychice by prospěla myšlenková přestávka z nakupování. Na to, aby se to povedlo, musí nás někdo zastavovat v naší závislosti na vzorcích nakupování a nutit nás, abychom se od něj odvázali a odpojili od něj mysl.

Jiní argumentují tím, že by se měla pracovní síla využívat lépe než dosud, a to třeba na posilování péče o důchodce, což bude v dalších letech stále více zapotřebí. Ovšem nejen mezi norskou mládeží je a bude práce u pokladen daleko přitažlivější než pro některé ubíjející práce se seniory.

Takové Maďarsko kráčí ve svých opatřeních opačným směrem a zakázalo, aby mohly mít větší obchody otevřeno i o nedělích. Obchody o rozloze menší než 200 m2 smí mít otevřeno, avšak smí tam o nedělích pracovat jen majitel s rodinou, tedy bez nepříbuzných zaměstnanců.

Bude-li otevřeno o nedělích, může to jako v Dánsku posílit vylidňování venkova. Tam zavedení režimu s povolením platným od r. 2012, aby mohly mít obchody otevřeno i v neděli, vedlo k trvalému uzavření mnoha obchodů v obcích. Sdružení dánských obchodů zvané De samarbeidende købmænd (Spolupracující obchodníci) vypracovalo mapu, jež ukazuje to, čemu říkají „potravinářské pouště“, tzn. obce bez jediného obchodu. „Zkušenosti jsou jednoznačné. Maloobchodní koncentrace ve větších městech je zesilována liberalizace zákona o otevíracích dobách.“ Dánsko je malou zemí a se svými vzdálenostmi se to v Norsku může stát větším problémem.

Více svobody pro některé lidi může znamenat méně svobody pro jiné lidi. Z dobrovolné volby se pak snadno může stát vynucenost, dojde-li k rušení mnoha menších prodejen, v jeho následku budete muset jezdit dále někam, kde třeba nakupujete dráž než předtím a ještě musíte připočítat náklady za benzín či cestovné. A to, co lidé případně ušetří za nákupy jinde, to zaplatí na padající hodnotu nemovitostí na místech, z nichž zmizely obchody.

Především má-li být v obchodech otevřeno o nedělích, ohrozí to volný čas daleko více lidí než těch, kteří v oněch obchodech pracují. Co takhle mít o víkendech a v noci otevřené školy, školky i družiny? Je mnoho těch (a to zejména samoživitelek/samoživitelů), jež pracují na směnách, nemají příbuzné na hlídání za rohem a potřebují, aby byly otevřeny 24 hodin denně. Co veřejné úřady a služby? Za dnešní situace se najdou takoví, jež nezákonně čerpají nemocenskou za to, aby něco vyřizovali na úřadech či třeba v bankách. Proč systém nerozšířit o další skupiny zaměstnanců?