Jsou lidé, kteří jsou neprůstřelně přesvědčení o tom, že Norové byli s Němci za druhé světové války jednou rukou. Abyste se mohli přesvědčit, jaké to skutečně bylo a nespoléhali se jen na vágní zvěsti či fámy, podívejme se na to blíže a též na památky v zemi z těchto let.
Norsko dalo světu synonymum a podstatné jméno pro vlastizrádce, vzniklé z osobního jména samozvaného samovládce Norska za protektorátu Norsko – Quisling. Kam až jeho stopy vedou a jaké jméno udělal v Norsku – s tím se můžete osobně blíže seznámit mezi četnými místními válečnými památkami.
Poté, co německá válečná mašinérie převálcovala bídně připravenou norskou armádu, začala výstavba tzv. Festung Norwegen – Pevnosti Norsko. Některé konstrukce mají výjimečné prvky, což si jistě ocení nejen ti z vás, které nejen zajímají válečné dějiny, nýbrž technické památky obecně.
Muzeum obrany láká svou aktuální výroční výstavou a spolu s muzeem domácí fronty v Oslu rýsuje svými rozsáhlými sbírkami vozidel, zbraní aj. předmětů, dokumentů, plakátů, fotografií konsistentní obrázek doby okupace. Dozvíte se tu mnoho podrobností o stupňující se činnosti civilního i vojenského odbojového hnutí. Sabotáže probíhaly v nebývalé míře, z nichž nejznámější je patrně vyhození závodu na výrobu těžké vody v Rjukanu do povětří. Těžká voda byla nezbytná pro německý jaderný výzkum a trvalé úsilí o jadernou bombu. Norsko mělo i jiné důležité zdroje – karbid křemíku, hliník a jako jediná evropská země i molybden. Norský odboj se pokoušel Němce odříznout od těchto zdrojů a někdy na vlastní pěst, jindy za pomoci Spojenců se jim se ztrátami toto i povedlo.
V nejsevernějším Norsku můžete sledovat sbírky, jež dokumentují, jak Němci při ústupu spalovali všechny budovy. Obyvatelstvo bylo Němci evakuováno pomocí donucovacích prostředků. 320 náletů udělalo z města Kirkenes symbol jednoho ze světově nejvíce bombardovaných měst za 2. světové války. 2000 z obyvatel si našlo úkryt v dolech v Bjørnevatnu do té doby, až bylo město jakožto první v Norsku v r. 1944 osvobozeno sovětskými spojenci. V Hammerfestu přežil válečné řádění jediný dům, který tam stojí dodnes. Tromsø bylo v roce 1940 na tři týdny hlavním městem Norska, jelikož bylo Oslo a jižní Norsko okupováno Němci. Bylo to zde, že byla potopena proslulá plovoucí pevnost Tirpitz, která se vynořovala tak daleko na severu jako u Špicberk a byla „potížistou“ pro britské námořní síly v Atlantském a Barentském moři. Místní hrdina Jan Bolsrud utekl z německého zajetí a přeplaval Lyngenský fjord s ledovou vodou. Přijeďte si poslechnout jeho příběh i příběhy dalších. Nedaleko druhého největšího města kraje – Harstad – stojí jedna z nejmohutnějších pevností Evropy, postavena Němci za 2. světové války. Jedním ze čtyř děl je tzv. Adolfovo – původně jedním z dvou největších lodních děl na světě. Dostřel mělo 56 km a to jednou za minutu. Dělo obsluhovalo 68 osob, z toho 40 v bunkru pod zemí.
Narvik je znám především z 2. světové války, kdy si Němci poprvé na Spojencích vylámali zuby. Nikde neustali Wehrmachtu déle, než na narvikské frontě. Byla to největší bitva v dějinách Norska. Francouzské, polské a norské jednotky se podařilo znovudobýt město, o 11 dní později se Němcům opět podařilo vtrhnout do města, ale Spojenci už dosáhli nejdůležitějšího, totiž zabránit dodávkám švédské železné rudy z Narviku pro německý válečný průmysl. U města leží na dně fjordu na 50 bitevních lodí a kdo si přeje, může je navštívit jakožto potápěč, neboť embargo na potápění v tamních vodách už neplatí. Spolu s válečným muzeem ve Svolværu na Lofotech patří to narvikské k nejzajímavějším v Norsku. Kraj Nordland je prostoupen válečnými dějinami a jejich památkami, např. v podobě pobřežních pevností na Engeløyi a Grønsvice, válečných hřbitovů v Tjøttě, Botnu a Muzea Silnice krve o životě válečných zajatců v Botnu, kteří dřeli na stavbě silnice – dnes hlavní norské silnice E6 - a železnice dále na sever. Kromě Němců tu jsou pohřbeny tisíce vojáků z Československa, Sovětského svazu, Jugoslávie, Polska a jiných zemí, kteří přispívali k porážce Němců. V Tjøttě je mnoho z pohřbných obětí po útoku britských letounů na norskou loď Riegel, o které Angličané věřili, že veze německé vojáky. Přes 2500 osob – více než když se potopil Titanic – zahynulo a více než 2000 z nich byli sovětští zajatci.
V mnoha městech jako např. Bodø se nacházejí rozsáhlé soustavy bunkrů. V Hortenu najdete tzv. bunkr Alberta Speera, pojmenován po známém Hitlerově architektovi. V oblasti Ørlandu nedaleko Trondheimu jsou bunkry až několik pater vysoké. Granátomet v jednom z nich byl vyráběn v malém počtu a byly jimi opatřeny pouze oblasti zvláštního strategického významu. Dosah zbraně byl pouze 750 m, zato byla rychlost střelby se schopností chrlit 120 granátů za minutu, tedy na tu dobu neuvěřitelná. Strop jednoho z bunkru je 3.5 m silný a posílen betonem a má vydržet zásah tunovou pumou. V Ørlandu byste také mohli vidět tzv. Hitlerovy zuby – překážky z betonu, vyčnívající z terénu proti pancéřovaným vozidlům a tankům. Dále se tu zachoval základ třetího největšího vzdušného radaru v severní Evropě. V Trondheimu byly postaveny dva bunkry pro 16 ponorek, které brouzdaly zejména vodami Severního ledového oceánu. Nyní slouží jako archiv.
Bříza v Molde se stala norským národním symbolem. Král Haakon a korunní princ Olav pod ní našli skrýš během německých náletů v r. 1940 a fotografie těch dvou pod břízou obletěly svět a získaly nikoli nezanedbatelnou symbolickou hodnotu.
Norské Lidice – Telavåg – byla srovnána se zemí poté, co zde byli zabiti dva důstojníci Gestapa při přestřelce. Obyvatelé byli odvlečeni do koncentračních táborů v Norsku a v Německu. Muzeum přepravy přes Severní moře dokumentuje nanejvýše riskantní přepravu běženců a zvědů přes Severní moře do Velké Britanie za 2. světové války.
Civilní letiště v Sole u Stavangeru se v den německé invaze do Norska 9. dubna 1940 stalo terčem 1. útoků parašutistů ve světových dějinách. Pro Němce bylo letiště klíčové kvůli leteckému monitorování Severního Atlantiku.
Boj byl často nerovný, urputný a horlivý, jako např. na dávno předtím zrušené pevnosti Hegra v roce 1940, kdy norské síly o složení 250 mužů a jedné ženy ustály německé útoky 25 dní až do data, kdy se jižní Norsko oficiálně vzdalo. Úsilí na Hegře udělalo i na Němce veliký dojem a tamní boje získaly morální význam, který zdaleka přesáhl ten vojenský. Při mnoha místních bitvách necvičení a jinak slabší norské síly-nevojáci daleko porazili lépe vybavené německé vojáky.
Pobřežní pevnosti si kromě zmíněných můžete prohlédnout i na ostrovech Bolærene v Oslofjordu, Fjellu u Bergenu, v Erganu u Molde, v Kibergu na nejzazším severu, v Møviku, Flekkerøyi, na Listě ad. Tři poslední najdete nedaleko Kristiansandu a skýtají některé z nejzajímavějších interiérů z doby okupace. Z pevnosti Oscarsborg v Oslofjordu vyšly výstřely, které potopily bitevní křižník Blücher, první z lodí, které Neměcko vyslalo do Norska, aby zemi obsadilo. Kvůli nenasytné potřebě železa byla téměř všechny kupole nad bunkry přetaveny a kvůli zanedbávání, zarůstání vegetací a bourání při stavební činnosti po válce až po dnešek jsou další vojenské památky z 2. světové války v ohrožení. Navštivte je, dokud je čas.
