Místo toho je stále více lidí rozčíleno výhodami, jež požívají vlastníci elektrických aut. Uvádí to norský list Verdens Gang. Loni jich bylo 34 % a letos jich je již 46 %. Jon Berge, ředitel pro osvětu veřejnosti severské pojišťovny If, jež si průzkum objednala, tvrdí prostřednictvím zmíněného listu, že pojišťovna je toho názoru, že rozčílenost souvisí se silným vzestupem elektrických aut v Norsku a rychle se rozvíjejícími technologiemi: Nyní, kdy má stále více elektrických aut tytéž vlastnosti jako obyčejná auta, pociťují to lidé jako nespravedlivé, že se k nim váže tolik výhod.
Tři hlavní výhody, jež uvádějí ti, jež si pořídili elektrické auto, je úspora, ohledy na životní prostředí a tichá jízda. Mezi výhodami, o nichž rozhodli politici, patří také tyto: výsadní právo jezdit ve zvláštním pruhu jinak vyhrazeném veřejným autobusovým linkám (MHD) ve městech, plavby trajektem bez placení za vozidla (jen za přepravované osoby), osvobození od povinnosti platit mýtné, bezplatné parkování a dobíjení na parkovištích patřících okresům, osvobození od DPH a tzv. jednorázového poplatku při pořízení vozu plus úleva v podobně snížené každoroční daně na auta, což činí pořízení elektrického auta výrazně laciněji oproti koupi obyčejného vozu.
Plavby trajektem patří ke každodenním činnostem mnoha Norů, a to zejména v západní části země. Zatímco řidiči dojíždějící za zaměstnáním mohou ušetřit tisíce norských korun každý měsíc, pro trajektové společnosti vede přeprava elektrických aut k nečekaně velkým ztrátám, za něž žádají po státu zadostiučinění. Připadá jim to nepřiměřené, aby na vlastní účet musely nést následky politiky státu v oblasti životního prostředí, hlásí norský zpravodajský server www.framtida.no.
Ani stát samotný podle vedoucího poradce Tora Midtbøa z Ministerstva dopravy a spojů nepředpověděl takový rozmach ruchu elektrických aut. Podle tzv. smírčí dohody o klimatu z r. 2012 se stát zavázal k tomu, aby výhody spojené s provozem elektrických aut budou platit alespoň do r. 2017, ovšem jen tehdy, nepřesáhne-li počet elektrických aut 50000, což se předpokládá, že nastane do začátku letošního května, píše se na zmíněném serveru www.framtida.no.
V norském listu Aftenposten se lze dočíst kritiku např. Bårda Nordheima, badatele v oblasti dopravy a vedoucího společnosti Urbanet, jež vypracovává rozbory dopravy mimo jiné pro norskou vládu. Elektrická auta se musí dotovat jinak. Není důvod, aby byly velké vozy dotovány ve větší míře než ty malé. Navíc se zvětšuje rozdíl v dotacích těm, jež jezdí veřejnou dopravou a těmi, jež jezdí elektrickým autem. Finanční výhody pro majitele elektrických aut prý vedou scestným směrem, a to je znát především v hlavním městě Oslu a jeho okolí. Nordheim postrádá diskusi o tom, zda je možné dotovat elektrická auta, aniž by to hatilo přední cíl o snižování množství aut jedoucích do centra nebo z něj. Proto je nutné odstranit výhody jako projíždění mýtných branek, parkování zdarma a právo jezdit ve zvláštním pruhu, poněvadž to jen vede ke zvýšenému užívání aut.
Pro řadu Norů je elektrické auto totiž vůz č. 2 nebo 3 k tomu, jejž již vlastní. Podle průzkumu jsou pro Nory pohnutkou především vyhlídky na úspory v drahé zemi a nikoliv životní prostředí. Čísla prodeje hovoří o úspěšnosti finančních lákadel státu ve zvýhodňování těchto řidičů na úkor těch ostatních, byť je to pro stát velice nákladné. Jedině tak mohou elektrická auta konkurovat tradičním vozům. Vždyť stát může výhody zrušit v budoucnu, až budou elektrická auta zcela běžná.
Lidé uvádějí, že úspora jen za mýtné může činit 45000 norských korun ročně. Avšak celkově lze ušetřit daleko více. Dobíjet baterii elektrického vozu stojí 25 až 30 norských korun, za což v zemi většinou nedostanete ani dva litry pohonné hmoty.
Dosud letos zvolil každý pátý Nor elektrický vůz při pořízení nového auta, uvádí norský list Nationen. Podle evropské organizace výrobců aut ACEA se za r. 2014 v Evropě prodalo 58244, z nichž 18090 jich bylo prodáno v Norsku. To se rovná 12,5 % celkově prodaných nových vozů v zemi. Co se zde bude dít dále bude důležité pro budoucnost elektrických aut: malé Norsko je největším trhem elektrických aut v Evropě a proto je slibný vývoj technologií u výrobců závislý na více než uspokojivém odbytu v Norsku i nadále. Tvrdí to prostřednictvím několika médií generální tajemnice Christina Bu z norského svazu pro elektrická vozidla. Nejoblíbenější značkou je mezi Nory Volkswagen a to jak pokud jde o elektrická, tak neelektrická vozidla.
29 % Norů si přeje dobíjitelný hybridní vůz, až si příště pořídí auto, stejně tolik má v úmyslu zakoupit auto na diesel, 18 % by vsadilo na dieselové vozidlo, zatímco by si elektrický vůz opatřilo 15 % Norů. Svědčí o tom výsledky průzkumu provedeného pro list Nationen. K přání mít dobíjitelný hybridní vůz přispělo snížení daně od nového roku o 20000 norských korun.
Ovšem místní poměry s hodně jezděním po kopcích a akcelerace na hlavních silnicích mohou vést k vyšší spotřebě u hybridních vozů než u dieselových.
Některé automobilové firmy, jako Tesla, si zvolily samy vybudovat síť míst s bezplatným nabíjením pro majitele. Stále se ale řada uživatelů stěžuje na nedostatečnou hustotu sítě stanic na dobíjení. Navíc se některé tyto stanice nedají používat třeba na vozy Tesla, a to ani poté, co byly zmodernizovány, a tak musíte pro dobíjení dále, jestli vůbec dojedete. Vlastnit elektrické auto si vyžaduje více plánování. Není to tak jednoduché, že zastavíte u čerpací stanice a naberete pohonnou hmotu. A to se pozná hlavně u delších cest. Navíc hrozí, že zůstanete trčet v třeskutém mrazu na horách a taková auta-překážky se mohou stát nebezpečím pro celou kolonu, alespoň podle norského listu Sogn avis. Proto se uvažuje o tom, že budou možná mít elektrická auta přednost a že budou moci předjíždět ostatní při jízdách přes hory, kde jsou v zimě silnice zprůjezdňovány tak, že se musí jezdit v kolonách za pluhem.
Myslíte si, že jsou elektrická auta více, méně nebo stejně často zapletena do srážek, vystavována havariím a neštěstím jako vozy jedoucí na benzín nebo naftu? Těžko říct, každopádně EU rozhodla o tom, že elektrická auta, včetně těch norských, musí být hlučnější. EU totíž rozhodla, že tiše jedoucí vozidla musí mít systém hlášení pomoci zvuku, jenž bude vydáván od startu až po dosažení rychlosti 20 km/h a při couvání. Zvuk má zabraňovat nehodám a lépe upozorňovat chodce a cyklisty na tato vozidla. Odpůrci zvuku ale uvádějí, že se vyvíjejí systémy čidel, jež naopak budou upozorňovat řidiče.
Některé statistiky ukazují, že lidé do určité míry přecházejí od hromadné dopravy na elektrická auta, což vede k poklesům tržeb provozovatelů hromadné dopravy. Nevyhneme se kolonám, problémům s nedostatkem míst na parkování, zatěžování vozovek, atd. a to ještě méně, bude-li elektrických aut přibývat v pruhu vyhrazeném pro autobusovu dopravu MHD, což ji zdržuje.
Koneckonců to přece jen prospívá klimatu a kvalitě vzduchu, jenže to nebude pro společnost zadarmo, kdyby všichni jezdili elektrickými auty. Veškerá výroba elektřiny má pro životní prostředí svou cenu, ať se jedná o vypouštění látek do ovzduší, zabírání ploch, zásahů do přírody a úbytek nedotčené přírody atd. V některých jiných zemích se elektřina, jež je třeba k pohánění elektrických aut, bude vyrábět fosilními palivy, načež musí být elektřina se ztrátami cestou distribuována po síti vedení a následně se jí dobíjí autobaterie. Nicméně se pracuje na vývoji baterií schopných ukládat 5krát tolik energie za pětinu dnešní ceny a také na silnicích vedoucích elektřinu tak, aby mohla budoucí elektrická auta dobíjet baterie za jízdy. Elektromagnetická pole mají indukovat napětí na cívky nainstalované v autech. Píše o tom norský server www.dinside.no. Aby toho nebylo málo, tak automobilová firma Tesla loni zpřístupnila veškeré své patenty s tím cílem, aby se urychlil rozvoj elektrických vozidel a aby se jiné firmy odhodlaly a šly v jejich šlépějích.
