Jako kdyby nestačil mezinárodní skandál okolo odposlouchávání politických špiček celého světa. Je to tu zas a zlatým hřebem odposlouchávání je podle norských médií Norsko, spolu s Dánskem: V listopadu r. 2013 přinášela norská média zprávy o tom, jak funguje monitorovací síť americké agentury National Security Agency (Úřad pro národní bezpečnost).

Tentokrát k odhalení vedlo zmapování zařízení na odposlouchávání mobilních telefonů běžné síti, jenž provedli pomoci kontrarozvědkového zařízení pracovníci bezpečnostních agentur Aeger Group a CEPIA Technologies, pověřeni norským listem Aftenpostenem. Na jejich základě podnikl Nasjonal sikkerhetsmyndighet (Národní úřad pro bezpečnost) vlastní měření.

Tajné falešné základnové stanice (terminály), tzv. Agáty, byly používány v okolí několika z nejdůležitějších budov v Oslu, aby monitorovaly pohyby osob a vybíraly osoby na odposlouchávání a čerpání dat z mobilních telefonů. Signály zařízení byly zaznamenávány mj. poblíž parlamentu, úřadovny vlády a bytu premiérky, dále ve finančních čtvrtích Aker brygge a Tjuvholmen. Zařízení ve čtvrti Aker brygge oklamávalo kolemjdoucí uživatele tím, že vysílalo silné a velmi neobyčejné signály po dobu 20-40 vteřin, načež se na několik minut odmlčelo tak, aby bylo odhalení obtížnější.

Několik málo dní po odhaleních je většina signálů z vysílačů pryč. Někdo je vypnul. Těch málo vysílačů, jež zůstávají, vysílá daleko slabší signály a operují s menším krytím, přičemž signály jsou soustředěnější. Tajná policie z odposlouchávání podezírá cizí země. Kauza se vyšetřuje.

„Pravděpodobně se jedná o reakci na zveřejňování a další náznak toho, že tam byly aktivní systémy monitorování,“ tvrdí Kyrre Sletsjøe, jenž má dlouholeté zkušenosti z vojenských zpravodajských služeb a nyní vede firmu CEPIA Technologies.

Tajná policie prohlásila, že proti tomu dlouho varuje a upozorňuje na vysokou aktivitu zpravodajských služeb v Norsku a vůči němu a že na odhalování nezákonné zpravodajské činnosti technickými metodami ve prospěch cizích států pracuje řadu let. Arne Christian Haugstøyl, vedoucí sekce prevence tajné policie, se nechal slyšet, že pro tajnou policii nemá cenu hledat a objevovat samotná monitorvací zařízení, nýbrž podnikat preventivní opatření a omezovat zranitelnost. Před zveřejněním tajná policie o materiály nestála. Později prohlásila ředitelka tajné policie Benedicte Bjørnland, že „ošetření listu Aftenposten dává důvod k znepokojení.“

Norský ministr spravedlnosti Anders Anundsen nejprve odmítl, že by mohly být tajné základnové stanice rozmístění v rámci zákonného monitorování norských úřadů. Nyní se nechal slyšet, že „neručí za to, že by zařízení nemohlo být norské.“ Ani Národní úřad pro bezpečnost, ani tajná policie nehodlá odpovídat na otázky k měřením provedeným listem Aftenposten.

Ředitelka úřadu Nasjonal kommunikasjonsmyndighet (Národního úřadu spojů) Elisabeth Aarsæther prohlásila, že by ráda oněmi informacemi disponovala dříve, než list Aftenposten a svolala na krizové jednání telekomunikační firmy. Tajná policie projevila nepochopitelný nezájem, aby se pustila do rozsáhlého materiálu, jenž byl výsledkem snah onoho listu. Nikdo nepochopil, že právě ona zodpovídá za bránění odposlechům a každý si připadá výhradně zaneprázdněn preventivní prací.

Proč žádný odpovědný úřad nezkoumal situaci způsobem jako onen list? Technologie falešných základnových stanic je známá již řadu let. Přesto předstírají překvapení. Jak se bude vysvětlovat nepřijatelná pasivita policie a dozorčích orgánů, pokud jde o pátrání po těchto rozvědkových instancích a tím zastavit zločineckou činnost, jež může postihnout kohokoliv, kdo se pohybuje po centru Osla?

Dokud nebudou ony otázkyzodpovězeny, pak je možné zmiňované úřady a orgány považovat za komplice zločineckých struktur. Nejasné rozdělování úkolů mezi úřady nic neomlouvá a k opatřením se může sáhnout i v době, kdy probíhá vyšetřování. Někdo je líný na to, aby si to představoval, někdo ty informace má, ale nevystoupí s nimi dále na veřejnost. Norské úřady odmítají odpovědět na otázku, jak často užívají falešné základnové stanice. A něco nehraje, pokud jde o ministra spravedlnosti: ten podle listu Aftenposten rozeslal návrh, aby bylo jak tajné, tak běžné policii umožněno převzít kontrolu nad mobilní sítí ve větší míře, než je tomu dnes, a to právě pomoci falešných základnových stanic.

To, co především umožňuje špionáž prostřednictvím falešných základnových stanic je to, že si mohou získávat přístup k celosvětové síti mobilních telefonů nezávisle na používané technologii. Píší to badatelé Do van Thanh a Jan Audestad prostřednictvím zmíněného listu Aftenposten. Ještě dlouho se bude velká část mobilní sítě zakládat na GSM, jejíž hlavní slabostí je to, že mobilní terminál neautentizuje síť, aby rozhodovala jestli je skutečná nebo falešná. Ve snaze zastavit používání falešných základnových stanic se někteří pokoušejí vyvinout vlastní androidovou aplikaci. Jiné řešení může spočívat v naprogramování SIM karet tak, aby se terminál nespojoval se stanicí fungující přes GSM, pokud se zároveň nachází v oblasti, jež je pokrytá 3G nebo 4G stanicí dostatečné kvality. Též by mohl mobilní terminál odmítat spustit rozhovor, nebude-li šifrován. Zmínění badatelé nedoporučují používat Agáty k potírání kriminality, jelikož je to příliš nejistá metoda.

Natolik moudré bylo rozhodnutí z r. 2009 pro čínského státního dodavatele zvlášť kritické komunikační infrastruktury? Jsou falešné základnové stanice, jež byly odhaleny listem Aftenposten, tajnou součástí instalovaného zařízení, které se běžně používá? Věrohodnost řady veřejných činitelů napříč politickým spektrem se tímto dostala na šikmou plochu.

Ti z Norů, kteří nějaký čas žili v některé ze zemí bývalého východního bloku a mají ještě živě v paměti cvakání v pozadí hovoru, mohou mluvit o naprosto zbytečných odposleších soukromých hovorů na téma počasí nebo o tom, jak se máme, těm je známo, jak tajné služby meškali své zdroje na lidi, kteří ani trochu nemohli být nějak nebezpeční, natož aby byl důvod je nějak monitorovat. A také kvůli tomu šlo hůře přijít na stopu někomu opravdu nebezpečnému, jako např. takovému Breivikovi.

Předkládaný případ odhaluje, jak málo norské úřady v různých dobách se snažily odhalovat špionáž tohoto druhu a jaké postoje řídí oné úřady. Je-li celá společnost postavená na rozprašování odpovědnosti, zůstanou neustálé nekompromisní řeči o ní většinou pouhým plácnutím do vody. „Jsou dosavadní vysvětlení výrazem neznalosti nebo toho, že neví kde získávat oné znalosti? Vždyť se tu najde několik komunit odborníků na bezpečnost mobilních telefonů.“ Tvrdí to listu Aftenposten jeden z nich, Josef Noll.

Britská bezpečnostní firma Delma, jež spolu s dalšími firmami asistovala listu Aftenposten při odhalování , označuje prostřednictvím svého zástupce Gordona McKaye zjištění za „krajně znepokojivé“ a firmu překvapuje to, že ještě neproběhl výslech britškých odborníků na odposlouchací zařízení norskou tajnou policií.

Ovšem již zmíněný Kyrre Sletsjøe z firmy CEPIA Technologies vyslechnut skutečně byl, jenže již v rané fázi výslechů nabyl přesvědčení o tom, že hlavním cílem úřadů nebylo zjistit kdo za odposloucháváním stojí, nýbrž paradoxálně případné vady v souvislosti s měřením.

Bývalý soudce Nejvyššího soudu Ketil Lund vedl parlamentní komisi, jež zkoumala tajné služby a je dnes jedním z 60 komisařů Mezinárodní komise právníku. Vůči zmiňovanému listu Aftenposten vyjádřil, že není překvapen tím, že s odhaleními přišly noviny a nikoliv tajná policie. Podle Lunda je nanejvýš normální, že tajná policie neodhaluje monitorovací činnost, o to méně tu americkou, jež má za úkol, aby nás proti ní chránila. Byla to tajná policie, jež např. dovolovala a svými agenty napomáhala k monitorování norských občanů Američany a nechala je probíhat léta, než ho odhalila norská soukromá televizní stanice TV2. Dosud jsme se nedozvěděli, co se skutečně dělo. Z netečných reakcí tajné policie na aktuální odhalení vyplývá, že je přirozené, aby se v tomto případě ihned vzpomnělo na Američany.