Studenti jsou jedinou skupinou v norské společnosti, která si musí půjčovat na živobytí. Při nízkém příjmu, nezaměstnanosti, vykonávání vojenské služby, péči o děti nebo částečné či úplné invaliditě jim zařídí státní banka poskytující studentské úvěry odklady splátek, osvobození od povinnosti platit úroky a v některých případech dokonce i vymazání dluhů. Onemocníte-li nebo narodí-li se vám děti, máte nárok na stipendium.
V Trondheimu se studenty jen hemží a jsou vítaným zdrojem příjmu pro obchodníky a podnikatele, stejně jako pro ty, kteří jim pronajímají privátní bydlení, což je rozšířeným způsobem přivydělávání mnoha majitelů bytů a domů. Někteří prohlásili „Bez studentů bych tu nebydlel.“ Přísun něčeho nového, svěžího a horlivého městu, jako je toto, jedině prospívá.
Ovšem mají-li se mít studentská města dobře, musí se také studenti mít dobře ve městech, kde žijí. Za každé očekávání je alespoň jedna starost: kde budu bydlet? Zvládnu studia? Budu mít kamarády? Zvládnu vše zaplatit? Podle jednoho šetření má jeden z pěti studentů psychické problémy. Za tím se skrývají očekávání toho, že jste vidět a že se podílíte na nejrůznějších činnostech a dosahujete úspěchů a navíc osobní finance. Ty podle Anderse Kvernma Langseta, předsedy Norského studentského svazu, prostřednictvím norských médií vysvětlují, proč 42 % studentů studia nedokončí.
Každým rokem se zahájením akademického roku přicházejí zprávy, jež různými způsoby vyprávějí o tom, co ví snad každý: že studenti nejsou finanční elitou národa. To jsou snad jen potvrzeními toho, proč jsou studenti studenty. Důležitou příčinou toho, proč absolvovat vysokou školu, je aby si v nepříliš vzdálené budoucnosti vydělávali peníze. Ovšem návyky nejen ohledně bydlení vypovídají o tom, že mnozí studenti mají prostředků celkem dost.
Proč by se jinak „shlukovali“ do nejdražšího a nejatraktivnějšího pásma v centru a nejbližším okolí? Při trochu větší dojezdové vzdálenosti lze okrájet ceny na bydlení na polovinu, a to i po odečtení výdajů na dopravu. Řada studentů štědře utrácí za občerstvení a hotové jídlo. Vlastní očekávání i očekávání okolí na to, na co mají utrácet, činí jejich živobytí drahým. Mnohým by snad prospěl střízlivější pohled na vlastní utrácení. Podle některých, jako např. komentátora Gunnara Okstada v listu Adresseavisen, je největší hrozbou osobním financím právě náročnost požadavků na pohodlí a vznešenost.
V diskusi o dnešních studentech cosi nesedí. Buď jsou označováni jako tvrdě se dřoucí a pilné včelky, jež jsou nucené bojovat o každé chomáček pylu. Anebo jsou nenažranci, jež si žijí nad možnosti a jen si odběhnou k otčím či matičce, nevystačí-li si s podporou od státu. Od čeho ale není úniku je fakt, že Norsko je neobyčejně drahou zemí a ceny rychle rostou. Studentský úvěr – t.č. 9785 norských korun měsíčně, má krýt nájem, stravování, knihy, telefon, dopravu, zábavu atd. Z uvedené částky se v případě úspěšně absolvovaných zkoušek a samostatného bydlení (tedy nikoli u rodičů) 40 % promění ve stipendium. Z pobírané podpory jde podle studentského časopisu Under dusken 74 % na náklady na bydlení. Podle zprávy norského statistického úřadů si byt pronajímá sedm z deseti studentů. Proto to snad již nikoho nepřekvapí, že 94 % norských studentů kromě studií pracuje na částečný úvazek a 84 % z nich tráví léto na brigádách. Bez nich a bez podpory od rodičů je stěží možné si představovat, aby bylo vzdělávání pro všechny tak, jak se nejen v politických kruzích hrdě prohlašuje.
Není pochybu o tom, že řada studentů pracuje více než by měla a na úkor volného času a tedy i sil a motivacím ke studiu. Někdo proto, že si myslí, že by měla být životní úroveň měřitelná s dávno etablovanými rodiči a výdělečně činnými vrstevníky. Čím více se pracuje, tím vyšší je spotřeba. Neplatí to pokaždé, většinou ale ano. Jako začarovaný kruh to mnohdy vede k dalším směnám a „vedlejšákům“ a ještě vyšší spotřebě. Není divu, že zůstane studentům málo času na to, aby byli studenty, avšak zároveň uvedené skutečnosti ztíží argumentaci, že norští student nemají dostatečný finanční prostor.
Mnoho dobrovolníků se snaží být kmotry novým studentům, starat se o jejich vřelé uvítání, psychické zdraví, bezpečný a hladký průběh návratů z centra měst po návštěvách nočních podniků, a společenské trávení volného času. Kmotři sklízí kritiku za to, že jejich uvítání není ničím jiným než alkoholové orgie. Jenže žádný alkohol pro řadu lidí také není žádným řešením.
Ve Společenském domě studentů, jež se provozuje na dobrovolné bázi, se odehrává mnoho diskusí, přednášek, kvízů, koncertů, uměleckých projevů, divadelních představení, festivalů, rautů, kurzů atd. Jen v městě Trondheimu je dobrovolníků přes 1300. Ovšem být dobrovolníkem a současně aktivním studentem je někdy obtížně slučitelně, pokud jde o strávený čas a vynakládané síly.
V r. 2003 vydala organizace mj. zahrnující členy studentského svazu, města Trondheimu a tamní technické univerzity tzv. právně schválená záruka navázání partnerského vztahu. Spočívá v tom, že se studenti v Trondheimu zaručeně zamilují a najdou si alespoň jednou v průběhu studia partnera/partnerku. Pro platnost této záruky to však vyžaduje i vlastní úsilí. Původně měla být opatřením na to, aby do města přitahovala více studentů a za tu dobu byly zorganizovány různé aktivity, soutěže atd. Záruka se proslula a hovoří se o ní mnoha jazyky světa. Podle zakladatelky záruky Tove Lill Karlsenové se může jednat až o 20000 vzniklých partnerství jen za uplynulých deseti let.
Jaké jsou studentské organizace? Studentský parlament je hlasem studentů ve většině záležitostí, změn a úprav, jež se dotknou studentů a členové parlamentu zasedávají ve vedeních a radách univerzity, kde se např. podílejí na rozvoji inovativních forem vzdělávání a zabezpečování kvality. Navíc mají studenti svého ombudsmana a „Sněm pro pohodu studentů“, jenž rozhoduje o minimálních standardech. Studentská rada vede dialog se zastupiteli města a stará se o a záležitosti, které ovlivňují studentský život a vztahy studentů k městu. Je jejich poradním orgánem a přímou linkou studentů k němu. Prostřednictvím rady se mohou studenti vyjadřovat k záležitostem, jež se projednávají v městské radě nebo nastolí nové náměty. K nim patří např. situace v oblasti bydlení, veřejné dopravy, nabídky sportovních aktivit, kultury a zdravotní péče. Jako první město v Norsku vypracovalo město Trondheim spolu s orgány studentů a organizací podnikatelů a živnostníků ve městě akční plán zvaný Celostní studentská politika s opatřeními pro to, aby město i nadále zůstávalo údajně „tím městem, kde se mají studenti zdaleka nejlépe.“
Studentský spolek se zabývá ubytováváním studentů a provozem sportovních středisek, zdravotních poraden, psychosociálních zdravotních služeb, menz, kaváren a mateřských škol, organizováním hlídání dětí, kurzů ovládání stresu, depresí a pití alkoholu, plánování času, vedení, účetnictví, odvažování se promluvit veřejně atd. Studentům jsou navíc propláceny mimořádné výdaje na úraz, nemoc, zubního lékaře atd. Nabídka sportů a výletů, na nichž se může student podílet, je široká a ke konci akademického roku se pořádají utkání, kde se střetnou týmy jednotlivých škol. Na to vše jdou symbolický semestrální poplatek a příspěvky od státu, kraje i města a na některé akce navíc od sponzorů z řad podnikatelů a živnostníků. Školné se tu neplatí a ani se o něm neuvažuje. Je to ale vůči nestudentům demokratické, když se bere v potaz kolik studentů svá studia ani nedokončí?
