Přežila monarchie sebe? Stala se z Norska a.s. rodinná firma? Každá organizace může mít radost z maskota, jenže tady nejde o rozmáhající se zlozvyky vměšovat se do stranické politiky a zvláštních zájmů, o nichž pojednávají parlamentní poslanci? Právě kvůli takovému vměšování byla před 200 lety zrušena samovláda a vznikla ústava.

To ale ještě neznamená, že by královské rodině něco bránilo v tom, aby jakožto soukromé osoby ventilovali své názory a přesvědčení. Avšak její legitimita spočívá v tom, aby působila jako spojovací článek všech táborů a držela se stranou politických otázek, které jsou ve veřejném prostoru sporné. Přinášet rovnováhu se rodině prý nedaří, naopak čím dále více vystupuje jako politický prvek, a to údajně zejména v otázkách životního prostředí, klimatu, přistěhovalectví a otázkách etických hodnot.

To zase dělá z více lidí příznivce přeměny Norska v monarchii, z nichž někteří zasedají v současné norské pravicové vládě. Podle šetření provedeného pro norský list Verdens Gang se počet zpochybňovatelů jen za dva roky zvýšil z 10,5 na 15,6 %, zatímco je 19 % letošních dotázaných pro zrušení monarchie, zato jich bylo před dvěma roky 14,8 %.

V knize „Republika Norsko“ komentátora norského listu Dagens Næringsliv mu jde o to, aby si člověk volil své vůdce. Jemu běží o princip, že máme-li již mít politika jakožto hlavu státu, tak ať si ho volíte sami! Proto by měl být ten, komu na demokracii záleží, proti královské rodině.

Alternativa za královskou rodinu některé lidi odstrašuje. Jistí politici, kteří by mohli pro pozici prezidenta přicházet v úvahu, lidi děsí. Nemají-li voliči vliv na jednoduché komunální volby, jaké by teprve měli mít na příp. prezidentské? Vliv bude v lepším případě velice nepřímý. Při zachování monarchie alespoň budeme vědět, s kým máme tu čest. Prý hamižní politici nejsou zrovna zárukou stálosti a předpovídatelnosti! Přesně tak, jako když si děti myslí, že je dobré vědět, že se mohou vracet k bezpečnému domovu s matkou a otcem, je pro běžného Nora bezpečné mít, aby měli krále, jenž tu má být pro všechny.

Napsal jsem pro všechny? Nezastupuje určité zájmy, nebo se jim snad dokonce zaprodal? Svými vysokými příjmy a spotřebou prý nic nenasvědčuje tomu, že by královská rodina kázala vodu a pila víno. Naivita snoubící se s dvojí morálkou bývá špatným východiskem pro věcné uvažování.

Korunní princ Haakon má za to, že neporušuje nestrannost, již by měl ctít jakožto člen královské rodiny a pořadatel konference o průmyslové a daňové politice: „jen připravím půdu pro místo setkání (mladým manažerům), a pak to budou účastníci, kteří budou mít na starosti obsah.“...„Chci být ve styku s celou norskou společností od dobrovolníků až po armádu a byznys“ Mezi kritiky byl profesor politologie Trond Nordby, podle nějž je nešťastné, aby korunní princ, jenž je sám osvobozen od odvádění daní, tímto způsobem nastavoval podmínky diskuse o budoucí daňové politice a vyzval ho k odstoupení.

Evropští odborníci na monarchii podle norských médií míní, že sporné činnosti poškozují norskou královskou rodinu. Ta zásadně nehodlá nic komentovat, a právě to, že jí nezáleží na mínění ostatních o její roli a nepociťuje počínající nerespektování občanů, je prý na pováženou, protože to ji v rozporu s dlouhodobými tendencemi postupně vzdaluje vlastnímu národu. Dosud existovala díky osobním kvalitám jako např. střídmosti (jako např. u Olava, otce současného krále Haralda) a kontinuitě těchto kvalit, jež ustupují velkému neznámemu, což je označováno jako náznaky slábnoucích královských vůdčích schopností.

A zde jen výběr kontroverzí poslední doby: korunní princ Haakon a jeho choť Mette-Marit jsou obviňováni z budování soukromých spojenectví mezi norskou mediální, kulturní a hospodářskou elitou, dále z toho, že se vydávají na poutě s vůdcem sociálně demokratické strany, zatímco se distancují od veřejného školství, když umístili své dětí do soukromé školy, či z toho, že ospravedlňují „pronájem“ děloh chudých Indek na to, aby rodily děti norským bezdětným párům.

Není mnoho těch, jež znají Jamese Randiho. Superskeptika, jenž sliboval milion dolarů tomu/těm, kdo mu ukáže, a dokáže, nadpřirozený jev. Snad to nebude žádným překvapením, ale ještě si nikdo tuto odměnu neodnesl, navzdory tomu, že od prvního příslibu odměny již uplynulo 50 let. Stojí za zmínku, že milion neskasírovala ani norská princezna Märtha Louise, jež požadovala podle mnohých nestoudných 1540 norských korun za účast na semináři, jenž údajně měl uvést účastníky do kontaktu se zesnulými proto, aby se lidé vypořádali s někým, s kým má nevyřízené účty.

James Randi odhalil známého ohýbače lžic Uriho Gellera v 70. letech a ten byl od té doby odhalen několikrát. Před pár lety navštívil Randi Norsko. Byl velice udiven z víry Norů v nadpřirozeno. Bývalý ministr zdravotnictví Bjarne Håkon Hanssen důvěřoval alternativnímu léčení před tím, než spravoval úřad. Uzdravil jeho syna, přičemž jej ani nenapadlo, že se mohl z koliky vyléčit samovolně.

Ve spiritismu se pravděpodobně točí mnoho peněz, a to také díky mnoha osamělým a zoufalým lidem. Snad je to snem všech, aby měli zisk z něčeho, co nepodléhá nástupům a poklesům burzy, kde netřeba smlouvat. Jenže nejde pak zároveň o nemorální kšeftování?

Jsou takoví, kteří tvrdí, že darem od Boha získali schopnost stýkat se s anděli a promlouvat se zesnulými, dokud je někdo ochotný za to draze platit. Jednou něco, o čem jsou mnozí přesvědčeni, že je čiré šejdířství, šarlatánství a uvádění v omyl, jsme pak o tomtéž třeba biskupem ukvapeně přesvědčováni, že tomu máme věřit. Ty hlasy v hlavě povolávající princeznu k tomu, co nazývá darem od Boha bývá v psychiatrii řazeno mezi zlověstné znaky mentální nerovnováhy. Jenže pokud to náleží k víře se to přijímá a najednou nejde o nepříčetnost, kvůli níž můžete podle výkladu psychiatrie být nebezpeční sobě i ostatním.

Dříve princezna provozovala Engleskolen (Andělskou školu), nyní firmu Soulspring. Podle vlastních slov usiluje o to, aby svou činností byla věrná sobě, odmítá ale komentovat, zda se zamýšlí nad tím, čemu monarchii vystavuje. Pózovala s andělskými křídly, o nichž tvrdila, že se vynořují na těch nejdivnějších místech a že jde o důkaz komunikace s anděli, ovšem časem přiznala, že pravděpodobně pocházejí od ptáků (ale provádět na nich testy DNA odmítla).

Dlužno říci, že jak v katolické, tak v pravoslavné tradici jsou lidové představy v daleko větší míře přijímány, než v té severské protestantské, jež učí, že smrt znamená tečku a že lidé žijící v žalu s ním také musí vyrovnat, a to se na postojích Norů také může odrážet.

Někteří se domnívají, že by mělo být samozřejmostí, aby korunní princezna neužívala královský titul v komerčních souvislostech, na to, aby vedla lidi k pověrčivosti a vydělávala na tom (apanáž nepobírá). Jinde se nepovoluje zavádějící propagace výrobků ani služeb a člověk má záruku za to, že co se o nich tvrdí, to také obstojí ve zkoušce. Pohrává si princezna a manipuluje s vírou a psychikou lidí, aniž je nad činností vykonáván nějaký dozor?

Jedna věc je, zda osobně věříte v nadpřirozeno, v léčivé dary a schopnosti vidět bytosti, jež ostatní nespatří. Věcí druhou je, zda jsou vaše činy slučitelné s funkcemi a se symbolickými hodnotami, které zastáváte. A vede to ke znevažování monarchie jako instituce nebo se tak děje jen přispíváním mediálních konstrukcí?

Máme mlčky připouštět, aby členové královské rodiny zacházeli stále dále, aby si sami definovali svou roli podle vlastních předpokladů, aby žili v souladu s ní v rámci zbytků (podle některých zastaralého) státního zřízení, nebo je donutit k tomu, aby se stali jedním z nás, když sami své úlohy nechápou?

Třeba jsou to zrovna dělítka mezi královskou rodinou a politikou, jež zajišťovala životaschopnost monarchie v Norsku. List Aftenposten prostřednictvím svého šéfredaktora Haralda Stanghelleho uvádí, že monarchie stojí a padá s jejími osobnostmi. Nelze rozlišovat mezi institucí vlády a osobami, kteří ji vykonávají. Jejich rozhodnutí a otázky a kauzy, do nichž se pouští, vytváří obrázek národa o tom, co je monarchie.