Politické chvění v několika evropských zemích zatím nemá přímý vliv na naší politické scéně, ovšem je zřejmé, že značná část Evropy, a to i země, do kterých by to snad nikdo neřekl, jsou znovu vlastenecky zaměřené a lidé se chtějí řídí sami a nenechávat se balamutit a manipulovat sebou v politických krajinách, kde pokud jde o řadu choulostivých a přitom politiky a tzv. znalci šeredně podceňovaných otázek a nálady dlouho ptáček nepřeletěl, natož aby tam prošel los.

Stojaté vody se pořádně rozechvěly. Lze pochopit, proč občany dávající hlas bojkotovaným a nejmenovatelným stranám tzv. pokrokoví lidé, liberálové, či socialisté skutečně nenávidí. Protože toto je snad projevem patriotismu a tím pro ně krokem zpět. A ten je jednou z největších hrozeb progresivnímu systému. Nicméně je překvapivé, jak tito progresivní lidé, jež o sobě tvrdí, že jsou tak tolerantní, mohou být tak fanaticky zaujatí etnickou příslušností lidí, přičemž se káli a zpovídali, aby posilovali kolektivní pocit viny a hanby, důležitých to součástí jejich víry.

Kdyby Senegal chtěl zítra uzavřít své hranice, nikdo by nevykřikoval „rasismus“. Kdyby Švédsko ale udělalo to samé, spustí se démonizace všech, jež jsou proti přistěhovalectví, jenž je vnucováno výhradně zemím, kde původně dleli jen bílí. Pokud nechcete, tak vás k tomu donutíme.

Bylo dřívější jednobarevnější Švédsko lepší? A co takové Norsko? Jak bylo na tom? To se ale ti, jež mluví o rozmanitosti kultur, pořádně naštvou. Jen při myšlence na to. To přece nejde. Byť jim údajně nejde o barvu pleti. Těm o to v skutečnosti jde nejvíc. Kdyby jim o to skutečně nešlo a barva nic neznamenala, podporovali by ti, jež vidí pokrytectví, dvojí morálku, ignorování a lži zavedených stran a uskupení, jež jdou proti vlastním lidem. Můžou mít pochopení pro to, aby si jiná etnika chtěla zachovávat své obyvatelstvo a svou kulturu, ale vlastní? Jen to ne. Přece to by vedlo k udržitelné globální rozmanitosti a ne ke konfliktům, rostoucí zločinnosti, segregaci, ghettům, paralelním společnostem a tak by se dalo pokračovat.

Vše, co přispívá k tomu, aby bylo postupem času původní obyvatelstvo obměňováno, se nazývá antirasistické a to, co přispívá k zachovávání západních etnik a kultur, aby byly ve vlastních zemích v převaze o něco málo déle z dlouhodobé historické perspektivy, se nazývá rasistické. Říká se, že dobrovolně, sice pomalu, ale jistě a vlastním přičiněním, pácháme sebevraždu, na vlastních etnikách a kulturách a obyčejní lidé jsou rukojmí, ale svým způsobem i spoluzodpovědní s těmi, kteří chtějí až do vyhlazení sebe přijímat lidi ve víře, že jejich země musí být za každou cenu kotlíkem různých kultur. A pokud dobrovolné začleňování nefunguje, tak sáhneme k donucování.

Jde jim o ospravedlňování přistěhovalectví, začleňování a asimilaci. Kdyby skutečně chtěli pomoci, najde se spousta možností, jak pomáhat, jež nezahrnuje přistěhovalectví, začleňování a asimilaci, aniž by to bylo na úkor vlastního obyvatelstva. Třeba v jejich vlastních zemích, popř. v sousedních zemích.

Až cca. do r. 1968 bylo Norsko jedním z etnicky nejjednolitějších národů v Evropě, možná na světě. Od té doby probíhá stěhování národů do Norska a tím demografická revoluce. Modely prognostik a propočtů se přepočítávají a podle nejostražitějšího scénaře norského statistického úřadu mají být Norové za 20 let v menšině v Oslu a za 50 let v celém Norsku. Pokud budeme do země brát další statisíce lidí /máme dostatek prostoru/ se nemusí stát to, že budou nové a nakonec dominantní „přistěhovalecké strany“ vládnout směrem k tradiční ponoršťování toho geografického území, na nějž se dostali - proč by to dělali? Pak mohou ti, jež pro to budou cítit potřebu, dožadovat se práv praobyvatelstva a budou svádět boj za svá práva tak, jak se jich v posledních desetiletích domáhají Laponci.

V dnešní společnosti Norsko a.s. smí každý myslet vlastenecky... pouze Norové ne. Pokud jejich řeči o tom, že se má dbát na rovné hodnoty u všech byly pravdivé, nemohli by třeba nazývat všechny, jež volí určitou stranu nebo dokonce tu většinu, jež je proti přistěhovalectví, rasisty. Jelikož jsou obyvatelé západní země stále ještě převážně bílé pleti, je v pohodě generalizovat celé obyvatelstvo. Generalizovat skupinu přistěhovalců není pro tyto lidi ok, zato generalizovat skupinu bílých je ok. Proto je vidět, že jim je zcela lhostejné, zda berou stejně všechny nebo ne.

Pokud starost o hodnotu všech skupin znamená zacházet se všemi rovně, tak je vidět, že nezacházejí se všemi skupinami rovně. Proto nesedí to, co říkávají. Ve skutečnosti nejsou pro to, aby měly všechny skupiny stejně vysokou hodnotu, jen to říkávají, aby to znělo pěkně. Vše jsou zástupné argumenty jen proto, aby ospravedlňovali další přistěhovalectví, když se to zrovna hodí. Nejde jim o fakta, stastistiky. Poukazováváním na jednotlivce a jednotlivé rodiny, jež se využívají v médiích se snaží odpoutávat od celku, od hlavních trendů, od toho, co se skutečně děje, totiž že se z většiny pomalinku ale jistě stává jedna z mnoha menšin ve vlastních zemích, že se odbouravají jistoty a že bezpečnost již je hudbou minulosti.

V dřívějších dobách někteří lidé dali za vlast svůj život. V současné době spíše převažují ti, kteří dávají vlast za lepší vlastní životy pod záminkou, že je to pro lepší život nás všech. Příznačné jsou projevy malosti vůči vlastnímu etniku a kultuře a neochota ji uznávat jako specifickou: nic zvláštního neznamená, mermomoci bagatelizují význam a svébytnost norského původu, třeba předmětů hmotné kultury a útočí na ně a zesměšňují je, zatímco vyzdvihují vše cizí.

Globalisté a unionisté rozdávají země kousek po kousku, aniž se ptají. Používají všechny západní svobody, za něž naši dědové padli, k tomu, aby podkopávali a znemožňovali lidi, jež chtějí to samé. Svoboda je krvavý sport a jen výjimečně vyhrálo nenásilí. Přitom se běžní obyvatelé starají více o to, aby byli politicky korektní, jsou příliš ustrašení, zmatení a roztříštění, než aby se starali o to, co je převálcuje.

Ve své dychtivosti dosáhnout ideologického snu a levné pracovní síly se zřejmě rádo obětuje po staletí vynakládané úsilí naších předků. Dějiny mívají ve zvyku potrestat ty, jež jsou ve skluzu. Za dvacet až třicet roků velmi pochybuji, že novodobé norské dějiny budou dobrým příkladem k následování. Norsko se stalo sdíleným zbožím, mocenská elita zabrala to, co jí nepatří, rozdává se všem, kdož o ni mají zájem, bez ohledu na pro ně záporné hlasování o členství v EU, proti průzkumům ukazující odpor k přistěhovalectví a vůli, aby si Norové určovali svůj osud sami.

Pokud by se děti stále ještě učily o tom, jaké je to požehnání, když žijí ve svrchované zemi, mají svou vlastní kulturu a právo určovat o tom všem, pak by pravděpodobně ukápla nejedna slza. Co se stalo s matičkou Norskem? Spletla se při výběru přátel? Házela perly sviním? Byla příliš hodná? Chtěla toho překousnout přespříliš? Zapomněla na své vlastní dcery a syny?

Někdo namítá prostřednictvím norského deníku Verdens Gang, že stěžejním problémem spočívá v tom, že většina etnických Norů dnes sotva má etnickou norskou identitu, ať jsou to liberálové se silnou humanistickou identitou, nebo se jedná o socialisty se silnou třídní identitou, přičemž jsou pro ně třeba odbory důležitější než jejich norství.

Národní identita má být vymazána a soudržnost oslabena. Je tu něco, co vytváří chladnou společnost bez sounáležitosti, tak je to společnost bez tradice a bez smyslu pro pospolitost s těmi, s nimiž člověk má žít. Za několik desetiletí budou pravděpodobně převládat zcela odlišné tradice např. v zákonodárství. To budou tradice mimo jiné ze Středního východu a Afriky, jež budou sloužit jako platnou normou o tom, jak má vypadat společnost.