Patřilo Norsko k zastáncům tvrdé linie, či k těm umírněnějším zemím? Lze spekulovat o tom, že v diskusích o sankcích šlo norské vládě hodně o zachování norské pozice jakožto bilaterálního partnera Ruska. Pro jaká odvětví se třeba snažila prosadit výjimky? Zatím nevíme. Zůstalo to v diplomatických kuloárech.

Rozhodnutí o norských sankcích padlo v tzv. rozšířeném zahraničněpoliticko-obranném výboru za zavřenými dveřmi. Vláda se poté, co se poradila s parlamentem, připojila k opatření EU. V souladu s tzv. evropskou strategií norské vlády časově přizpůsobila norské pohledy na věc v předstihu ve vztahu k tomu, kdy se o sankcích rozhodne v Bruselu. Norská ministryně pro rybolov Elisabeth Aspakerová přes sdělovací prostředky tvrdila, že “kvůli blízkosti Norska k Rusku má Norsko zvláštní zájem na tom, aby se mezinárodní společenství bouřilo proti ruskému užívání moci”. Rybářské odvětví linii vlády zatím až na některé jednotlivé výrobce podporuje.

Zato se někteří Norové, jako např. obyvatelé pohraničí, obávají, že sankce budou znamenat pro norsko-ruské vztahy, které se budují dlouze a těžko, výrazný krok zpět. Jde především o vojenskou spolupráci, ale také třeba o součinnost při ochraně arktického životního prostředí a společné hranice, které zažívají rozmach v přeshraničním styku. Podle norského ministra zahraničí Børgeho Brendeho prostřednictvím norských médií jsou sankce proti Rusku podle pravidel Světové obchodní organizace povoleny, zato ruský protikrok prý není v pořádku. Jeden norský profesor práv jménem Peter Ørebech dokonce tvrdí, že ruské sankce jsou nelegální podle pravidel Světové obchodní organizace a pokud bude Norsko proto nim protestovat a soudní orgán organizace dospěje k tomu, že zákaz dovozu je nezákonný a Rusko ho odmítne zrušit, tak to může vést k tomu, že Rusko o své členství v organizaci přijde.

Tím, že Rusové zakázali dovoz ryb a mořských plodů, přišli norské rybí farmy o desetinu odbytiště. Velké objemy ryb musí za krátký čas nalézt využití jinde a to ještě k tomu v období roku, kdy je výroba největší.

Podle vyslankyně norské Agentury pro ryby a mořské plody Ingrid Dahlové Skarsteinové prostřednictvím norského listu Adresseavisen zatím není znát, že by byly v ruských obchodech norské ryby a mořské plody nahrazeny výrobky z jiných zemí, ani to, že by jiné rybářské velmoci zahajovaly marketinkové kampaně. Začínají ale docházet zásoby čerstvých lososů, kterých se do Ruska prodává nejvíce.

Ryby v sádkách rostou nejlépe v létě a nyní musí být loveny z vody, aby nebyly překročeny meze předpisů pro max. hmotnost ryby na každou povolenku, tedy 780 tun ryb (platí pro jižní a střední Norsko). Je-li rybám povoleno, aby rostly déle, pak bude mez překročena. Je třeba zohledňovat biologii ryb, proto není přizpůsobení se moc možné. Ovšem jedním z dočasných protiopatření proti zákazu Ruska a na získání času na přeorientování se na jiné trhy je povolit více ryb v sádkách. Jinak by museli razantně snižovat ceny ryb, na něž nemohou rychle nalézt nová odbytiště.

Odvětví se nyní snaží prodávat více jak stávajícím, tak novým zákazníkům. Za půl roku může zvýšený celosvětový objem prodeje vyvážit za odpadnutí ruského trhu. Proto jsou očekávání na cenu např. lososů příští rok zhruba na stejné úrovni jako před ruským zastavením dovozu. Světová poptávka roste zhruba o 6 % ročně.

70 % norského vývozu do Ruska dosud tvořily ryby a mořské plody. Prozatím na jeden rok bude pozastaven dovoz norských ryb, mořských plodů a jednoho druhu kozího sýra, krmiva na chované ryby. Podle norského ministerstva průmyslu a rybolovu je Rusko toho času druhým největším a nejdůležitějším trhem pro vývoz norských lososů, pstruhů, tresek, makrel a sledí. Ruské sankce se na norské burze projevily okamžitě s tím, že padaly kurzy norských firem obchodujících s rybami a mořskými plody jako Marine Harvest a SalMar o 10 až 12 %. Zpětným pohledem to působí jako přehnaná reakce. Výrobci se obávají též propadu cen, na což jsou ale zvyklí: jen v průběhu minulých tří let kolísala cena čerstvých lososů o 20 až 50 norských korun za kilo.

Loni měl jen tento segment vývozu hodnotu 6,6 miliard norských korun, což odpovídá 134 nákladním autům každý týden. Norští vývozci si dlohodobě pochvalují to, jak jde toto zboží u východních sousedů na odbyt. Teprve se uvidí, zda ruské sankce povedou k útlumu tohoto růstového sektoru, který se v Norsku za dobrých dvacet let navzdory potížím s parazity a různými chorobami vypracoval, dá se říci, na výsluní. Jedná se o živnost, která vytvořila venkovským oblastem, kde by jinak byla o práci nouze mnoho pracovních míst a tím generují i daňové příjmy dotyčným okresům. Za sankce by doplácely i ruské firmy zpracovávající ryby a dovážející je z Norska. Je take možné, že se norské ryby najdou cestu do Ruska přes jiné země, které se k sankcím nepřipojily. Příp. obsadí třeba chilští či faerští vývozci na čas ruský trh. Na druhou stranu je třeba říct to, že Rusko i v minulosti pozastavovalo dovoz ryb a mořských plodů z Norska pod záminkou, že jsou zdraví škodlivé, aniž to bylo nějak důkladněji podloženo, takže norští vývozci, potažmo Norsko jako takové, jsou celkem zvyklí na to, že dodávky tímto směrem nejsou vždy úplně pravidelné. Trhy, o které přijdou, těžko půjdou opět obsadit. Nezbývá, než se porozhlédnout po alternativních trzích.

Ruská výroba v rybích farmách je ve srovnání s tou norskou o objemu přes milion tun ryb kapkou v moři. Ovšem Rusové podle norského listu Dagbladet udělali výjimku pro dovoz rybího potěru a plůdků ryb, aby mohlo vznikat více rybích farem na posílení soběstačnosti. To je ovšem velice zlouhavý proces, jenž nemusí brzy přinést ovoce.