Příští rok nebudou již norské úřady rozesílat papírové dopisy, jedině s výjimkou, že sami odmítnete, abyste se stali digitálními uživateli. Vše bude elektronické, což někteří lidé vnímají jako diskriminaci na základě věku.

Od r. 2011 je možné si zřídit digitální poštovní schránku, což funguje dobře zejména pro ty, kteří často a dlouho tráví čas v cizině. Pomocí sms zpráv a e-mailu vám je oznamováno, když dostanete poštu a pak se můžete přihlásit ke službě. Systém kombinuje účty úřadů, bank a pojišťoven a zatím ho využívá 300000 Norů, kteří za rok 2013 zaslali tři miliony digitálních zásilek.

Letos lze dokonce zasílat zásilky z vlastní schránky, ovšem jen tehdy, bydlíte-li na odlehlém místě. Tím, že na schránku nalepíte žlutý symbol, informujete listonoše o tom, že se v schránce nachází zásilka/-y, kterou si má během své jízdy vzít s sebou.

Na serveru www.e24.no se lze dočíst, že za svého zlatého věku, v 50. letech 20. stol., bylo odbaveno až 585 milionů zásilek v tuzemském i mezinárodním styku. Ještě před dvanácti lety rostl objem zásilek, jenže využívání manuálních služeb pokleslo o 90%.

Právě politici rozhodují o počtu pošt v Norsku, a to skrze vlastníka pošty Ministerstvo dopravy a spojů a nikoliv firma Posten Norge. V 50. letech 20. stol. jich bylo v zemi přes 3500. Již jsou pryč ty doby, kdy zástupy lidi obstupovaly počty, aby si přečetly vyvěšené seznamy příjemců zásilek. Jen za posledních dvanáct let bylo zrušeno 1000 pošt. Ještě v r. 1995 jich bylo 2235.

Dnes je jich o něco přes 170. Docílí-li pošta toho, o co usiluje v souvislosti se svou restrukturalizací, bude jich brzo pouze 30. K tomu je okolo 1.400 poboček zvaných post i butikk, což jsou přepášky vevnitř potravinářských obchodů poskytujících delší otevírací dobu než běžné pošty, čehož si spolu s dalšími výhodami řada lidí cení. K tomu lze připočítat služby, kteří venkovští listonoši vyřizují ze svých služebních vozů. Odpovídají ale veškeré změny, jež byly za poměrně krátkou dobu zváženy a odsouhlaseny, dostatečně měřítku nabídky rovnoměrně kvalitních či lepších služeb?

Vyslovovaným cílem tiskového mluvčí pošty Hilde Ebeltoft-Skaugrudové je podle norského listu Verdens Gang udržovat počet míst, kde lze uskutečňovat poštovní služby a přitom přejít od systému poštovních úřadů k přepážkám začlěněným do interiérů stávajících obchodů vlastněných soukromými osobami, což je levnější.

Téměř veškeré služby, které lidé potřebují, mohou být brzy vyřizovány pouze z počítače či mobilního telefonu. Ti, jež potřebují vyměnit peníze a mají tu smůlu, že bydlí ve Finnmarce, nejsevernějším kraji Norska, musí přes hranice do Finska, aby jim byla tato služba prokázána, neboť jim v tom, na rozdíl od minulosti, přestaly vyhovovat jak pošty, tak banky. Ze služebních terminálů v obchodech s potravinami vám poskytnou jen omezené, vybrané služby z těch, na něž byl člověk zvyklý, že si mohl vyřídit v běžné bance či na poště.

Pošty se stále více zabývají prodejem všeho možného kromě posledního poslání, tedy známek a poplatků za uhrazení poštovného: prodávají kancelářské potřeby, CD, DVD, vstupenky na kulturní akce atd.

Na vině je prý norská hladina mezd, platů a cen. Mnozí si naivně a bláhově mysleli, že pošta bude součástí infrastruktury země. Byť se mezi mnoha místy komunikace zlepšila, klesá úroveň služeb pošty. Na mnoha místech na venkově se nestihne přijímat a odpovídat na poštu v týž den, jelikož se pošta roznáší stále později, a to již má pošta v nejbližším obchůdku již odesláno a zavřeno. Chcete-li poslat něco někomu v tomtéž okrese, např. člověku bydlícímu kilometr od Vás, nebo na vedlejším ostrůvku? To musí zásilka nejprve do krajského města, kus po silnicích/vodě, zbytek letecky, než může být předána příjemci. Že by to bylo proto, aby se každý cítil tak trochu městsky?

Již se orazítkovává jen v pár městech, ovšem než projdou zásilky tříděním, často se na ně nedostane, což lidem mnohdy umožňuje, aby si používali známky znovu a tak ušetřili. V Norsku vedlo vynucené zrušení pošt – nazýváno poštovním masakrem – před 15-20 lety k silným protestům. Pro zaměstnance to byl ošklivý proces bez jistot a začleňování. Zákazníky to dosud frustruje. Domácnostem bylo přikázáno, aby si se sousedy pořídili hromadné stojany poštovních schránek, aby se se zásilkami nemuselo zajíždět několik kilometrů a v městech někdy ani pár metrů. Pro řadu lidí, zejména ty starší, tento pokrok znamenal výrazný krok zpět. Pošta ještě k tomu ruší doručování do odlehlých míst (třeba osad bez silničního spojení, kam listonoš dosud zajížděl loďkou a kde je v létě mnohem více příjemců než je stálých obyvatel po zbytek roku).

Pryč jsou ty doby, kdy byl stát povinen udržovat poštovní síť po celé zemi. Stát už činnost nehodlá dotovat, na druhou stranu stát sám rozhodl o zmenšení pokrytí a žádný jiný podnik nemá stejné krytí jako má dnes pošta, a tak nemůže nikdo odpovědnost převzít, kromě bank a obchodů, které za to budou dostávat náhradu za práci navíc a vzniklé náklady. Venkovští listonoši budou i nadále nabízet placené služby.

Pošta si obdobně jako jiní činitelé nemůže dovolit se vypořádat se změnami na trhu. Částečně si ale dlouhodobě kope svůj hrob tím, že zdražuje služby vyšším tempem než dříve (jasněji nemohla říci, že si již nepřeje nadále zastávat tyto funkce) a omezováním dostupnosti rušením poboček ve snaze zákazníky nutit k užíváním nových technologií. To se pro mnoho lidí stalo pohodlnějším, ovšem ne všichni zákazníci používají na poštovní služby internet a telefon. Ty v některých venkovských oblastech fungují nespolehlivě, či vůbec.

Navzdory miliardovému zisku zvažuje pošta zrušení roznášky zásilek o sobotách a pokud možno ještě jednoho dne v týdnu a prodloužit dobu zasílání až na čtyři dny mezi jihem a severem země. Navrhovány byly také rozdílné sazby podle toho, jak daleko zásilka poputuje, jestli do adresy v stejném městě, či napříč zemí. Šetření pro norský list Nationen svědčí o tom, že polovina Norů míní, že je důležitá, a to spíše, je-li člověk starší a bydlí na odlehlejším místě.

Paradoxem tedy zůstává, že monopolní společnost, jíž náleží neopominutelná úloha při budování celé země (tedy nejen centrální části) ruší postupně svou činnost. Zato mezinárodní zasilatelské firmy má svou činnost omezenou jen na nejlidnatější oblasti, což má své důvody.

Z politického hlediska probíhal proces s poštou divně: téměř bez námitek, soukromá roznáška pošty ale povolena nebyla. Na troskách pošty vznikla běžná přepravní společnost. Až bude konec rozprodávání poštovních nemovitostí, pravděpodobně se rozjede kolotoč hospodářských propadů. Přesto právě v Norsku, že se nyní podle norského serveru www.tnp.no ve snaze o reformy vzhlíží třeba americká pošta.