Říká se, že není kouře bez ohně. Dokud to policie nezačala zveřejňovat na Twitteru, člověk nevěděl ani o rozsahu škod z kolize komára se čmelákem ani o tom, jak rozšířené je vaření na sucho. Navíc s rozjíždějící se grilovou sezonou stoupá dým z nejednoho balkonu a může se to zdát jako požár, jenž objekt zachvátil a lidé volají hoří! hoří! často bez opodstatnění. Potřebují snad několik týdnů, aby si zvykli na příznačnou vůni z grilování.

S přicházejícím teplem přibývá počet vloupání nebo i pokusů. Někteří doplácejí také za to, že nechávají okna na noc pootevřená. Ke kurióznějším zprávám jistě patří tato: Muž oblečen do červeného spodního prádla a s černým plastovým vakem byl rychle rozpoznán pozornými služebníky po pokusu o vloupání.

Jiný muž se přece jen z večera stráveného v pohostinských zařízeních po městě vrátil sám, když však vstoupil do vlastní ložnice, měl najednou společnost. Sice spící, ale přece. Vůbec nijak se to muži nelíbilo, zasáhla policie a zbloudilou cizí ženu vzala s sebou a doprovodila ji do správného domu, kde si našla správné lůžko.

„Vedra“ mohou přimět lidi k tomu, aby se dopustili nejzvláštnějších činů, jako tělesných radovánek, jež se běžně nekonají v tak velkých výškách, na špici rozhlasového stožáru 75 m nad zemí, až dvojici v horolezeckém vybavení sundala policie v rámci prý jedné ze svých nejpodivnějších zátahů.

Jinde se „opilý samozvaný strážník pokoušel polonahý řídit dopravu. Byl námi odstraněn a nařídili jsme mu, aby si šel trochu vyspat.“... Mohla pobavit i zpráva o matraci nacházející se na vozovce v tunelu, třeba ponechaná někým, kdo si myslel, že by bylo tvrdé, aby si šel lehnout.

Je poněkud těžké brzdit, když jsou nohy na palubní desce...?! „Strašidelný styl jízdy po hlavní silnici.“... A ano, poté, co policie po dopravní kontrole odjela, se opět vrátilo k divokým jízdám na ostrově...

Když se nezabývá hledáním zraněné zvěře po srážkách s vozidly, odháněním losů, ovcí apod. z tunelů a silnic, nalezenými pávy (přitom se pravěpodobně jednalo o ochočené ptáky, kteří utekli majiteli, aby se sami proletěli po čerstvém vzduchu), tak třeba honí uprchlé koně: zpráva o nespoutaném koni se vyvíjela dlouhé hodiny. „Kůň tehdy, když policejní hlídku spatřil, z místa uprchl, později byl nalezen. Je nyní částečně pod kontrolou“ (nabízí se otázka, které části koně se podařilo dostat pod kontrolu). O něco pozdeji: „Kůň byl chycen a nasměrován na oplocený pozemek poblíž.“ Opět o něco později: „Koni se to tam nezamlouvalo a zase se dostal na rušnou silnici. Zkusíme to znovu.“

Někdy je problémové zvířátko mnohem menší: „Spustil se poplach v krámu, načež přivolaná hlídka zjistila, že čidlo bylo spuštěno pavoukem. Pachatel byl na místě zlikvidován.“

V případech nezvěstných osob se často upřesňuje údajem o národnosti, část veřejnosti si to vyžaduje – nazývejte věci správnými jmény -, jinak je z případů semeništěm spekulací a stížností: „Pachatel má být tmavé pleti. Žádáme veřejnost o zavolání na linku 02800.“ Ovšem jiní spekulují o tom, zda by si měla policie dovolovat spekulovat na Twitteru, či vůbec uvádět národnost či barvu pleti pachatelů: poté, co jeden policejní okrsek zprávu jednou nepodložil ničím jiným než poukázáním na své zkušenosti z dřívějška, sklidil bouři obvinění. Zpráva zněla takto: cca. 300 litrů dieselu ukradeno u města Hønefossu v noci na dnešek. Nikdo podezřelý; cizinci? No jo no... ;-) To policie později odůvodnila svědectvími svědků, jež si všímali vozidel se zahraniční SPZ a navíc si posteskla kvůli četnosti obdobných případů v minulosti, jež mají na kontě právě určitá skupina lidí, podle některých nejmenovatelná.

Je na místě varovat proti rizikovému chování, např. v souvislosti s potulnými zahraničními prodejci koberců, hraček, či maleb, nebezpečným narkotickým látkám v oběhu (jako kdyby existovaly prachobyčejně bezpečné narkotické látky)? Jev s oklamáváním při směně peněz se prostřednictvím potulných pachatelů šíří na sever. „Monitorovací kamera ukazuje ženu cizího původu.“ Svědek se ve věci svěřuje: „nemohu si pomoci, ale to, co jsem zažil za zahraniční návštěvy, tak se vždy jednalo o osoby z východní Evropy se záměrem něco prodávat či o žádosti o sklenici vody.“

Častá jsou trestní oznámení za držení nožů bez vhodného důvodu na veřejném místě či fyzické násilí obecně vůči náhodným lidem, jimiž se cítí „provokováni.“ Podle jedné zprávy policejní hlídka potkala muže, jenž chodil s rukama vzhůru a oznámil, že má u sebe pistoli. To se ukázalo odpovídat skutečnosti a muž byl zadržen. „Při vloupání do domu byla rozbitá tabule skla a byly ukradeny zlaté šperky, kotletky a párky. Zloděj měl pravděpodobně hlad.“ Další hlídka se ujala muže oblečeného do minisukně, mikiny a ničeho dalšího, jenž prohledával křoví, tvrdíc, že staví chatrč z větví.

Čteme, že „hlídka narazila na muže, který vylezl z průlezu (krytu) stoky. Muž byl z místa vykázán.“ Výjimkou nejsou ani hádky osob vykázaných/odmítnutých již u dveří nočních podniků, jimž bylo přikázáno jít pryč, což však nerespektovaly, či respektovaly, načež se vrátily, aby se pomstily. Příliš extrovertní a rušiví hosté soukromých rautů a mejdanů či hospod a barů poté, co je jim odmítnuto další nalévání, bývají odvezení domů policií, pokud tedy z místa nezmizí před jejím příjezdem.

Ten, kdo v Norsku veřejně močil, si to bude dlouho pamatovat, patří-li k těm přistiženým nešťastníkům. Tak vysoké jsou pokuty. Povinnost mít u sebe občanské průkazky v Norsku není, zato je nutno si pamatovat a na požádání uvést tzv. osobní číslo, skládající se z data narození plus pětimístné číslo. Každý víkend jsou nahlašováni k trestnímu stíháni mladí lidé za zfalšované průkazy totožnosti. Natolik to má vysokou prestiž propašovat se do pohostinských zařízení.

„Ale co se tu děje, sundejte ten zatracený vrtulník a už nás nerušte.“... „Vždyť na pláži je paráda, ale může někdo usadit ty zatracené vrtulníky na zem?“

Častější než rušení vrtulníky bývá rušení veřejného pořádku nedobrovolným koncertováním. Je mnoho těch, kteří zapomínaji na noční klid od 23-6 hod.! Stížností na hlasitou hudbu a kravál z mejdanů bývá mnoho, zatímco je policie tlumí podle svých dovedností a toho, co stíhají. A tak se prý dopouštějí plýtvání zdroji na zcela zbytečné úkoly. Navíc se z hlášení někdy vyvinou zcela nevinné aktivity, jako v jednom případě tři dívky skákající na trampolíně.

Pouliční „hudba“ je mnohými vnímána jako týrání: „Policie musela vyjednávat mezi souborem a pouličním muzikantem. Oba si přáli mít koncert současně a na témže místě.“ Byly i případy, kdy zaměstnanci hrozili, že odejdou na nemocenskou, pokud to neustane. Prý „baví“ a obtěžuje kolemjdoucí, obyvatele a zaměstnance okolí stejnými strofami kolem dokola. Kdyby se byli alespoň přemísťovali a mohli tak „bavit“ více lidí.

Nakonec rogalandská policie navrhuje, aby byly kostelu v Hillevågu na dobu neurčitou odebrány zvony, jelikož nedopatřením bily uprostřed noci.