Norský červen byl vskutku jedinečný. Vedra, vánice a aby toho nebylo málo, dnes, div se světe, tři vzdušné víry, jež se přehnaly po moři u jihonorského města Arendal.

16. června se němečtí turisté v Tromsø koulovali. Volali příbuzným, kteří jim to ani nechtěli uvěřit. Překvapení, jež na ně čekalo, bylo hmatatelné a bylo cítit až do morku kosti: ve výšce 400 metrů byla posezení u venkovních občerstvení zasněžené. To tu snad ještě nebylo, alespoň ne od té doby, co se to někde zaznamenává.

Náhlý obrat v počasí kvůli severním vzdušním proudům táhnoucím na jih brala i část místních s humorem, kdy se v posledních dnech vrátila zima i jinde v severním Norsku. „Těžko říct, kdy se budou znovu vytahovat bikiny a slunečníky,“ hlásí norská veřejnoprávní televize NRK.

„Tento týden prostě budeme muset vyškrtnout z kalendáře“ žádal jeden místní prostřednictvím zmíněné televize. „Myslím, že počasí zapomnělo na to, že již píšeme červen.“ Vypadá to, že budou lidé v severním Norsku dlouho čekat na globální oteplování. Po nezvykle teplém květnu začal červen nejlépe myslitelným způsobem teplotami leckde přesahujícími 20 stupni, což jsou na tyto končiny na počátek léta docela úctyhodná čísla. Nyní ale nastal sestup. Budou-li stačit letní pneumatiky, na něž lidé nedávno přezuli, nebo se jejich vozy nevyškrábou ani tam, kam potřebují, byť se nejedná o žádné závratné výšky?

Např. pro některé ptáky se stal sníh osudným, a vejce, jež se měla brzy vylíhnout, dočista zmrzla. To, že na letnice přijde vlna chladného vzduchu, není ničím, co by stálo za řeč, že ale nasněží v nížině tak pozdě, jako v červnu, nad zůstává ještě dnes rozum stát a podle všeho ještě pěkně dlouho. Příčina neutěšeného stavu se nachází stovky kilometrů od severního Norska. Region se ocitl vklíněn mezi nízkým tlakem nad Ruskem a vysokým tlakem nad britskými ostrovy.

Nikdo nepřipravil turisty na to, že spatří jak půlnoční slunce, tak 10centrimetrovou nadílku sněhu. Někteří shlédli sníh poprvé a to třeba až v 57 letech a cítili se jako malé děti. Ironií osudu se probudili i takoví mistní, kteří o den dříve sbalili jak lopaty na sníh, tak sněhový skútr, jelikož si byli docela jistí, že jejich sezóna přešla. Nemluvě o pluzích, jejichž služeb bylo opět nečekaně třeba.

Dokonce byla kvůli zimnímu počasí tradiční červnová venkovní akce zakončení školního roku odložena na podzim. Podle ohlasů zaslaných škole v Bjerkakeru ve zmíněném Tromsø odmítali tamní rodiče mrznout. Zato se 10. června v západní části jižního Norska rtuť vytlačila až na 27 °C. Ta sláva ale mnoho hodin nevydržela, než spadla o 10 stupňů. Za frontou teplého vzduchu byl vzduch daleko chladnější. Po natolik škaredém počasí se snad nikdo nepozastaví nad tím, že se někdo nemůže dočkat příchodu Svatojánské noci.

Dne 23.6. se lidé totiž od pozdních odpoledních hodin chystají na zdejší vatry a hranice, jež bývají vidět zeširoka a zdaleka ze souše i z moře na loukách, kopcích, poloostrovech a šíjích po celé zemi. Potrvají až do rozbřesku druhého dne, podle toho, jak dlouho kdo vydrží vzhůru. Na vatry se sbírá materiál někdy až několik týdnů. Lidé tam odváželi nepotřebné a mnohdy nepoužitelné věci, kterých se chtějí bavit, ovšem poté, co na některých místech vybuchly aerosoly a další nádoby pod tlakem a dokonce stará munice byla leckde zavedená lepší kontrola toho, co ty hromady obsahují. Za tím ale kupodivu nestojí ekologové. Také se snaží omezovat velikost ohňů. Ovšem jinak tomu bylo a stále je v západonorském městě Ålesund, kde v r. 2010 dosáhli s 40,45 metry rekord. O vybudování se postaraly stovky dobrovolníků, avšak ta práce se podle mluvčího Alexandra Slinninga a serveru www.nrk.no velice vyplatila.

Jak tedy Norové Svatojánskou noc slaví a proč je pro ně společně s letním slunovratem tak důležitá? U ohně se píje, griluje či pojídá tradiční kaše z kysané smetany, zpívá a tančí. Při tradičním reji na oslavu slunovratu to byly původně ženy, které tančily, mnoho z pohanských prvků si ale církev chtěla zažehnat ustanovením svátku na památku narození sv. Jana Křtitele právě v den, jež lidé považovali za den slunovratu. Vatry měly lidi chránit před zlými mocnostmi, neboť se podobaly slunci a měla zesílit moc slunce.

O noci na 24. června se tvrdilo, že má kouzelné vlastnosti. Údajně to měla být tou nocí, kdy se mladé dívky za předpokladu toho, že budou spát s kyticí sestávající ze sedmi či devíti květin či bylin pod polštáří, dozví za koho se provdají. Na západě Norska je tradicí o Svatojánské noci pořádat symbolické svatby mezi dospělými a dětmi, jež mají reprezentovat životní sílu a nový život. Pletením kytek za zpěvu mělo probudit pole a úrodu.

Rozsvěcují se lampiony, a díky na jihu Norska poslední dobou setrvávajícím příjemným teplotám se dokonce koupe ve fjordech, v moři, v řekách a jezerech. Se sebou lidé berou vybrané lahůdky, pití, deky na piknik, hudební nástroje, ladné křivky i mužné svaly. Slavení je důležité rovněž jako příležitost, někdo by řekl záminka, pro shození lecčehož tíživého z beder po dlouhé a, jak jsem napsal výše, rozmarné zimě. To ostatně symbolizuje také umístění hadrové panenky jako toho starého, čeho si lidé přáli zbavit, na špici hromady, jež se zapálí.

Jak to teď vlastně v Norsu vypadá s nocemi, stmívá se vůbec? Nepatrně, spíše je množství světla jako při českém úsvitu, můžete si tedy číst noviny či podnikat jiné činnosti jako třeba obracet seno při tom ani ne sporém světlu, které máme. Jinými slova je světla dost, až byste se divili.

Když se hovoří o bílých nocí vykoupených v zimě dlouhou tmou - jak se Norové stavějí k přechodu na letní čas? Názory se rozcházejí. Po litém souboji zastánců a odpůrců vyhráli v r. 1980 přívrženci. Přechod má podle třeba fyziků čím větší význam, tím blíže pólů se dostaneme, jelikož množství denního světla tolik kolísá s ročními obdobími. Odpůrči míní třeba to, že přechod na letní čas narušuje biologický rytmus člověka, který je z něj pak ochromený a vystresovaný, poněvadž přichází o spánek. Mnozí Norové, podle šetření cca. 20-25 %, má s přechodem na letní čas problém. Zato přívrženci tvrdí, že se tělo přizpůsobí snáze, než si myslíme. Jenže se zdá, že medicína na to také nemá jednoznačnou odpověd‘.

Počasí o svatojánské noci bývá považováno za směrodatné na počasí po zbytku roku. Rozšířena je „lidová víra“ v „kvótu“ na to, kolik hezkého počasí bude každoročně „přiděleno“ takovému severnímu Norsku. Zatímco ve východonorském Telemarku mívali za to, že déšť v tento den je předzvěstí raného podzimu bývávala v severonorském Tromsu mlha v tento den zlým znamením pro nastávající moruškovou sezonu (přitom se obliba ostružin morušek zejména na severu Norska podobá české „houbařské horečce“).

Avšak ještě se uvidí do jaké míry ovlivní letní počasí v Norsku chuť utrácet za zahraniční dovolenou. Mnoho zemí, jako třeba Řecko, ale i části Španělska, se spoléhá na příjmy Severanů, z nichž mnozí mají značnou kupní sílu. Divné ale je, že jakmile nastane špatné počasí, tak se objedná pobyt v zmíněných i dalších zemích, a to navzdory tomu, že se cesty uskuteční teprve třeba za pár měsíců.