Již byla odeslána žádost o pořádání her v Oslu v r. 2022. Kandidátská města podají Výboru v lednu 2015 konečnou žádost, jehož usnesením padne konečné rozhodnutí dne 31.7.2015.

Avšak podle norské veřejnoprávní televize NRK nebude norská vláda bez dalšího přijmout vše, co je uvedeno v „chartě“ Výboru. Vláda si jak vůči městu Oslu, tak vůči Výboru vyhrazuje právo přistoupit k jednáním. Mimo jiné se chce Ministerstvo kultury vyhnout vícenákladům kvůli zavedením dalších sportů do programu her.

Mnohým pozorovatelům zvenčí to nemusí na první zamyšlení dojít, že je mnoho těch, kteří doufají, že si ona žádost najde cestu možná tak do koše na papír. Město Oslo zažádalo stát o záruku za ZOH v r. 2022. Však většina Norů odmítá, aby byl stát ručitelem případných ZOH. Vyplývá to ze šetření norské agentury Norstat pro tamní think-tank Minervu. Pouze jeden ze čtyř respondentů souhlasí s tím, aby stát vydal potřebné prostředky. Prý nebylo překvapující to, že odpor byl největší nejdále od Osla. V severním Norsku byli tři ze čtyř dotázaných proti takové záruce a jen 9 % bylo pro.

Podle norských médií a vlády bude zátěž na veřejné rozpočty činit 22 až 24 miliard norských korun, pro jistotu si ale Oslo zažádalo o 33,7miliardovou záruku. Samotné sportovní orgány si odsouhlasily ZOH pod podmínkou, že nebudou odpovídat více než za 11 % výdajů.

56 % dotázaných si nepřeje ZOH v hlavním městě Oslu. V severním Norsku jich je proti dokonce 77,8 %. Norskými výsledky ze Soči si zastánci moc nepomohli. Je důležitější vyhrávat hry, než je uspořádat? Je v pořádku posílat norské sportovce třeba do Kazachstánu, ale ne do Osla? V hlavním městě se loni při příležitosti parlamentních voleb konalo i hlasování o ZOH. Tehdy získali zastánci her 53,5 %, zato v průzkumu bylo pro jen 37 %.

Norsko má tradici a zájem o zimní sporty a jestli mají ZOH i nadále existovat, tak kdo má hry pořádat, jestli ne takové Norsko? Všem to ale samozřejmě není: je údajně výsměchem zbytku země, když hlasování probíhá pouze v Oslu. Dokud odpovědí není ano a stojí za tím jednotný lid, tak to prý demokratické není a dokud se tak nestane, nesmí parlament vzdorovat vůli lidu, ozývá se v médiích.

Lid poslal ambice politiků o uspořádání ZOH ke dnu jak v Davosu, tak ve Stockholmu a Mnichově. Postarají-li se politici o provedení ZOH považují někteří občané odevzdání hlasů o příštích volbách za prohlášení o vyloučení odpovědnosti.

Mnozí se domnívají, že je řada lepších a záslužnějších účelů pro investici oněch prostředků. Když mají na toto, tak by stejně tak dobře mohli rozjet nové důležité společenské projekty odpovídající oné částce. Co by se nemohlo takovou částkou povést? Nebo že by nadhozená částka nebyla ničím jiným než pouhé kouzlení velkými čísly za účelem získání co nejvíce kladných hlasů a že je nutno tuto částku násobit dva i tříkrát, než se dobereme ke skutečným konečným výdajům?

Norský olympijský výbor spolu s vlivnými spoluhráči, a to ještě za podpory mezinárodního sboru pracovníků médií ne a ne pochopit, že odpor je tak masivní. Prý žijí ve vlastním světě. Ač je to podivné, zdá se, že utrácení na hry nezvyšuje inflaci a úroky, ale financování staveb silnic a chodu domovů důchodců, škol atd. ano.

Norská premiérka Erna Solbergová promptně napadla Putina za to, že nedodržuje demokratická pravidla, zároveň ale sama protlačila žádost o uspořádání ZOH 2022 v Oslu, přičemž je si velmi dobře vědoma toho, že většina je proti ní. Podobně jako u jiných vládců je vnitrostátní demokracie něčím, nad co se dá v případě potřeby snadno povýšit. X milionů již bylo rozfofrováno na to, aby se probíralo a propagovalo něco, z čeho pravděpodobně sejde. Kromě toho si pozornost soustředěnou na toto vytlačovalo důležité náměty, jimž jsou více dlužní, aby se jimi zabývali.

ZOH v Bergenu a nedalekem Vossu by byly podle několika tamních politiků a investorů umístěny do nejpřednějšího turistického produktu Norska: fjordů a hor. Což podle nich několikanásobí šance Norska, aby získalo ZOH. „Byly snad hry někdy uspořádány v tak krásném prostředí?“ Ptají se tito zastánci s tím, že podpora ZOH mimo Oslo by byla větší také proto, že bude mít více kladných vedlejších efektů než pořádání ZOH v nejrůstovější oblasti země.

Ovšem nutno podotknout, že v r. 2008 probíhala v Norsku diskuse o tom, zda se o ZOH mělo ucházet město Lillehammer, popř. severonorská města Tromsø, Harstad a Narvik. Zastánci ZOH v Tromsø o to usilovali, nicméně vláda odmítla státní podporu a Tromsø svoji žádost stáhlo. Kdyby se tam ZOH konaly, zažili by sportovci, tak návštěvníci z celého světa, neopakovatelné zážitky, jako např. úžasné sjezdovky takřka ústící do fjordu.

Soči prý bylo bodem obratu, v budoucnosti se nebude tolik utrácet. Bude se užívat stávající ubytovací kapacity, infrastruktury atd. s tím, že pro zlepšení a zvýšení kapacity již existují plány, resp. jsou práce na tom již v plném proudu.

Někteří odpůrci her si kladou otázku proč uspořádat a zúčastňovat se her, z nich se staly komerčním cirkusem, na něž se váže mnoho politické moci, čímž se oddálily od toho, čím původně byly: na počest pokroku, talentu a vlastního snažení. Olympijské hry nám měli propůjčovat morálku. V této souvislosti jdou někteří Norové Mezinárodnímu olympijskému výboru po krku, a to kvůli několika událostem a rozhodnutím: mj. odporu k projevu pomoci smutečním stuhám, jež v Soči po úmrti bratra jedné norské běžkyně nosili její krajané, čímž veřejně dávali najevo svůj soucit. Nebyl jim odlehčen, nýbrž naopak se jim potvrdil obrázek byrokratického, úplatkářského, nedemokratického a uzavřeného Výboru, jenž si prý nezaslouží norské žádosti a jenž je hoden reformy, jelikož je mnohdy v přímém konfliktu s těmi hodnotami, jež hry vlastně reprezentují.

Mají-li olympijské hry přežít jako akce pro obyčejné lidi, tak se údajně musí zakládat na otevřenosti, průhlednosti a střídmých rozpočtech. Pře ohledně místa konání svědčí o tom, že olympijské hry nejsou něčím, co národ spojuje a za co se svorně postaví. Víra, že se Norům podaří reformovat Výbor je přirovnáváno ke sňatku ženy s násilníkem a opilcem, která se ho znaží změnit.

Ještě je čas stáhnout žádost. Že by odmítnutí dvoutýdenních ZOH znamenalo lepší a rychlejší péči pro více potřebných, či třeba na opatření, aby se na amatérském sportu mohlo podílet více lidí ve vlastní zemi třeba když bude voda do bazénů, na což dlouhá léta scházely peníze? Nebo obráceně: Skutečně se musí uspořádat olympijské hry, aby se někde zlepšily silnice? Tomu však může doopravdu věřit málokdo.