9 z 10 Norů sledoval ZHO 2014 v Soči. Hovoří o tom výsledky šetření norské agentury Norstat. Před ZOH věřil jen 1 z 10 Norů, že Northug si z Soči odveze domů zlato. Téměř 3 z 10 Norů měli za to, že se Northuga stane největším zklamáním Norů. Z ZOH schytal dlouze úřadující mistr světa jen potupné porážky. Stal se prvním mistrovstvím, v němž nic nevyhrál. Před tím si musel kvůli vírovému onemocnění tři měsíce vystačovat s minimem tréninku.

Zlí jazykové tvrdí, že Petter Northug je typickým nositelem záporné norské vlastnosti, jež spočívá v tom, že jsme samolibí běžkařským způsobem. Typickou kladnou vlastností je to, že nejsme až tak elitářští. Jsme rádi, že Bůh věří více v nás, než my v něj, ale přichází nám to obtížněji věřit, než nevěřit.

Prospěla mu jeho četná vítězství, nebo ne? Udělá-li velkou pointu z toho, že pošlapává ostatní, tak to někteří nazvou nesportovní. Porazí-li Švédy, tak ho milují více než kdy předtím.

Rád provokuje třeba Švédy a jejich krále. Ten si z Northuga střílel, že vypadá unaveně a Northug s úsměvem opětoval, že švédský král vypadá ještě unaveněji. Jeho běžkařští kolegové z jeho kašpaření údajně těží, leč je Northugovo vystupování nanejvýše sporné. Ovšem někteří jeho výroky berou jako opravedlitelnou odvetu veškeré té špíny, jež na norské běžce házeli Švédové, např. údajně nepodložená obvinění z dopingu. Sám prohlásil, že nevraživost je pro něj motivačním faktorem a podněcuje jeho konkurenční instinkt.

Z předem naplánovaných stuntů lze zmínit např. štafetu během světového mistrovství v r. 2011, kdy Northug posměvačně přibrzdil těsně přes cílovou čárou. Tehdy Northug Švéda škádlil slovy „Nyní tě (švédského soupeře Hellnera) ponížím před tisíci Nory tak, abys si to pamatoval po zbytek života). Nicméně ve skutečnosti je Northug ve Švédsku velmi oblíben a je jen hrstka těch novinářů, kvůli kterým Northug sotva nemůže hýbat rukama a nohama, aby o něm netvrdili, že Švédy zesměšňuje.

Jeho hráčství (pokeru) mělo být příčinou nezdaru v ZOH. Šéf národního mužstva Vidar Løfshus ale norské televizi TV2 vysvětlil, že „jde o součást Northugova životního stylu. Dokud to neprovozuje na úkor výsledků ve stopách, nebudeme mu to omezovat.“ Během rozhovoru s časopisem Vi Menn přiblížil čtenářům své důvody, proč hraje poker: „dobře se odreaguji. Kdybych býval myslel běžky 24 hodin denně, byl by ze mě nakonec horší běžkař a přišel bych o motivaci. Aby mohli dokazovat výsledky přes dlouhou zimu, musí špičkoví běžkaři mít něco na odreagování.“

Přišel již o úctu k penězům? Má ještě stále oba nohy na zemi? Vždyť nikomu do toho nic není, na co četní členové norského Coopu, obdoby českého spotřebního družstva Jednoty, utrácí své peníze. Coop prý v socialistickém a demokratickém duchu podporuje Northugovo usilování o medaile a výhry v pokeru, přičemž se ceny upravují a to při snižování procent z útraty, jež jsou vráceny zákazníkům. Samozřejmě se mohou Northugovi věnované peníze utrácet také na tréninkový pobyt ale to není něčím, co požadují zákazníci, jež ho takhle nepřímo financují. Nejdůležitější je to, že Coop smí používat Northugovy snímky ve svých prodejnách a že ho může vedení Coopu přimět k tomu, aby vyprávěl nakolik je u nás levno. Vždy to něco stálo, aby jeden někoho přiměl k tomu, aby říkal něco, co podle ostatních není pravdou. Prohrávat jak závody, tak poker je něčím, co si od družstevníků Coopu vyžaduje víc a ti jsou ochotní přikládat ruku k dílu.

Někdy sahá ke lžím, aby mohl mít od hledáčku médií pokoj: v průběhu norského mistrovsví v r. 2011 uváděl všechny v omyl o údajné nemoci, aby si dobil baterie na mistrovství světa později téhož roku. To vedlo ke kritize za to, že je prý sebestředný a posouvá měřítka toho, co je ve sportu etické. Kvůli jeho výpadům vůči konkurentům je údajně špatným vzorem dorostu mezi sportovci a ztíží úkol rodičům, mají-li zprostředkovávat dětem nejen radost ze sportu, nýbrž i „zdravé hodnoty“ s ním spojené, vč. čestnosti. Podle Northugova otce stálo za lží špatné svědomí z toho, že musel vykomunikovat to, že se cítil oslaben a aby byl pochopen, musel přehnat.

Podle části Norů Northug dokázal, že sport není o vzorech, nýbrž o dětinskosti, sobectví a aroganci, přičemž lže, aby se obešel bez úkolů, což nevzbudí mnoho důvěry a nemělo by se odpouštět jen proto, že jde o sportovce a ne o jinou známou osobu, třeba politika. Takovou lež ale musí každý den poslouchat nejeden zaměstnavatel.

Kritika vůči Northugovi prý spočívá v konvencích, že si ve sportu, práci, škole, no tak vůbec, nemáte myslet, že jste lepší a něčím výjimeční, natož zbytečně moc stavit na odiv, že jste vítězem. Takový postoj se podle obránců jedniček musí potírat a vymýtit, jinak se nám prý nepodaří v žádné oblasti vypěstovat vítězné typy.

Northugovo vystupování řadu lidí provokuje a dráždí, zatímco u jiných je symbolem naprosto nezbytného narušování zastaralé norské mentality. Kritika vůči Northugovi je vnímána jako kritika obecnější tolik potřebné modernizace Norska, jež zvýší individualitu, smělost a víru ve vlastní dovednosti.

Northug má v podstatě řadu vlastností společných se starými norskými modlami bílé stopy. Není snadno bezprostředně pochopit, proč je i přesto chápán jako kontroverzní.

Norský sportovní sociolog Jan Ove Tangen uvádí, že příznačné pro sportovní hrdiny je to, že sportovec poráží soupeře na základě závazné smlouvy se sportem jako takovým a dodržováním této smlouvy. Vše ostatní je podřízeno sportovnímu cíli. Prohlásí-li Northug, že se svobodně zřekne požívání alkoholu od června do konce sezony, tak to znázorní, že sebekázeň a ochota sebeobětování jsou stěžejními prvky v tom, aby se člověk stal nejlepším.

Za druhé je sportovní hrdina jedinečným, přičemž jedinečnost může spočívat v extrémní vůli trénovat (jak tomu bylo např. u Oddvara Bråa), či krajním nadání (jako u takového Thomase Alsgaarda). Jedná se též o vyšlapávání nových cest a boření hranic díky cvičebním postupům či taktickým metodám. Northug má např. vytříbenu schopnost manévrovat mezi jinými běžci a dosyta vstřebal zásady nového běžkaření, kde převažují hromadné starty.

Avšak za třetí míní Tangen, že skutečný sportovní hrdina má být také něčím obyčejným. Jak lze být jedinečným a obyčejným současně? Tento zdánlivý paradox jen podtrhuje dvouznačnost těch představ, jež si vytváříme o svých modlách. Ztotožňujeme se s hvězdami, jež navzdory svým jedinečným šikovnostem jsou jední z nás. Máme něco ze sebe v nich poznat, či poznat něco z nich v nás. Tradiční norský běžkař byl svého času na svoji dobu obyčejným v pravém slova smyslu, jelikož se typicky jednalo o lesního dělníka.

Na Northugovi je ale cosi více. Kromě veškerých svých sportovních a osobních vlastností se navíc jeví jako obnovitel: částečně symbolizuje obnovu běžkaření tím, že se lépe než jiní přizpůsobuje novým podobám soutěžení. Je specialistou nových disciplín moderního komerčního běžkaření, čímž vyplazuje jazyk tradičně konzervativnímu běžkaření.

Norové bývávali skeptičtí jak k ZOH, lyžím ze skleněných vláken, bruslařské technice v běžkaření a tzv. v-stylu u skokanů a bez Northuga by byl snad daleko rozšířenější odpor proti hromadnému startu v běžkaření. Ovšem nyní je tu závodník, jenž jde příkladem modernímu běžkaření, a to je nové.

Symbolizuje tím narušení tzv. sociálnědemokratického řádu. V Norsku je jednotivci desetiletí kladen na srdce význam konformního kolektivu pro růst jednotlivce. Údajně má takový světonázor řadu předností, ovšem může být v individualičtější kultuře chápán jako svírací kazajku.

To je aktualizováno když Northug uzavírá soukromé smlouvy s výrobcem energetických nápojů a když se zúčastňuje pokerových turnajů. To první vytváří tlak na kolektivistickou kulturu lyžařského svazu, kde se druhým nejlepším dostávají možnosti rozvije díky smlouvám těch nejlepších. Northug za to musel snášet i nelibost stran norského krále, když ventiloval svůj odmítavý názor a varoval, že soukromé spozorské smlouvy ochuzují týmy.

To poslední ospravedlňuje činnost, jež je chápána jako hrozba proti smlouvě, jež má s norskými sportovními mužstvy společnost Norsk Tipping - obdoba české Sazky, zároveň jde o symbolicky plný výraz modernizace běžkařství: Každého závodníka lze v stále větší míře chápat jako samostatnou firmu, jež vydělává na sebe a nikoliv na údajně přebujelou byrokracii svazů placenou (vč. odstupného) ze sázek, daňových peněz a sponzorských darů.

Northug v místech, kde se závodí, spává ve vlastním luxusním autobuse a ne v hotelu. Navíc buduje vlastní značku nosící jeho jméno, a bývalý král bílé stopy Bjørn Dæhlie prostřednictvím norské televize TV2 varoval před tím, aby neměl Northug příliš mnoho želízek v ohni najednou s tím, že prý je to v umění omezování, že se zjeví mistr.

Přitom je tolik mladých, kteří si přejí se na plný úvazek věnovat sportům, že svazy nemají na všechny peníze. Jen někteři mají na to finance, aby si mohli dovolit absolvovat ten čas, který je nezbytný, aby vyzráli na špičkové běžkaře, bruslaře, či curlingisty.

Říká se, že jen mrtvé ryby plavou s proudem. Northug připomíná lyžařským hrdinům minulosti. Zároveň symbolizuje a poskytuje příslib modernizovaného Norska, kde byl sport poslední baštou zábavního průmyslu, kde jste nebyli akceptováni, jste-li individualistou a sví. Svým příznivcům klestí cestu vpřed, zato kritikům podsouvá hodnoty a vystupování, kterému chtějí učinit přítrž.