Nikdo nemá mít názory, jež odporují jednotě, jež má být prezentována na svět. Výbor Mezinárodního dne žen v Oslu odmítl pohledy menšiny. Např. jejich odmítavé stanovisko k novému zákonu předchozí sociálnědemokratické vlády kriminalizujícímu nákup služeb nabízených prostitutkami, jenž údajně vedl k rostoucí moci organizovanému zločinců a rozmáhajícímu se „obchodu s bílým masem.“ Ironií osudu svým omezováním svobody projevu jiným ženám s alternativními postoji Výbor prý dělá právě to, z čeho obviňuje muže – utlačuje ženy.

Některým ženám jakoby se přiznávají, že to s tím zrovnoprávněním možná silně „přepískaly:“ Norky o svých mužských protějšcích uvádějí, že jich mnoho muselo hodně přetrpět, co se týká případů soudního svěření dětí do péče jednoho s rodičů a na druhou stranu bojkotování kontaktu s vlastními dětmi tou ze zúčastněných stran, jež soudní při prohrála.

Soudy jim naději mnohdy berou bez odvolání, o to více se norští muži snaží v domácnosti: tam odvádějí nejvíce práce, zato japonští muži jí dělají nejméně. Alespoň podle studia Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Poté, co porovnala statistiky z většiny 34 členských zemí svědčící o tom, kolik času tráví muži a ženy neplacenými pracemi, tvrdí organizace, že ženy pomalu, ale jistě dohánějí muže, jelikož je již mnoho žen se samostatnými kariérami. Norští muži věnují v průměru 180 min. denně pracím v domácnosti a ženy 210 min. Na druhou stranu stupnice v ochotě být nápomocní s domácími pracemi nalezneme Japonce s jejich průměrně denně strávenými 62 minutami a Japonky s 300 minutami. Norky tráví v průměru 367 min. denně odpočinkem a zábavou a tak mírně přesahují Britky s 339 minutami.

Avšak někdo by říkal, že snahy o realizaci má svoji cenu. Např. tu, že rodičky jsou stále starší: Počet žen starších 50 let, které porodí, se za deset let oproti předchozímu desetiletí čtyřnásobil a počet rodících žen nad 40 let, které porodí, se za deset let v celém Norsku zvýšil o 48 % a v Oslu dokonce o 81 %. Průměrný věk prvorodiček je nyní 30 let, což je rekord. Uvádí to norský deník Verdens Gang. To, co některým připadá jako sobectví, jako kdyby byly děti s absolutní platností lidským právem, je jinými vykládáno jako úctyhodná snaha přivádět na svět další život navzdory přírodě, jež má jisté limity. Budoucnost dítěte je nepředvídatelná bez ohledu na věk a stav rodičů.

Navzdory burcování politiků a osobností ze společenského života Norové nepřestávají vybírat a vylučovat děti s různými vadami ještě před porodem. Děti, které jsou určeny k uměle vyvolanému přerušení těhotenství. Takřka devět z deseti žen, jež se dozvěděly, že plod měl Downův syndrom, si totiž zvolily potrat. Počínaje rokem 2012 se potrácí více plodů, než se rodí dětí s touto diagnózou. Uvádí se to v norském deníku Dagsavisen.

„Stali jsme se eliminační společností“ prohlašuje několik aktivistů levice a zástupců křesťanů. Celkově odpovídá podíl potracených plodů čtvrtině všech narozených dětí, přičemž čísla jsou daleko dramatičtější u plodů, u nichž se zjistí vážné choroby. „Toto je silným signálem toho, že jsme jakožto společnost selhali“ míní místopředsedkyně norské Křesťanské lidové strany Dagrun Eriksenová. Nicméně zdůrazňuje volbu jednotlivce přikročit k tomuto rozhodnutí: „Především si musíme my politici posvítit na sebe. Když poslouchám příběhy o tom zápase, jenž jsou mnozí rodiči nucení vést se společností, tak mě to zarmoutí. To nejdůležitější je starat se o to, aby se rodičům, jimž se narodí postižené děti, dostávala náležitá pomoc.“

Právo lékařů, aby se mohli ohradit proti tomu, aby posílali ženy na potrat u jiného lékaře, který je ochoten ženu odkázat na jiného lékaře: Z toho překypuje žluč mnoha lidem. Téma interrupce bylo dlouho odsunuto na vedlejší kolej, jakoby neexistovalo, byť vykazují norská trvale vysoká čísla potratů opak. Nyní se ale v souvislosti s Mezinárodním dnem žen vrací. Zatímco ženy v řadě zemí, kde v rozsáhlých oblastech nejsou žádné lékařské, či zdravotní služby běžné dostupné a ženy jsou nuceny docházet za pomocí i několik dní a za všech možných okolností a nejistotou, zda vůbec nějak pořídí. Musejí si také půjčovat na nezbytnou péči.

Spousta norských žen i mužů tedy dělá z komára velblouda, pokud budou muset některé ženy jít vedle, aby si opatřili odkázání na lékaře, který ukončí vývoj plodu, který v sobě nosí. Některé uvádí, že by se cítily ponižovány, pokud je lékař požádá o to, aby si vyhledaly jiného lékaře. V čem spočívá ta zranitelnost a slabost navzdory veškerým horko těžko nabytým vymoženostem a právům? Nestačí pouhé kliknutí myší, a již naskočí přehledná řada lékařů, jež se proti onomu odkazování nevyhradila? Že by to bylo dokonce snadnější než vyhledat vhodný autobusový spoj?

„Čistě racionálně není důvodu, aby čísla zůstávala tak vysoká. Společnost o moc více dělat nemůže.“ Tvrdí to Trond Markestad, předseda Rady lékařské etiky norskému listu Aftenposten. Přitom odkazuje na zdravotnická střediska, poučování a kampaně, dotovanou a, v některých případech, bezplatnou antikoncepci a tzv. prášky pro případ „nehody“. Na norském serveru www.verdidebatt.no se nalezne článek postiženého Larse Ødegårda, jenž má za to, že je dnešní rozšířená praxe selektivně volit potrat založena na mýtech a bludných představách o chorobách a postiženích. Společnost založená na perfekcionismu a třídění lidí podle mnohých debatantů zavání totalitou a nemohou neodmyšlet přirovnání k nacismu.

Politici neustále zdůrazňují právo odlišování se, začleňování a rovnost. Totéž hájí všude možně organizace postižených. Mezi lidmi tomu vůbec tak není, a jsou překvapivě zdrženliví a zdráhají si ji brát v úvahu, pokud jde o to, dívat se na problematiku ze sociálně politického hlediska. Třeba proto, že etičnost a údajná diskriminace může jít stranou, dokud společnost na tom šetří ne zrovna malé peníze, jež by se jinak musely vynakládat za ono odlišování se, začleňování a rovnost? Nemluvě o tom, kolik přesvědčování by to znamenalo...

Politici se stáhli do ústraní a přenechávají rozhodování na základě etického kompasu lékařům, jenže řada lékařů má jasné výhrady, pokud jde o to, jak dalekosáhlé má být právo na selektivní potrat. Jejich úsilí ale naráží na postoj, podle něhož by neměla být žádná žena nucená k tomu, aby porodila dítě, o které nestojí či nevidí v sobě možnost/kapacitu, aby porodila. Ať chce či nechce - eliminace se stala jedinou fungující terapií společnosti.

Podle několika šetřeních zveřejněných nezávisle na sebe v několika norských médiích uvádí 10 % norských žen, že měli nedobrovolný pohlavní styk. „Vynucování si sexu bez souhlasu druhého se údajně normalizuje. V mnoha prostředích mladých lidí jsou velmi pohyblivé hranice mezi tím, co se přijímá a zamlčuje a opakem.“ Tvrdí to Lisa Arntzenová z norského Střediska lidských zdrojů pro pomoc znásilněným a jim blízké prostřednictvím norského serveru ABC Nyheter. Jejím návrhem řešení je lepší výuka na onen námět. Mnohdy jsou okolnosti chmurné a mladiství se snaží nadměrné pití alkoholu zatajovat rodičům. Násilníka třeba znají, pak je cesta k nahlášení deliktu policii poněkud delší.

„Tyranie krásy.“ Krásy jako nástroje možností, otevírače dveří a zbraní. Dvě stránky téhož pohlaví. Která stránka zvítězí, které se podaří získat nejvíce definiční moci? ptá se v listu Dagbladet. Několik skupin žen, jejichž hesla nebudou vidět dnes na Mezinárodním dni žen, jeví svůj odpor. Průvod tak neodráží rozmanitost postojů jinak smýšlejících žen v den všech žen.