Norský společenský vývoj měl za následek, že bylo pro ženy stále jednodušší, aby byly na mužích méně závislé. Spolu s růstem blahobytu a zaváděním různých opatření na podporu žen a rodin vývoj postupně dospíval k tomu, aby ženy od 60. let 20. stol. získávaly svobodnější postavení a aby se mohly více prosazovat. Nyní je 6 z 10 studentů na norských vysokých školách ženy a 29% žen a 25% mužů v norské společnosti má vysokoškolské vzdělání a tento počet stoupá.

Polovinu členů vlády tvoří ženy a 22% starostů jsou ženy a mnozí v Norsku by říkali, že zrovnoprávnění nebude lepší, vyspělejší a pokročilejší, než je dnes v Norsku. Toto, si myslím, zapadá do mentality mnoha Norů, podle které nemáme reálný problém, jen „luxusní problémy“, a proto jsme se jimi přestali zabývat. V mnoha ohledech ale zrovnoprávnění v Norsku pokulhává. Rozdíly v platech a důchodech souvisí i s tradicionalistickými volbami žen, pokud jde o zaměstnání. Ženy jsou častěji než muži samoživitelé a jsou prý i častěji vylučovány z neformálních přátelských sítí ředitelů společností a mj. proto nepostoupí do vyšších funkcí. Ženy se ale více a déle vzdělávají než dříve a obsazují čím dál víc lépe placených pracovních míst. V roce 1996 to bylo sotva 18% žen, které měly vyšší příjem než jejich partner. Dnes přibližně u každé čtvrté dvojice (celostátně se jedná o okolo 220.000 párů) žena vydělává víc než její manžel, a tendence je na vzestupu. Ženy, pokud setrvají v domácnostech, riskují snížení důchodu a povzbytí jiných práv.

Hodně takových je mezi přistěhovalkyněmi a ty přicházejí o mnoho, když se neučí jazyk, kterým se v zemi mluví. Muži jim toto v mnoha případech odepírají, v jiných případech ale o to samy nestojí. Často neznají svá práva ale také často nemají žádné nebo velmi kusé vzdělání. Krizová centra pro týrané a jinak ubližované ženy a děti hovoří o eskalaci v problémech s domácím násilím, nucenými sňatky – často s příbuznými - a obřízkami, ponižováním a paternalistickými postoji v mnoha rodinách přistěhovalkyň. Z „nutnosti“ dívky/ženy chránit před zkaženými Nory v mnoha případech nesmí chodit ven, nesmí se stýkat s Nory a, pokud se jedná o dceru, už vůbec ne mít norského přítele či manžela. V mnoha společnostech si muži takto velice šikovně chránili a zachovávali své výsady a k tomu napomáhá jakožto „vysílač norem“ i náboženství.

V Norsku máme zákon, který umožňuje cizinkám, které nahlásí násilí a napadení mužem, nebo byly rozvedené a hrozí jí po návratu do své vlasti kvůli tamním sociálním a kulturním poměrům „nepřiměřené těžkosti“ na samostatném základě povolení k pobytu. Týká se to pouze žen-cizinek. Muži-cizinci nejsou oprávněni získat pobyt na základě stejných důvodů, pokud byli týráni ženami-Norkami. Zákon o požadavcích na důkazy nehovoří. Ale ženy snad nelžou o násilí nebo znásilnění za účelem získání povolení v jedné z nejbohatších zemí světa, že ne? Jako kdyby cizinci nelháli za tím samým účelem. O totožnosti, o mučení, nebo jako nejdražší uchazeč o azylu v Norsku, mullah Krekar, který lhal o hrozícím nebezpečí jeho zabití v Iráku, získal povolení k pobytu a od té doby pravidelně cestuje právě tam, aby vedl své ozbrojené skupiny.

Každoročně odbor pro migraci uděluje cca. 60 ženám pobyt na tomto základě, ale ani v jednom případě nebylo právně prokázáno, že k násilí či týrání došlo. Lze se proto domnívat, že velký počet mužů je obviňováno neprávem ženami, kterým jde o ty výhody, ke kterým zákon takřka vyzývá. Speciální zákony tedy odměňují vymyšlené historky výhodami.

Podle norských šetření a převažujících ohlasů je většina Norů pro to, že by se v společnosti nemělo akceptovat, natož podléhat, žádné kultuře, která pohrdává tím a chce znehodnotit to, co naší předkové potem a krví vybudovali. Ještě v Norsku ale nevypukla debata o tom, na co všechno mají přistěhovalkyně i přistěhovalci nárok, aniž by pracovali. Ve Švédsku je diskuse v plenkách a částky jsou pro ilustraci podle Úřadu veřejné správy takhle:

6 510 SEK (švédských korun) jako kompenzace za to, že ve Švédsku usadily (etablovaly)
4 500 SEK jako přídavek k výše uvedené kompenzaci
4 500 SEK jako příspěvek na bydlení
3 754 SEK jako příspěvek na dítě
2 546 SEK jako výživné
= 21 810 nezdaněných SEK měsíčně

Přistěhovalci-muži mají nárok na 15000 SEK.

Toto se děje zatímco švédští politici nemohou dosti důrazně klást každému na srdci, nakolik je to důležité, aby byl věk pro odchod do důchodu zvýšen těm, jež pracují a tak se škrtá všude, s výjimkou těchto dávek, jež zrovna nemotivují k tomu, aby tito lidé pracovali.

Zároveň v Norsku přibývá mužů, kteří vyhledávají cizinky, zejména tzv. „nevěsty z internetu“, a to hlavně z východní Evropy, Thajska a Filipín. Lze polemizovat o tom, zda přestávají norské ženy norským mužům vyhovovat nebo jestli je to spíše jevem venkova a jistých oblastí Norska. Někteří norští muži se stěžují na přemrštěné požadavky norských žen současnosti, ale také na jejich změněné hodnoty, takže lze uvažovat o tom, že se vlastně ideál žen změnil u části mužů zpět k tradicionalističtějšímu pojetí. Někteří si myslí, že to ve snaze o dosažení rovných příležitostí v Norsku zašlo moc daleko a našli bychom mnoho paradoxů, např. se některé ženy cítí uraženě, když jim muž podrží dveře či trvají na tom, aby si samy uhradily útratu. Lze se dotknout i vývoje jazyka – jak se vytratily ženské koncovky atd. - ve snaze vymazat rozdíly mezi pohlavími.