Jinými slovy, v posledních dnech je stale více v hledáčku médií i Norů stranické zvýhodňování přátel a známých politiků, např. jejich nasazování do vedoucích funkcí a rad státních podniků či firem a útvarů vlastněných okresem či krajem, do funkcí poradců na ministerstvech a do funkcí na veřejných úřadech.

Doteď si dávali velice záležet a potrpěli si na to, aby špinavosti byly drženy pod pokličkou. Naťuknutím pomyslného vejce, jež vedlo k přívalu dalších kauz a „prasknutí vejce“, byl případ ministra průmyslu Tronda Giskeho. Ten léta do správních rad mnoha státních podniků a agentur vyjmenovával své stranické kamarády, jako kdyby se jednalo o Giskeho vlastní firmy a organizace. Mnoho z vyjmenovaných jako protislužbu za vysoké odměny, bonusy, zlaté padáky a důchody darovalo vysoké částky straně. Dále Norskem otřásá premiérovo urputné zastávání se a krytí pedofila vystupujícího jako uznávaného starosty malé obce Runeho Øygarda, a to ještě o dost dříve, než o něm rozhodne soud. Dalším, jenž se činil, byl předseda Nobelova výboru a Evropské rady Thorbjørn Jagland, jenž vydělává a žije si, jak by mnozí řekli, jako opravdu privilegovaný člověk odtržen od reality a navíc k tomu neplatí daně. Lidé úžasem z toho všeho i dalších jim podobných lidí vyvalují oči a teď by se náramně potřebovali srovnat.

Není chvíle, kdy bychom nebyli někým se slzami v očích výhrůžně připomínáni, nakolik veledůležité to je, aby jeden přispíval společenství tak, jak může a dostával podle potřeb, abychom společnými silami budovali rovnější společnost, abychom se uskromňovali atd. atd. Přitom se za krátký čas nahrnulo tolik případů současných a bývalých vládních činitelů, představitelů levice, jež zacházejí ještě mnohem dále, než jejich protivníci, již jsou nepřetržitě napadáváni a poučováni za to, že prosazují snížení daní.

Tito protagonisté levice zacházejí ještě dále – daněmi se vůbec nezabývají a tím ukazují své opravdové já. Ti, již měli jít vpředu jako dobré příklady jsou nyní „vykuřováni ze svých jam a brlohů“, a tak může každý vidět jak tato část společenství, o němž vládní činitelé a jim podobní politici tak horlivě hovoří, toto praktikuje ve skutečnosti sama. 90% těch, již Nory zastupují v parlamentu navzdory tomu, že mají po dobu mnoha let téměř milionový příjem (v Norsku se příjmy a jmění každého zveřejňují, a tak se to dá velmi snadno zjistit) nemá žádné jmění. Využívají pohodlně mezery v zákonech nebo si peníze schovávají do matrací? Nebudou-li do parlamentu zvoleni, jsou oprávněni ještě několik let pobírat poslanecký plat. Plného důchodu dosáhnou již po 12 letech a mohou v důchodu pracovat, aniž jim bude odečítána část důchodu.

Bývala premiérka Gro Harlem Brundtlandová, přezdívána „Matkou národa“, si zajistila důchod, z něhož by mohlo žít deset norských důchodců, žijících na nejnižší důchodové sazbě. Všechny peníze za ceny, jež obdržela, a jmění, jež vlastní, si uložila do švýcarských bank, zatímco přestala platit daně Norsku. „Čirou náhodou“ se přišlo na to, že si tu a tam odskočila do Norska, aby si tam využívala tamního zdravotního systému za účelem operací kyčle a léčby rakoviny, a to nikoliv jako řádný norský občan, jenž je ve velmi četných případech nucen čekat, až je pozdě. Kdepak - v souladu se zvyky lidí jejího ražení se frontou pokaždé proplížila, ale byla v právu předbíhat ostatní? Když se došlo na konfrontaci, najednou nepochopila pravidla, jež svého času sama spolu s vládními kolegy prosadila.

Přestane-li někdo platit v dané zemi daně, měl by podle valné části Norů ventilujících svůj názor na toto téma i přestat mít možnost čerpat různé veřejné sociální a zdravotní služby oné země. Řadu let zuřila diskuse kolem rejdařů, kteří navzdory štědrým státním dotacím (např. na zaměstnávání dražších norských členů posádek) a úlevám přesídlili do ciziny a zaregistrovali své lodě v daňových rájích, přičemž nepřestali jezdit na norských silnicích, nechávali se ošetřovat v norských nemocničních zařízeních, jejich děti pokračovali ve studiu v norských vzdělávacích zařízeních atd. – za čí peníze asi? Legalizovaná vlastizrada či „jízda načerno“ či ne – mnohým to právě přijde jako takové přiživování se na úkor obyčejných lidí. Lukrativní zproštění daní vyvolává pochybnosti ohledně loajality dotyčných osob vůči zemi, jež na ně vynakládá nemalo veřejných prostedků, přitom ale slouží snad vice cizím zájmům, než těm tuzemským. Vyčítá se jim, že vysávají svoji zemi a přitom vůčí ní selhávají. Netýká se to však jen norských úředníků, právníků ad. v zahraničí. Dočetl jsem se, že hlavním úkolem Evropské rady jsou lidská práva. To je tedy kus lidského práva, když předseda Rady neplatí daně. Třeba uvidíte, že i jemu budeme držet dveře dokořán otevřené, pokud by potřeboval třeba nějakou operaci kyčle či dvě. Lidé pochybují o tom, že by byl ochoten obětovat těch 9.1% svého příjmu, což činí poplatek správě sociálního a zdravotního zabezpečení pro norské občany žijící v cizině, pokud chtějí i poté, co se z Norska odstěhovali i nadále zůstávat jejími členy.

Tito chamtivci s dvojí morálkou představují podle některých diskutujících pouze příznak systému, jež funguje tak, jak má, v němž je tak jednoduché ukládat jiným pravidla a povinnost platit daně a poplatky a ždímat je a posvítit si na každého, nasápat se na něj a držet ho dole. Hlavně, aby to nezasáhlo politiky a jejich blízké skrze pravidla, jež si pro sebe tak troufale schválili. Tento systém staví třídní mez mezi politiky a ostatní. Lidé takovými politiky opovrhují, když podrobnosti vyjdou na světlo. Zejména by to měli pochopit ti, kteří jsou sociální demokraté či socialisté a bývalými premiéry či současným premiérem a bouřlivými řečmi rádi poučují. Dojít by to však samozřejmě mělo i ostatním politikům, že zproštění daní někoho, kdo ustanovuje a ukládá povinnost platit daně a poplatky, je cestou k ještě hlubšímu opovržení ze strany běžných občanů. Pokud byli někteří norští kdysi vrcholoví politici přesunuti jinam, třeba do mezinárodních organizací jako Harlem Brundtlandová do OSN či Jagland do Evropské rady proto, že napáchali již dost škod doma a stali se nevyužitelnými a zátěží pro svoji stranu, je už jiná věc.

Kdy se lidé probudí a vyženou tyto inkompetentní lháře, kteří nestojí ani za závist, zpět na dlažbu či dokonce do stoky, kam podle mnohých patří? Zatím se budou i nadále povrchně naparovat a dmout se pýchou, zatímco hovoří o základních hodnotách, jež se, jak je vidět, nevztahují na všechny, a pokrytecky nazývají obyčejné lidi chamtivými jen za to, že si přeji, aby více z výsledku práce a tvorby HDP zůstávalo u běžných lidí. Nadmíru závážná chyba spočívala v zaměstnávání těchto bývalých politiků, úředníků s vazbami na politiku aj., což mnohé vypovídá také o těch, kteří patřičná rozhodnutí učinili a činí. Řekneme-li to na rovinu, tak mohou být hloupí, ale pravděpodobnější a zasvěcenější odpovědí bude, že si nechávali imponovat, aniž byli známi jako lidé a jak byli vnímáni jinde. O to méně jsou pro tyto země reprezentativní. Zvlášť když jde do tuhého a vypluje na povrch jaké nablýskané „talenty“ si vzali s sebou „do lodě“.