V otevřeném dopise švédské Nobelově Nadaci agentura vyzývá k pozastavení vyplácení letošní ceny v hodnotě osmi milionů švédských korun. Požadavek byl zamítnut norským výborem, jenž má na starost výběr laureáta. Federace poznamenává, že "se EU nepokouší provést demilitacizaci mezinárodních vztahů" a že “členové unie podporují bezpečnost založenou na vojenské moci a že spíše vedly války, než aby trvaly na potřebnosti alternativních přístupů k řešení.”

Síť přes 300 mírových organizací, jež v r. 1910 sama obdržela Nobelovu cenu za mír, obviňuje norský výbor za to, že cenu předefinoval a za to, že ji v posledních letech uděluje i bojovníkům proti chudobě a za životní prostředí. Švédské úřady již při jiné příležitosti nařídily Nobelově nadaci respektovat vizi o míru, jak ji sám Nobel zformuloval. Úřady ve Švédsku zdůraznily, že stockholmská nadace má příkazovou moc nad norským výborem, jež je povinen dodržovat poslední vůli pana Nobela.

"Pokud je EU mírovým projektem, proč se tedy členské země Lisabonskou smlouvou zavázaly ke zbrojení?" ptá se Heming Olaussen, předseda norská organizace odpůrců členství Norska v EU - Nei til EU (Ne EU).

Politizace Nobelovy ceny se podle mnoha norských kritiků promítá tak, že si padlí norští papalášové, jež "vyplavali na břehy", a to většinou ze “státonosné” sociálně demokratické strany, “kupují” vysoké posty v mezinárodních organizacích za peníze Nobelovy nadace. Udělováním ceny jako podáváním pomocné ruky politickým přátelům páchne jistou formou korupce a vzalo ceně její symbolickou hodnotu.

Smyčka “smečky” kritiků se začíná stahovat také kolem předsedy Nobelova výboru Thorbjørna Jaglanda za to, že pobírá plat ve výši 2.2 milionů norských korun a bydlí zadarmo v bývalém panském sídle se čtyřmi sluhy a řidičem, přesto je osvobozen od placení daní. Podle norských médií přestal být daňovým poplatníkem poté, co se stal tajemníkem Evropské rady a to na rozdíl od jiných Norů, jež se přestěhovali do ciziny a nejsou ve všech směrech privilegováni jako tento Nor. Ti ostatní musí i nadále pěkně platit daně Norsku. Ale možná, že by se tím neměl nikdo nechat překvapit. V mnoha zemích se najde politicko-kulturní „elita“, jež se vznáší v jiné sféře, než obyčejní lidé a jejich starosti třeba s multikulturní společností a hovoří o „odporné tváři vlády lidu“ když třeba většina Švýcarů řekne „ne, děkuji“ ohledně minaretů.

Chabou útěchou této „elity“ mohou být jisté, však nikoliv jednoznačné náznaky prolomení ledové fronty mezi Norskem a Čínou. Norsko-čínské vztahy totiž byly zmraženy před dvěma roky poté, co byla Nobelova cena udělena čínskému disidentovi Liou Siao-poovi. Kolik to Norsko stálo, nikdo nevyčísil. Jisté ale je, že mnoho schůzí bylo ze strany Číny zrušeno bez odůvodnění a norské společnosti nemohly svým zaměstnancům obstarat čínská víza, čínské státní cestovní kanceláře a touroperatoři přestali umožňovat čínským turistům cesty do Norska a naposledy minulý týden zástupce čínského ministra zahraničí Ma Čao-su vyjádřil přesvědčení, že „to je na Norsku, aby napravilo napjaté vztahy, pokud si země cení dvoustranných vztahů“.

Podle norské státní televize si ale čínský premiér Wen Ťia-pao během tajné schůzky po vrcholné schůzi evropsko-asijského dialogového fóra ASEM (Asia-Europe Meeting) nečekaně s norským premiérem Jensem Stoltenbergem potřásl ruce. Norsko bylo do fóra přijato v době, kdy je dle norské vlády stoupající zájem asijských zemí o Norsko, náš arktický region a norskou politiku v oblastech energie, životní prostředí, otázky klimatických změn, bezpečnosti přepravy po moři a ekonomie roste a kdy účast Norska na různých úrovních v těchto zemích stoupá.“ Skrze účastnící se země ASEM je zastupováno přes 60% světového obyvatelstva a tomu odpovídající podíl světového hospodářství a Norsko prozatím zainvestovalo 80 miliard dolarů do asijských akcií a dluhopisů, přičemž podle premiéra staví své zájmy a aktivity v Asii dále na své dlouhé historii jakožto národa mořeplavců, a to zejména prostřednictvím velkých ekonomických zájmů v námořní přepravě (Norsko má 5. největší obchodní loďstvo na světě) a těžbě ropy a plynu a výrobě a dodávkách zařízení na tuto těžbu. Tavící se led v Arktidě je norskému premiérovi znepokojením i nadějí – otevřením nové trasy pro přepravu se podle něj zároveň otevřou i nedozírné možnosti nového obchodu a spolupráce. Sníží to dobu plavby mezi Evropou a Asii o 40%, což je podle jeho názoru pro oba světadíly výhodou.

Jdeme vpřed, přitom není důvodu zamést pod kobereček, že mezi Nory najdeme stále více těch, kteří se dušují, že nás tento premiér stojí zbytečně moc peněz a že by měl začít napravit alespoň něco z toho, co v Norsku upadá nebo je zapeklité a ne, aby se zviditelňoval a „slunil“ na oslňujícím světle kamer spolu se státníky světa jako nějaká „veš na objektivech kamer“. Je prý špatným nápadem nechat velmoci a ekonomické ohledy řídit etiku a chápání spravedlnosti. Podle jiných ale Nobelův výbor svým rozhodnutím zjevil nepochopení pro vnímání urážek v Říši středu.

Čínští vůdci se třeba probudili, když jim došlo to, co je na udělení Nobelové ceny Evropské unii komické. Navíc se Norsko Číně za udělení Siao-poovi již mnohokrát omluvilo, aniž to ledy nějak pohnulo.