Vidíme konec soudního jednání, které dominovalo naší pozornosti způsobem, jež nemá obdoby v novějších norských dějinách. Zároveň k tomu bylo něco více, bylo to opakování traumatických hodin z 22.7.2011, opakování, která nyní byla promítána jako kolosální dokudrama, téměř zpomalené, tak, aby si každý mohl zjistit, zda byly nějaké podrobnosti, o které přišel.

Jde o právní vypořádání se s následky, ale zároveň o naději mnohých, že vše, co se s souvislosti se soudním jednáním rozvíří, nás přiměje k tomu, abychom pochopili, abychom byli připravenější, kdyby se něco takového opět blížilo. Poskytly oné kilometry sloupců, které jsme si přečetli, či oné dny strávené před obrazovkami a rádiovými příjimači, nutnou výbavu, abychom pochopili?

Mnozí soudní jednání chválili. To by ještě scházelo. Dalo by se dodat: Jaké byly alternativy? Ano, možná jsme dobří na to, abychom soudili teroristu, ale jsme o trochu lépe připravení? Alespoň trošičku? Spíše než, aby bylo soudní jednání, které nás vybaví dalekosáhlými znalostmi a vědomostmi pro budoucnost, se zdá toto jednání nějakým celonárodním neustálým aktualizovaným shrnováním situace.

Stejně tolik zůstává dnes nezodpovězeno, jako ve dnech bezprostředně po útocích. Např. otázka toho, jak bylo možné, aby Breivik napáchal natolik velkou škodu, aniž byl dříve zastaven. Lidé se méně zajímají o ideologii, než o otázku toho, jak se tyto myšlenky proměnily v činy. Byla to obludnost činu, která lidi straší k tomu, aby se o teroristovi tolik dočítali, doslýchali, dovídali. Dokonce po století, které nás naučilo, že snad neexistují hranice lidského zla, obtížně pochopíme, že se někdo může procházet hodinu a čtvrť a střílet -náctileté přímo do tváří.       

Pokud může osamělý, pokřivený chlapec zvládnout to, co zvládl Breivik, čeho by nebyl schopen nějaký geniální zločinec? 

Mnoho moudrých hlav napsalo a jistě bude psát se strhující vervou ze soudní síně, postrádá se ale někdo, kdo Breivika dekonstruuje, tedy někdo, kdo najde k záhadám alternativní cestu z překvapivého úhlu. Z nové perspektivy by to mohlo přinést podstatně nové poznání či pochopení. Je Breivik jen netušenou kombinací prvků a masových vrahů, které už známe z dřívějška, nebo reprezentuje něco zcela nového? A v případě, že to poslední je pravda: Je stejně náhodný a vzácný jako třeba velký meteorit, cosi, s čím se nedá nic dělat, nebo je předznamenáním možností, které musíme brát nanejvýš vážně?

Je tu něco, co schází. Esenční kousek, který snad má co do činění s tím, co chápeme úplně nejméně: nepřítomnost soucitu, umění vypnout vědomí o tom, že ti, na které člověk střílí, jsou lidé jako vy sami. Někteří se chopí desperátních označení jako „lidská propast“. Taková tvrzení nám stejně nepomůžou, abychom pochopili. Z válečné rétoriky známe pojem „odlištit“, což je někdy třeba, aby člověk udělal, aby byl schopen střílet jiné lidi. Zdá se, že takhle myslel i Breivik a překlouzl do válečné mentality. Snad lze společensky vidět souvislost mezi těmi válkami, kterých se Norsko zúčastnilo a zúčastňuje, a tím neuchopitelným, co má Breivik, jeho jakýmsi přepínačem mezi realitou a válečným scénařem s nepřáteli, kteří musí být eliminováni.

Nebo je možné, že by nám Breivik, v individuální rovině, ukazoval dosud nevídaný, nebo prostě nový, potenciál v dnešním člověku? Breivik je jedincem, ke kterému nemáme klíč. Překračuje psychologické teorie a modely, které máme dnes k dispozici. Proto jsou odborníci tak rozhádani a „sešívají“ jakýsi patchwork vysvětlení a syndromů, vyndán z temné komory psychiatrických diagnóz. To, že jim člověk vždy nemá věřit, ukazuje např. diagnóza hysterie, která byla dlouho zcela vážně používána na ženy.

Případně je možné, že to, co je rozšířeno, je skutečnost, jenže starší generace to ještě nepochytily? Mnoho času strávených hraním počítačových her a na Internetu z vás nutně neudělá bezcitnou nebo agresivní osobu, ale může to způsobit, že vnímáte virtuální svět jako stejně relevantní jako fyzický svět. Ztělesňuje tedy Breivik nový pohled na skutečnost, kde se překrývá virtuální se skutečným? Kde se váš avatar stane součástí vašeho skutečného já, kde se Wikipedie stane vaším vesmírem, kde se Homo Faber setká s Homo Ludens a vytvoří Homo sapiens 2.0?

Méně než psychiatrickou, je Breivik snad sociálně-medicínskou a politickou záležitostí. Nelze vyloučit, že je předzvěstí druhu člověka, kterého uvidíme častěji, což souvisí se společenským vývojem, zejména s frustrací, zklamáním a hněvem mnoha mladých mužů v dnešním zdánlivě dobře fungujícím Norsku, ale také jinde.

Cosi schází a nebylo by to tak podstatné, pokud by to nebyl zrovna ten kousek, který by mohl být pro odvrácení dalšího „nemyslitelného“ útoku klíčový, nebo aby se zabránilo tomu, aby se pachatel – ze své cely – stal dlouhodobou silou přitažlivosti.