Soudní jednání s Breivikem vyzývá naše chápání práva, jde-li o otázky příčetnosti a zprostření trestu. Pro mnohé (dle jednoho průzkumu ¾ dotázaných) je těžké přijmout, že by byl pachatel psychopat a tím pádem nepříčetným v okamžiku páchání činů a že by tudíž byly jeho činy beztrestné. Ale jedna otázka, která byla dosud málo probírána, je, zda psychotický stav pokaždé má poskytnout beztrestnost. Zdá se, že existuje vícero důvodů, aby jeden toto zpochybnil.
V norském trestním právu je pravidlem bez výjimky, že osoba, která nebyla příčetná v okamžiku spáchání trestného činu, nemůže být potrestána. Psychóza je stavem, která podle trestního práva zahrnuje nepříčetnost a tudiž beztrestnost. Psychóza je širokým psychiatrickým označením, které obnáší ztrátu kontaktu se skutečností a realistického vyhodnocování okolního světa. Symptomy psychózy mohou být mj. halucinace a bludné představy. Avšak takové symptomy nemusí nutně poznamenávat veškeré chování a vzory myšlení dotyčné(ho). Psychopat může klidně fungovat a chápat některé stránky okolního světa tak, jak je běžné. Je proto možné, že není souvislost mezi psychózou a činem, který je spáchán.
Např. lze mít psychotické bludy o milostném vztahu k celebritě, aniž by toto hrálo nějakou úlohu pro krádež či zkrácení daní. Nicméně trestní zákon nevyžaduje, aby byla příčinná souvislost mezi psychózou a činem, aby byla uplatněna beztrestnost. Důvodem k tomu je ten, že je mnohdy obtížné rozhodnout, zda choroba ovlivnila spáchaný čin. Ale i přes to, že toto je obtížné, měli bychom si být schopni představit zřetelné případy, kde se může zdát velice nepravděpodobné, aby nějaká příčinná souvislost existovala. Pokud by člověk stál před takovým případem, pak je nadmíru nespravedlivé, aby pachatel přesto unikl trestu, a to obzvlášť tehdy, byl-li spáchaný čin velmi vážného rázu. Nejsme-li připraveni prohlásit, že čin byl spáchán v psychóze, pak nemůžeme čin omluvit na základě psychózy.
V soudním jednání s Breivikem přesto připadá celkem jasné, že ony postoje a stanoviska, která pachatel zastává a která jsou prvními dvěma psychiatry označována jako psychotické bludné představy, ovlivňovala jeho činy, a proto existuje příčinná souvislost. Znamená to však, že jsme tedy nuceni považovat činy za omluvené a ne hodné trestu, pokud je pravdou, že tyto postoje a stanoviska byla psychotická? Najdou se případy, kdy psychotické halucinace a bludné představy mohou mít omluvný účinek. Např. si můžeme představit případy, kdy někdo má psychotické halucinace nebo bludné představy nezpůsobené vlastní vinou, za které sám/sama nemůže a že se Vás někdo tady a teď pokouší připravit o život.
Preventivní násilný čin v sebeobraně by se pak v některých případech zdál být oprávněnou odpovědí. Obdobná chápání o hrozbách měl snad i Breivik, ale problém, který způsobuje, že je obtížné považovat jeho chápání jako omluvná, spočívá v tom, že i za předpokladu, že by jeho chápání byla pravdivá, nepřipadá jeho odpověď nijak oprávněná – ani z morálního, ani z právního hlediska.
Ani pumový útok, ani vraždy nemohou být považovány jako oprávněný akt sebeobrany proti nějaké hrozbě, pod kterou se nacházel. I kdyby jeho chápání toho, že probíhá občanská válka, byla pravdivá, stejně by činy byly nepřiměřenými útoky na civilní obyvatelstvo a děti a tím pádem v rozporu s právem národa, lidskými právy a pravidly války. I kdyby Breivik měl pravdu v tom, že existuje organizace Templářských rytířů, která mu pověřila provedením útoků, nebyly by jeho činy o nic legitimnější nebo morálnější.
Pokud by případná psychóza omluvila jeho činy a očinila je ne hodné trestu, pak se zdá, že musí existovat nejen nějaká příčinná souvislost, ale příčinná souvislost správného druhu. Bludné představy nebo halucinace, které měl pachatel v okamžiku páchání činů, by musely také oprávnit činy, pokud by tato chápání byla pravdivá. Jinak bychom riskovali, že budeme tvrdit, že osoby, které mají v úmyslu úkladně páchat zločiny, kterých si jsou plně vědomi, nebudou trestuhodné. Je tedy důvodná úprava toho, co říká o nepříčetnosti trestní zákon, zejména pokud jde o nedostatek požadavků na pravděpodobnost týkající se správné příčinné souvislosti.
