Utøya je ostrůvek v 5. největším norském jezeře, Tyrifjorden. Je místem, kde se setkávají politické generace největší norské strany - Sociálně demokratické strany - a kde se předávají vědomosti a zkušenosti ze starší generace na mladší. Zároveň se tu koná politická škola pro mládežnickou odnož téže strany. Mladí lidé z celého Norska a některí z jejich soukmenovců z jiných zemí se tu ročně v červenci scházejí a stanují za skromných podmínek. Mnozí z nich kandidují do obecních zastupitelstev. Zaměřují se na řadu politických otázek sahajících od komunální politiky přes Střední východ až po déšťové pralesy a globální klimatické změny. Místo je využíváno i jinými mládežnickými odnožemi politických stran a stalo se důležitým místem pro diskusi o politiku mezi mladými a pro mladé.

Mnozí z dnešních i bývalých politiků, zejména ze Sociálně demokratické strany, by mohli dlouze hovořit o vzpomínkách na soudržnost, zvláštního ducha, přátelství a lásky na ostrůvku. Schází se tam parta lidí, pro které je příznačná slušná dávka idealismu. Jsou to lidé, kterým jde údajně především o zlepšování věcí kolem nás podle vlastního přesvědčení, svépomocí a nezištně. Nezřídka jsou to tzv. „ladiči“, kteří ve svém volném čase a bez nároku na odměnu nadšeně vymýšlí a připraví návrh na workshopy, kde se probere nějaký projekt či záměr, načež jej uskuteční. Nebo společnými silami vylepšují nebo přemění něco v něco lepšího a to také to, co jim třeba ani nepatří. Jiní se jim pak zavděčí většinou pouze tak, že se jim dostává uznání těch, kterým daný fungující či úspěsně uzavřený projekt slouží. U táborového ohně se hraje na kytaru a zpívá a mladí mají pocit, že je náležitě potvrzována jejich potřeba někam náležet.

22. července 2012 bude několik vzpomínkových akcí k uctění památky na oběti Breivikova loňského řádění. 1/3 pozůstalých po masakru je nespokojená s náplní tohoto dne na ostrůvku, o které rozhodlo vedení mládežnické odnože Sociálně demokratické strany. Tito nespokojenci napsali dopis premiérovi a dvěma ministrům, kde žádají o zastavení plánů odnože strany a naopak chtějí důstojnou akci, která nebude politická a která bude otevřená všem dotčeným, kteří si přejí zúčastnit. Tak, jak si zasluhují oběti i pozůstali. Frustrace a zoufalství je velká z toho, že akce, o které bylo rozhodnuto, měla být časově omezená. Protestující chtějí po svém vzpomínat na své milované, kteří byli zavražděni a toto vzpomínání by mělo proběhnout jak společně, tak v tichosti o samotě s vlastními rodinami a přáteli. Hlasy jejich milovaných byly Breivikem umlčeny, ale ony jsou jejich hlásné trouby a je to jejich nejvyšší přání, aby byly uctěny, tak proč se někdo do toho pokouší vrazit nějaký klín, který rozděluje? Těch 69 rodin má odlišné potřeby a názory, ale semkli se o jedno společné přání.

Akce při příležitosti toho, že od krutostí uplynul rok, je několika pozůstalými označována jako poslední pohřeb. Po dlouhém roce s nesmírným zaměřením na obžalovaného, které se skládá z vyšetřování, mediální pozornosti a zpráv znalců, to jsou pozůstalí a jejich milovaní, kteří jsou nyní na řadě. Skrze média se ale dozvěděli, že namístě toho, aby byl významný den jejich milovaných připomenut úctyhodným cenným způsobem, budou odbyti těmi několika málo hodinami, které smějí v ten den strávit na Utøyi. Příliš mnoho pozůstalých rodin bylo nuceno být detektivy pro sebe samé, aby se dopátrali k pravdě o osudu svých milovaných, zatímco se snaží vypořádat s už nepopsatelně zlou a nezměrně těžkou dobou. Zatímco šel čas dál,  truchlení bylo přerušeno a čekalo se na pravdu.

Aby toho nebylo málo, udeřila také předminulý týden jako bomba zpráva o tajné neformální skupině 22. července,  která se měla skládat z tajemníka Sociálně demokratické strany, zastupitele nejvyššího policejního ředitele, zdravotního ředitele, ředitele úřadu státní bezpečnosti a pohotovosti a státních tajemníků. Měla hrát klíčovou úlohu v kulisách když se vláda, policie a zdravotnictví vypořádávala s následky 22. července. Neznámá „koordinační skupina“ pracovala s několika z nejdůležitějších otázek v důsledku teroru a sjednocovala práci policie a zdravotnictví podle žádostí a stanovisek Sociálně demokratické strany a její mládežnické odnože. Každý den po dobu jednoho měsíce od útoků se tyto osoby – aniž o nich bylo dosud cokoliv známo - setkávaly v úřadech policejního ředitelství. 

Nicméně po této skupině nezůstala ani zpráva ani jiné dokumenty, což je přinejmenším zvláštní, byla-li skupina doopravdy tak důležitá, jak se tvrdí. Vedoucí skupiny, jeden ze státních tajemníků, toto odůvodňuje tím, že skupina byla narychlo jmenována z jasné potřeby zřídit bezprostřední a efektivní kanál pro informace od obětí k vedoucím úřadů a orgánů. Skupina byla údajně zřízena jediným telefonátem a měla za úkoly zmapovat oběti a pozůstale a sledovat je dále, plánovat vzpomínkové akce, zajistit bezpečnost a vyjmenovat právníka s koordinátorskou roli pro mládežnickou odnož strany.

Soudě nejen podle ohlasů norské politické opozice, tak mnozí nyní ostře reagují na to, že nebyly použity stávající správní orgány a politické struktury, jako kdyby nebyly dost dobré, nebo kdyby z jiných důvodů nemohly být použity. Toto nemohlo přijít ve vhodnější dobu pro ty, kteří označují mnohé z toho, co se děje v závěsu za útoky, za politicky velice uvědomělé a účelově naaranžované využívání tragédie ve prospěch strany a politické objednávky, které pomáhá šířit desinformace. Nedostatek demokratického uspořádání neformálního orgánu společenských špiček a strany může dokonce mít za následek ztrátu cenných informací, podotkl předseda parlamentního výboru spravedlnosti. Jak může mít takový orgán zodpovědnost nadřízenou veřejným institucím, které jsou formálně zodpovědné? Jestli se někdo absolutně nechce ze svých chyb poučit, může založit tajné skupiny, po kterých se zem slehne.